nicole anaco

Hezký zbytek večera přeje Zdeňka a Nicole

Dobrý večer paní Jitko. Tak jsme si na Velikonoční pondělí udělali s Nikčou pořádný výlet po okolí. Vzali jsme velký batoh, vodičku a mističku, spoustu pamlsků a vyrazili do lesa. Nikolka řádila nosila klacky trhala listy a čmuchala všechny ty nové pachy. Nechtěla jsem ji přepínat, tak jsem ji vždycky vzala do ruky a když začala bojovat, že chce na zem, tak jsem ji nechala zase běžet. Ovšem jak jsem předpokládala po docela pěkné dálce už začala plést nožičkama a tak šla šup do batohu a zbytek cesty se koukala po okolí a dokonce mi i v tom batohu na ruce usínala. I když já jsem se pěkně pronesla, protože náš drobeček už má deset kilo.Taky už viděla Experta, mého koníka, i když jen z náruče maminy, aby nám jí ten miláček nenakopnul. Papá jak kdyby jsme jí tejden nedali nažrat a roste nám před očima. Já jsem bohužel před třemi dny onemocněla a tak musela Nikolka spát poprvé sama venku v kotci ve své boudičce. Chuděrka malá střídala spánek s pláčem a když jsem jí okolo páté ráno přišla vysvobodit, tak mě málem přizabila jak mě vítala. Druhá noc byla něco obdobného, ale dneska nikdo z nás nechápal. Kolem osmé jsem jí zavřela, jen na mě chvíli volala když jsem odcházela ale od té doby ticho, byla jsem se mrknout a prdelka spí v boudě jak zabitá, když se probudí tak cupuje nějakou hračku a je v poho. Dávám jí tam vždycky piškotky do boudy nebo suchej rohlík aby se zabavila a dneska to zabralo. Asi zjistila, že ji tam nenecháme na vždy, že tam jen spinká a ráno zase přijdeme a rozhodla se ten čas místo vytí prospat. Je to taková malá artistka, naučila se popros a je schopná to udělat sama od sebe i na schodech a já jí nestíhám hlídat a chytat, díky bohu zatím jsem vždy byla ve správnou chvíli na správném místě. Ona jak se posadí na tu zadnici, tak ztrácí rovnováhu. Když si jí nevšímáme tak nám dělá radost nošením velkých kamínků nebo trsů hlíny s trávou před dveře, nebo se nám s nima chodí ukazovat a pak před náma utíká,když jí to chceme zabavit, to je největší zábava.
Posílám pár foteček z dnešního výletu a taky fotku (tu poslední) jak po něm dopadla.
Nicole i já zdravíme celou smečku v Anacu.

Dobrý večer Jitko. Naše rádoby miminko se podle mě má výborně. Je to malý rozmazlenec, vynucuje si mazlení nejčastěji kousáním, poslouchat se jí taky nechce (jen na cvičáku, tam se herečka předvádí). Začíná si můra pěkně stavět hlavu a protože já jsem na ní přísná, stále si hledá někoho (kupříkladu babičku), kdo vysype kapsu piškotů zadarmo. Na druhou stranu, když má zrovna šťastnou chvilku, tak si hrajeme s její oblíbenou provazovou hračkou, která má na konci ještě tenisák . Od té doby, co vyměnila zuby, se rve jako drak a ukazuje, jakou má tažnou sílu. Chodíme do pole s obilím a trénujeme aporty, jde jí to opravdu náramně. Někdy čmuchá trochu déle, protože ji zajímají všechny pachy a ne jen ten z aportu, ale vždy se vítězoslavně a s hračkou v zubech vrátí ke mě a chce se přetahovat. Chodíme každou neděli na cvičák, hlavně proto, aby se naučila chovat se ve společnosti dalších lidí a pejsků. Je to bojanda a hraje si jen s tím, co před ní utíká, ale pomalu se zlepšuje. Takže je na dobré cestě začít s pejskama opravdu vycházet. Minulý víkend jsem přijela domů s koníkem a vzala jsem Nikču na krátkou procházku, kterou normálně chodíme každný den pěšky. Půlku cesty s námi šla, pak to otočila a uprchla domů, tedy to příště zkusím znovu a třeba už dojdeme dál. Zřejmě měla z koně strach (i přes to, že už se s ním byla i koupat a šla na procházku s doprovodem) a po cestě jí došla odvaha. Jak už jsem četla u její sestřičky, také u nás platí, že čistá voda doma je fuj, ale kaluže venku jsou mňam. Teď je bohužel stále deštivo, takže Nikolka má volné pole působnosti na zahradě a páníčkové sedí hezky doma, jak se říká, u kamen. Nikolka tohle počasí, kdy je zalezlé sluníčko, přímo miluje. Pořád žadoní a hry a divočí celý den. Nevíme, kde se v ní ta energie bere (možná z toho, že na zahradě spase všechno ovoce:)).
Přejeme krásné dny celému Anacu, Zdeňka a Nicole.

Dobry večer Jitko. Dlouho jsem se neozvala, ale dnes už jsem si ten čas najít musela. Nikolka se má podle mě dobře, má dostatek papání, procházek, krásně spolu cvičíme a někdy, když se jí opravdu celou procházku věnuji a stále si hrajeme a něco děláme, si můžu dovolit nechat ji i puštěnou na volno. Bohužel se u ní projevil zřejmě asi výchovný problém, ale já si to bohužel nedovedu nijak odůvodnit. Zkusím to pořádně popsat, aby jste z toho lépe pochopila celou situaci. Když byla Nikola ještě mimino (což bylo ještě tak před třemi měsíci) chodila kolem většiny psů s ocasem mezi nohama, především na cvičáku, ale i tady u nás, když jsme někoho potkali. Nepodporovali jsme jí v tom, ale ani jsme jí za to netrestali a nikdy jsme nedovolili aby jí nějaký pes ubížil. Dalš věc, kterou jsem jí už od doby, co jsem si jí přivezla učila bylo, aby nevrčela a nebyla agresivní když jde o jídlo a to metodou "jídlo z mé ruky přichází a já rozhoduji o tom co pes dostane" a vždy, když dostala dovoleno jíst, nechala jsem jí misku až dokonce. Tedy se nestalo, že by jí jídlo někdo v průběhu krmení vzal.

Najednou však přišla nárazová změna. Nikola začala být na psy, kteří na ni štěkají pěkně ostrá. Tedy se nechá okamžitě vyprovokovat a visí na vodítku, je schopná v té zuřivosti kousnout i do rukávu ale pochybuju, že si to v tu chvíli uvědomuje. Začala jsem to okamžutě řešit způsobem "vždy, když je na obzoru pes co sí hlídá svůj pozemek, musím být zajímavejší". Přesněji řečeno, mám v ruce hračku, Nikola jde u nohy a já se jí snažím zabavit. Povětšinou kolem štěkajícího hlídače za plotem projde opravdu u nohy, ale když jí jen na chvilku povolím nevidím žádné zlepšení a když je s ní venku třeba mamina tak nemá šanci vůbec a musí jí odtáhnout pryč za vodítko, což podle mě není dobře. Jenže zakázat mamině s ní chodit ven nejde, ona jí tak miluje.

Naneštěstí tohle ještě není všechno, přišla horší věc. Nikča začala vrčet u jídla a hází to do sebe, jak kdyby jí to každou vteřinu někdo vzal. Přečetla jsem si pár rad od pana psychologa Desenského, kde jsem narazila na super nápad. Měla jsem misku v ruce a Nikče jsem přidělovala do menší misky, která ležela na zemi, vždy jsem ji pohladila a pak jí dovolila sníst tu malou misku, pokud nevrčela. To úžasně zafungovalo a hned ještě ten den večer nebylo u krmení žádné vrčení. Abych vysvětlila, kdy přesně k vrčení dochází. Dokud mám misku nebo jakékoli jídlo v ruce, je Nikča úplně v pořádku, můžu ji hladit jako vždycky a je klid, jenže jakmile položím misku na zem úplně změní postoj, kouká jen na misku a při pohlazení hnusně vrčí. Já jsem jí poslední měsíc vedla k tomu aby nevrčela a dařilo se, mohla jsem jí vzít celou hlavu do rukou a nedovolila si zavrčet, pak jsem jí dovolila jíst a bylo vše v pořádku asi měsíc. Jenže dnes šla krmit mamka a Nikola, po položení misky na zem začala vrčet a dokonce se pustila do jídla bez dovolení, tak jsem na ni vlítla a misku jí sebrala. Nechala jsem jí chvíli vydusit a pak jsem se vrátila a opakovala stejný postup, jaký jsem dělala při každém krmení, ale nevyšlo to. U mě si sice nedovolí se do jídla pustit sama, nechá se od misky i odvolat, takže tam určitý respekt je. Jenže dnes na mě zase vrčela a když jsem jí nedovolila pustit se do jídla tak se pustila do mě. Šla normálně po rukávech a to hra určitě nebyla, zařvala jsem na ní "sedni", to okamžitě poslechla a odešla jsem i s jídlem pryč. Počítám, že za ní půjdu asi za hodinu znovu to zkusit.

Proto jsem se Vás rozhodla požádat o pomoc, o názor, radu nebo cokoliv, protože věřím, že máte bohaté zkušenosti a snad mi nějak poradíte co mám dělat, aby jsem tyhle veci mohla nenásilně odstranit. Protože já nevidím důvod, proč to dělá, nikdo jí k tomu nedával podnět a není to úplně normální:(.
Posílám jednu fotku z radovánek na sněhu, co tu byl.
Děkuji mockrát za odpověď a přeji hezký večer, Zdeňka a Nicole

MATKA :			OTEC :

ICH.,CH.,JCH. GÁBA ANACO. bonitace: B4,H1a,S2 / povaha 5 RTG : DKK 0/0 DLK 0/0 výstava : výborná , CAJC,r.CAC, CAC, r.CACIB, CACIB,interšampion,šampion, junioršampion zkouška: ZOP, FPr 1, ZM			CH.Irco Kovi-rot. klubový vítěz RTW mladých Vochov 2005, JCH. Slovenska, CH. ČR zkoušky : BH,ZVV1,IPO1,IPO2, FPr 1,2,3, vítěz RTW CUPu kat.IPO1 2009 DKK a DLK 0/0 (ČR), bonitace povaha 5

8.4.2011 Dobrý večer paní Jitko. Mám pro Vás samé dobré zprávy. Naše psí miminko je prostě dokonalé. Jízda autem byla naprosto v klidu, po příjezdu k nám byla Nicole chvíli nesmělá, ale velice rychle začala prozkoumávat okolí v našem doprovodu. Když se trochu uklidnila, nadlábla se bobíkem s několika piškoty a odebrala se pod židli, kde svůj sladký spánek doprovázela lehkým chrápaním. Spinkala asi hodinu a pak se v ní probudil pěkný čertík, šli jsme na zahradu, kde si nosila hračky a pak chytala listy, které jí v tom větru více než imponovali. Přišlo mi, že nás ke svým hrám vůbec nepotřebuje, jen jí stačí vědět, že jsme na dohled. Byla seznámena i s morčetem, které vypadalo že z toho bude mít smrt, ale Nikolka ho jen olízla a dál ji nezajímalo. Od poledních granulek (které bez sebemenších zábran spapala a ještě vylízala misku) už vůbec nekňučela a taky chodí krásně na záchod ven. Bylo toho na ní zřejmě dost, takže teď spinká uprostřed obýváku a nevadí jí ani televize. Až se probudí budou na ní čekat večerní granulky a první noc mimo domov. Snad to "přežijeme ve zdraví" a Nicole u nás bude spokojená. Snažila jsem se fotit co to šlo, ale u boudy jsem jí nezastihla,protože tam pochopitelně sama odmítla zůstat, tak aspoň posílám fotku pro představu, jak bude její budoucí domov vypadat. Přeji hezký večer Zdeňka a Nicole.

9.4.2011 Dobrý večer do Anaca. První noc proběhla celkem v pořádku. Nikolka mě jen jednou vzbudila uprostřed noci kňučením u dveří a vyloženě chtěla ven. Tak jsem s ní šla, ale ona zřejmě nepředpokládala, že to venku bude tak strašidelné. Byl obrovský vítr, všechno lítalo a dělalo neskutečný hluk, takže se připlácla zpět k domovním dveřím,začala brečet a nehla se, ani když jsem šla dál ven já. Tedy se žadné venčení venku nekonalo a loužička na koberci byla na světě (takže už je ten kobereček její). Potom spala až do půl sedmé ráno, kdy už jsme venčení zvládly a hned několikrát. Jídlo je velmi oblíbená disciplína, postupně budeme přidávat, protože k doporučenému množství granulek jsme se zdaleka nedostali, ale ona je ráda, že se to do ní vejde. Co nás překvapilo, že dneska začala pěkně štěkat a to na všechno, co se jí jen trochu nezdálo. Hrdinné štěkání však následoval útěk do bezpečí. Spíše než aby venku prozkoumávala a likvidovala na co přijde, tak leží, z dálky pozoruje, plazí se a když se k ní zkoumaná věc přiblíží, třeba kolečko s hlínou, tak bere roha. Snad se časem víc otrká. Její ostýchavost však při příchodu domů kamsi zmizí a objeví se ten pravý ďáblík, co trhá, kouše, skáče, lítá a nezná únavu. Dnes už odpolední spánek vynechala, před osmou se nadlábla,vyvenčila a od té doby spinká. Kéž by jí to vydrželo celou noc. Nicméně, je to naše velké zlatíčko a získala si celou rodinu i přes její, často bolestivé, kousání. Nikolka pozdravuje svoji bývalou rodinku (hlavně když spí toho napovídá) a já se k ní samozřejmě přidávám. Mějte se krásně a my se zase brzo ozveme, Zdeňka a Nicole.

12.4.2011 Dobrý den paní Jitko. Zase jsem se dostala k počítači, tak píši pár řádků o tom našem tasmánkovi s velkým T. Nicole si už na zahradu krásně zvykla, takže po ní lítá i bez nás a my jen čekáme odkud na nás vybafne. Nejvíc to odnesly listy tulipánů, které, když se v její blízkosti jen trošku pohnuly, byly nemilosrdně odstraněny. Bláhově jsem si myslela, že se budeme učit povely jako je "ke mě", "sedni" a podobně. Nicole na to slyší moc dobře, reaguje perfektně a piškotky jsou jí odměnou. Ale co je u nás poslední dva dny slyšet každou chvíli je "nesmíš", a to ve stylu nesmíš nohu, nesmíš ruku, necháš tu patu. No kouše tedy opravdu bravurně, nesmíš funguje na různé lumpárničky, ale na kousání tedy horko těžko, protože jí to ohromě baví. Naneštěstí je ta její tlamička jak sešívačka, ale kus klacku občas její pozornost odláká. Když jí takhle řeknu, že kousat nesmí, tak se na mě urazí a jde to můra zkusit na někoho jiného. Ale jsme v tom jednotní, tak s tím na chvíli přestane. Ovšem v noci je boží, když se vzbudí, tak si sama žužlá nějakou hračku a já můžu spokojeně spát. Obojek už jí vůbec nevadí a zkusili jsme i vodítko jen na chviličku u baráku, ale to teda bylo tak trochu rodeo. Jen pár metrů se mi jí podařilo přemluvit pamlskem k chůzi, ale i to je supr. Začínáme se vydávat i trošku po okolí vesničky a ona lítá s čumákem u země a čmuchá jako pravá stopařka. Když mi zrovna netrhá kůži, tak mi dělá jen radost a když spinká, nemůžu se na ní vynadívat. Je tak rozlítaná, že zachytit ji foťákem je téměř nemožné, ale občas se nějaká ta fotka povede, tak mám co poslat. Posíláme pozdravy a Nikolka pac.
17.4.2011 Dobrý večer paní Jitko. Nikolka mě chvíli přestala kousat a věnuje se "skládání hudby" s prasátkem, co jste jí dnes přivezla. Moc dobře ví ,že je od Vás a nedá si ho vzít. Přikládám fotku princezny s pašíkem u krbu. Víkend s prckem byl úžasný. Udělalo se krásně, tak mohla Nicole řádit celý den venku a také Vaše návštěva pro ní byla neuvěřitelným zážitkem. Prdelka už umí krásně "sedni", jako kdyby už to uměla od Vás. Jen "nesmíš kousat" nám dělá ještě trochu problémy. Dnes mě ta malá potvora napadla zezadu a zakousla se mi do kotníku, bohužel jsem to vůbec nečekala, projevil se čistě obranný reflex a dostala rukou po čumáku. Sice to nebyla moc velká rána, ale bála jsem se jak zareaguje. Reakce byla boží, zachovala se, jako kdyby si uvědomila, že to co udělala, bylo špatné a okamžitě se běžela přimazlit a olízat mě na usmířenou. Pak nám celé odpoledne pomáhala rýt záhonek tím způsobem, že se všude pletla, hrabošila a odnášela hroudy hlíny do všech koutů zahrady. Tedy logicky naše pracovní výkony také klesly na minimum. Zkusili jsme jí na chvíli i zavřít do kotce s jídlem, ale jakmile spolkla poslední granuli, začal řev. Vydrželi jsme to asi deset minut a pak jsme se do kotce zavřeli s ní. To už byla Nicole v sedmém nebi a po tom urputném boji o život v kotci spokojeně usnula. Prdelka je tak živoučká, že s ní musíme už i mimo zahradu na delší procházky, aby se unavila, po papání spolehlivě zabrala a my si trochu odpočinuli. Teď bude následovat týden zvykání si na kotec a snad se tam miláčkovi začne brzo líbit. Hezký zbytek večera přeje Zdeňka a Nicole

25.4.2011 Dobrý večer paní Jitko. Tak jsme si na Velikonoční pondělí udělali s Nikčou pořádný výlet po okolí. Vzali jsme velký batoh, vodičku a mističku, spoustu pamlsků a vyrazili do lesa. Nikolka řádila nosila klacky trhala listy a čmuchala všechny ty nové pachy. Nechtěla jsem ji přepínat, tak jsem ji vždycky vzala do ruky a když začala bojovat, že chce na zem, tak jsem ji nechala zase běžet. Ovšem jak jsem předpokládala po docela pěkné dálce už začala plést nožičkama a tak šla šup do batohu a zbytek cesty se koukala po okolí a dokonce mi i v tom batohu na ruce usínala. I když já jsem se pěkně pronesla, protože náš drobeček už má deset kilo.Taky už viděla Experta, mého koníka, i když jen z náruče maminy, aby nám jí ten miláček nenakopnul. Papá jak kdyby jsme jí tejden nedali nažrat a roste nám před očima. Já jsem bohužel před třemi dny onemocněla a tak musela Nikolka spát poprvé sama venku v kotci ve své boudičce. Chuděrka malá střídala spánek s pláčem a když jsem jí okolo páté ráno přišla vysvobodit, tak mě málem přizabila jak mě vítala. Druhá noc byla něco obdobného, ale dneska nikdo z nás nechápal. Kolem osmé jsem jí zavřela, jen na mě chvíli volala když jsem odcházela ale od té doby ticho, byla jsem se mrknout a prdelka spí v boudě jak zabitá, když se probudí tak cupuje nějakou hračku a je v poho. Dávám jí tam vždycky piškotky do boudy nebo suchej rohlík aby se zabavila a dneska to zabralo. Asi zjistila, že ji tam nenecháme na vždy, že tam jen spinká a ráno zase přijdeme a rozhodla se ten čas místo vytí prospat. Je to taková malá artistka, naučila se popros a je schopná to udělat sama od sebe i na schodech a já jí nestíhám hlídat a chytat, díky bohu zatím jsem vždy byla ve správnou chvíli na správném místě. Ona jak se posadí na tu zadnici, tak ztrácí rovnováhu. Když si jí nevšímáme tak nám dělá radost nošením velkých kamínků nebo trsů hlíny s trávou před dveře, nebo se nám s nima chodí ukazovat a pak před náma utíká,když jí to chceme zabavit, to je největší zábava. Posílám pár foteček z dnešního výletu a taky fotku (tu poslední) jak po něm dopadla. Nicole i já zdravíme celou smečku v Anacu.

1.5.2011 Dobrý večer do Anaca. Dnes se na mě Nikča podívala vyčítavým stylem "Že ty jsi už dlouho nenapsala, jak se mi daří a co vše dělám, mé původní smečce?". Tak jsem si to vzala k srdci a musím napsat, že naše psí mimi už není mimi, ale roste z ní pěkný pesan. Protahují se jí nožičky, z roztomilého kulatého štěňátka se stal cca 12-ti kilový prostředek na likvidaci přebytečných bot, smetáků, trávníku a v neposlední řadě také končetin páníčků. Pilně s Nikčou cvičíme poslušnost, i když babička nám to trochu kazí, jelikož řekne Nikolce povel, Nikča na ní skočí a doslova si vynutí ten piškot a pak to zkouší i na mě, ale to má holka smůlu. Ode mě totiž zadarmo nic nebude (kromě "nuceného" mazlení, při kterém mi ta můra vždy trhá rukách a pěkně vrčí, ale já se odradit nenechám). Udělali jsme si nádherný výlet k mé kamarádce na ranch. Čekala jsem že Nikča strachy zaleze pod auto, až uvidí stádo ovcí, koně a kamarádčinu středoasiatku, ale opak se stal pravdou. Jak mě viděla mazlit se s ovečkama začala si hrát, štěkat, pobíhat kolem. Nejvíc si dovolovala na jehňátka, když jsem hlídala berana, tak byla hrdinka no:). Po důkladném vysvětlení, že koník se nekouše se seznámila i s moc hodnou huculkou. Musím jí pochválit, byla opravdu statečná, moc se jí dovádění se zvířátkama líbilo a když jsme odjížděli, sama si naskočila do auta, kde spokojeně usnula. Jediný problém je, že Nicole je strašná "popelnice". Cpe do sebe opravdu všechno možné a když vidí, že jí to jdu vyndat z tlamy, tak to do sebe co nejrychleji nahází a zdrhá. Mám strach, aby nesnědla něco opravdu špatného. A také mě dostává to, že mi tu potvůrku tak šetříme, do schodů i z nich ji nosíme, ale ona co dělá za psí kusy mi přijde ještě desetkrát horší (no je to dračice). Doufám, že fotky v příloze mé vyprávění trochu objasní. Přejeme krasný večer Zdeňka a Nicole

15.5.2011 Krásný večer Jitko. Nicole nám roste jako z vody. Vždy na mě z boudy ráno vyběhne o centimetr vyšší. Tříměsíční narozeniny jsme oslavili pigárem u doktora, z čehož Nikča moc nadšená nebyla, ale muselo to být. Začínáme jí seznamovat se sousedovic bernským salašnickým psem, ale Nikča je hrdinka jen za plotem a když si jí chce psisko očuchat, vřeští, jak kdyby jí někdo kousal do nožičky. Taková naše herečka to je, ale zjistili jsme, že má úžasný smysl pro pořádek. Uklízí vše co najde a identifikuje to jako NE-Nikolky hračku. Pokud se jí dostane do papuly kupříkladu rukavice, Nikolka jí nepozorovaně odnese, vyhrabe dostatečně velkou díru na pečlivě vybraném místě. Rukavici do takto připravené díry vloží, zamáčkne čumáčkem co nejhlouběji a zahrabe hlínou, příkryje trávou a občas nanosí i kamínky. Hledání takto ztracených předmětů je opravdu zábavné a zajímavé je, že to dělá opravdu jen s věcmi, které má "zakázané" a její hračky se válí úplně všude. Do baráčku už jí pouštíme jen zřídka, a to když je na smrt unavená a nemá v plánu nic jiného než spánek. Vpuštění toho tasmána do obytných prostor, zrovna, když je při vědomí je přímo životu nebezpečné. Vezme do zubů včechno včetně krabic co jsou u krbu, roztrhá to na mini kousky a roztahá kam jí packy stačí. Když už není co trhat, začně jak zběsilá lítat okolo gauče a narážet do nábytku při snaze chytit prchající pet lahev. No zkrátka jsme radši, když si takto hraje venku. Jelikož už všechny ohavné věci na zahradě spořádala, a tedy se nemusíme bát, že by něco špatného snědla,je puštěná z kotce a hraje si na zahradě vždy, když je někdo doma. Nikolka mi také jasně dala najevo, že se jí můj sestřih opravdu nelíbí. Ležela jsem na zahradě na dece a v tom se odněkud přiřítila, skočila mi po vlasech a pěkně je můra škubala. Bohužel tento názor nemá jen na mě a Nikča se stala novou rodinnou kadeřnicí. V sobotu jsme jeli na rodinné setkání do Vysokého Mýta a protože nebylo vedro, vzali jsme šmudlu s sebou. Nikča celou cestu autem prospala a po příjezdu byla samozřejmě středem pozornosti. Nikolce se nejvíce líbilo jezírko. Bylo vidět, že skočit do vody a vyválet se pak v něčem kožichu dobře přilnavém pro ní není vůbec žádný problém. Dále Nikolčinu pozornost získal dvouletý bratránek, kterého pečlivě olízala a následně instinktivně vycítila, že je to vlastně taky štěňátko a začala kolem něj skákat, štěkat a brát mu hračky. Byl docela problém jí vysvětlit, že toto lidské štěňátko na její zoubky opravdu nemá, ale nakonec se společně obě mimina hrabala v písku a vyvázla z toho živá a bez škrábnutí. Nikča si výlet opravdu užila, byla vydováděná, umazlená a nevyspinkaná, takže po příjezdu domů a po večeři zalehla a spala až do rána. Dnes pomáhala stavět plot zahrabávaním sloupků, aby později mohla běhat po zahradě neomezeně celý den a my se mohli těšit z dalších lumpáren, které dosud nepředvedla. Posíláme moc pozdravů celé smečce Zdeňka a Nicole.


22.5.2011 Dobrý večer Jitko. Náš drobeček už má 16 kilo a začíná se u ní projevovat solidarita vůči krtečkům a jiným druhům milujícím podzemní úkryty. Vyhrabala nám takovou noru hned vedle chodníku, že tam asi rovnou začneme stavět sklep. Byla puštěná na zahradě a když jsme ji šli zkontrolovat, našli jsme ji spokojeně spinkat hned vedle toho hliněného výtvoru. Nešlo na to říct nic jiného než " Ježiš, ta je ale roztomilá" a v podstatě jsem ji za to spíš pochválili, takže předpokládám, že brzy přibudou další. Sice jsem se chtěla jít podívat s Nikčou na cvičák, ale je zatím ještě dost bojanda, co se vetších psů týče (ovšem morče už před ní musíme zachraňovat, sice mu nechce ublížit, ale když ho v zápalu hry vezme pacinou, není z toho morčák moc nadšený) a také je docela v klidu. Zatím teda pospíchat nebudu a nechám ji ještě o pár týdnů povyrůst. Co se Nikče moc nelíbí, je teplo. Celý den nosí, jak se říká, jazyk na vestě. Je přímo nádhera ji pozorovat, jak přesouvá svoje hrací místa okolo baráku podle toho, jak se přes den otáčí slunce. Chodíme vždy k večeru na delší procházku, trénujeme chůzi u nohy s vodítkem i bez, přivolání a odložení. Občas se stane, že se ta malá potvora začne krmit nějakým exkrementem a to pak můžu křičet, lákat, stavět se na hlavu a ona stojí jako pařez a ani hlavu nezvedne. Nejlepší ovšem je když usoudí, že ta "nechutnost" na zemi se bude lépe vyjímat na zádech. To potom skočí po hlavně, udělá něco podobného přemetu a celá se nalíčí. Bohužel to udělala v sobotu a nikdo se s ní nechtěl celý víkend mazlit kvůli neodolatelnému zápachu a vykoupat jsem ji také nemohla, protože jsem jí aplikovala kapičku proti klíšťatům. Když ale zrovna není celá od bahna jde vidět, jak pomalu ztrácí štěněcí srst a roste jí nová, krásná, hebká a leská. Stává se z ní mladá slečna, začíná zjišťovat, že kousat se dá i do spousty jiných věcí, než jsou naše nohy a ruce a je to stejně zábavné. Nejoblíbenější hry jsou na honěnou, kdy utíká s kýženým předmětem co nejrychleji může, dále na schovávanou, když mě stopuje po zahradě a nebo na mě číhá za rohem, aby pak vyrazila a pokusila se o slušný zákus do čehokoliv, co je na mně. Avšak bezkonkurenčně vede hra s příhodným jménem "Ulov člověka", jde vidět, že má obrany úplně v krvi a těším se, že až vyroste, rozšíříme název na "Ulov a přines člověka". Jediné, co mě fascinuje je, že když před ní položím misku s jídlem, nebo piškot či bobíka, hezky sedí a čeká na povolení, ale když si něco najde sama, dřív by se udávila, než aby poslechla na fuj. Přejeme hezký večer do Anaca Zdeňka a Nikča.

3.6.2011 Dobrý večer Jitko. Léto už je pomalu tady a Nikče budou za týden čtyři měsíce. Roste nám před očima, při posledním vážení měla sedmnáct kilo. Byli jsme se mrknout na cvičáku v rámci večerní procházky a potkali jsme tam několik pejsků, lidé tam byli velice milí a zvali nás dál, ale Nikča s tím nesouhlasila, pořád má z větších pejsků strach. Zato na štěňátko jorkšíra by hupsla hned. Měli jsme takovou menší nehodu s morčátkem. Nechala jsem je venku samotné. Morče bylo pod rozkládací bedýnkou, Nikolka ho přišla asi pozdravit, ale protože bedýnka není na její váhu stavěná, jedna stěna se sklopila a morče vzalo roha. Já jsem byla zrovna doma, když jsem uslyšela venku Nikolčin štěkot. Ihned jsem vyběhla zjistit, co se děje a první, co sem uviděla, byla rozložená bedýnka a pak Nikolku v akci, jak o pár metrů dál štěkala a hlídala u křoví. No našla jsem tam toho našeho hlodavce ukrytého a když jsem ho vyprostila a chtěla Nikolce vynadat, že se to nedělá, ona ho začla olizovat a koukala na mě pohledem "to jsi ráda, že jsem ti ho tu pohlídala, já jsem taky ráda, že se našlo". Zkrátka a dobře z toho ta naše múra zase pěkně vyklouzla. Teď už mám morčáka vždy na očích, kdyby si Nikolka zase chtěla hrát. Pomalu jsme začli trénovat lehni, i když Nikča to bere špíš jako hru "kdo s sebou lépe plácne na zem". Když jsem s ní na zahradě, vyřádí se a potom si lehne vedle mě do stínu a usne. Je úžasné pozorovat, jak se ve spánku kroutí, štěká, snaží se běhat a nebo mlaská, to je úplně nejsladší. V nejbližší době se chystáme na vzteklinu a asi i na ten cvičák. Uvidíme, jak to bude zvládat, ale doma zvládá řádit, jako černá ruka. Jsem s ní teď doma a každý den Nikolka kouká, jak zbytek rodiny odjíždí do práce, vždy se snaží vecpat na místo spolujezdce a pak ji musím držet, aby neběžela za autem. Pěkné je, že potom kontroluje každé auto, které potká nebo slyší, jestli v něm náhodou někdo z rodiny není. Přeji krásný večer celému Anacu a Nikolka posílá mamince pořádnou pusu, Zdeňka a Nicole

17.6.2011 Dobrý den Jitko. Průkaz původu došel v pořádku dnes. Bohužel mám teď spoustu práce se školou, takže něco málo o Nikče pošlu hned jak si najdu čas setřídit nějaké fotky či videa, zvážit cvalíka a dát dohromady co všechno zase prováděla. Poslední dva týdny byla dost drsná v kousání, když jí chytl amok, tak skákala a kousala do všeho, co se hlo (speciálně moje ruce a oblečení), pomohlo buď na ní dát deku, zalehnout a mluvit dokud se neuklidnila, nebo jsem jí rovnou odnesla do kotce. To že by měla dostat rukou přes zadek nebo čumák neexistuje, bere to jako okamžitou výzvu a účast v její kousací hře. Doufám, že to nezakřiknu, ale poslední tři dny začala být zlatíčková a když už to skoro vypadá že zase začne jančit, tak jí hned okřiknu a zázrakem na to reaguje výborně...nejlepší je když ji mazlím, tak úžasně chrochtá :). S přáním hezkého dne Zdeňka a Nicole.

29.6.2011 Dobrý večer Jitko. Náš drobeček už přerostl hranici dvaceti kil a jelikož vážení proběhlo před více než týdnem, netroufám si říci o kolik. V poslušnosti nám to zatím skřípe pouze, když lítá venku na procházce za něčím moc zajímavým. Na zahradě, nebo venku na vodítku chodí krásně u nohy, sedni a lehni už dělá téměř jen na povel ruky (když se tedy princezna uráčí dávat pozor a pořádně vnímat) a taky už na požádání pěkně hlasitě štěká. Přes den, když je horko, tak se spíš jen plouží a okupuje stinná místa. Tedy všechnu energii, schovává až na večer, kdy jdeme na delší procházku. Před pár dny jsme potkaly 8 týdenní štěně kolie, které po Nikče skákalo, kousalo ji, kde mohlo, především do uší a do čumáku, ale Nikolka držela, jen se válela na zádech a nechala se mučit. Nechápala jsem. Ten můj rváč, který už mi tolikrát ruku ozdobil speciálním vrytým tetováním, se proměnil v milující a něžné stvoření. Bylo úžasné sledovat, jak štěňátko kolie chytne Nikču za ucho a skolí ji k zemi. Také jsem musela pořídit větší misku na vodu (téměř korýtko), protože Nikol je schopná za den vypít přes tři litry a já abych pak nic jiného nedělala, něž nosila vodu. Jak už jsem četla u jejích sourozenců, je Nikča také velmi dobrou zahradnicí. Očeše třešně, jahody, maliny, hrášek (bohužel neobírá jen plody, ale i větve a pokud to jde, rovnou celou rostlinku) a pečlivě "okope" mrkev ve snaze si tam něco schovat. Aby jsem jí nemusela stále zavírat, když byl někdo na poli, naučila jsem jí jednoduchou věc a to "sedni, čekej a nelez do pole". Nikolka poslušně sedí na kraji pole a čeká, co jí kdo přinese za mlsku. Když dlouho nikdo nejde, přestane jí to bavit a odebere se někam úplně jinam, ale pole zůstává zachráněno od jejích vrtošivých paciček. Když bylo přes den opravdu neúnosné vedro, začala jsem Nikolku seznamovat s hadicí s vodou. Nejdříve se moc netvářila a běhala kolem mě, jako bych držela zbraň hromadného ničení. Později však stříkající vodu vzala jako přiměřeného soupeře a po půl hodince dovádění celá mokrá usnula v chládku na trávníku. O víkendu se půjdeme podívat konečně na ten cvičák a nejspíš také někam k vodě. Snad nám neuplave, protože po tom, co jsem viděla, jak její rodina u Vás skáče do bazénu po hlavě, si tím nejsem moc jistá. Celé Anaco zdraví Zdeňka a Nicole.
21.7.2011 Dobrý večer Jitko. Naše rádoby miminko se podle mě má výborně. Je to malý rozmazlenec, vynucuje si mazlení nejčastěji kousáním, poslouchat se jí taky nechce (jen na cvičáku, tam se herečka předvádí). Začíná si můra pěkně stavět hlavu a protože já jsem na ní přísná, stále si hledá někoho (kupříkladu babičku), kdo vysype kapsu piškotů zadarmo. Na druhou stranu, když má zrovna šťastnou chvilku, tak si hrajeme s její oblíbenou provazovou hračkou, která má na konci ještě tenisák . Od té doby, co vyměnila zuby, se rve jako drak a ukazuje, jakou má tažnou sílu. Chodíme do pole s obilím a trénujeme aporty, jde jí to opravdu náramně. Někdy čmuchá trochu déle, protože ji zajímají všechny pachy a ne jen ten z aportu, ale vždy se vítězoslavně a s hračkou v zubech vrátí ke mě a chce se přetahovat. Chodíme každou neděli na cvičák, hlavně proto, aby se naučila chovat se ve společnosti dalších lidí a pejsků. Je to bojanda a hraje si jen s tím, co před ní utíká, ale pomalu se zlepšuje. Takže je na dobré cestě začít s pejskama opravdu vycházet. Minulý víkend jsem přijela domů s koníkem a vzala jsem Nikču na krátkou procházku, kterou normálně chodíme každný den pěšky. Půlku cesty s námi šla, pak to otočila a uprchla domů, tedy to příště zkusím znovu a třeba už dojdeme dál. Zřejmě měla z koně strach (i přes to, že už se s ním byla i koupat a šla na procházku s doprovodem) a po cestě jí došla odvaha. Jak už jsem četla u její sestřičky, také u nás platí, že čistá voda doma je fuj, ale kaluže venku jsou mňam. Teď je bohužel stále deštivo, takže Nikolka má volné pole působnosti na zahradě a páníčkové sedí hezky doma, jak se říká, u kamen. Nikolka tohle počasí, kdy je zalezlé sluníčko, přímo miluje. Pořád žadoní a hry a divočí celý den. Nevíme, kde se v ní ta energie bere (možná z toho, že na zahradě spase všechno ovoce:)). Přejeme krásné dny celému Anacu, Zdeňka a Nicole.

22.8.2011 Dobrý den Jitko. Náš trhač se má výborně. Krásně papká a mohutní. Nevím kolik přesně váží, ale nejspíš už se dostala přes 30kg. Byli jsme týden ve Španělsku a o Nikolku se starala babička s dědou. No po návratu jsme se dostali k rozmazlenému zvířeti, které na procházce táhne za vodítko až se dusí, poslechne jen když vidí něco k jídlu a celkově byla pěkně rozívená. Proto jsem ji v zápětí vytáhla na výchovný týden na Moravu. Jely jsme pět hodin vláčkem a pak šlapaly několik kilometrů k vytoužené chatě přímo sousedící s nemalým rybníkem. Nejhorší byly vlakové přestupy, nejdříve jsem musela vynést psa a pak se vrátit pro objemný batoh. Následoval běh k dalšímu vlaku a zase nastupování. Nečekala jsem, že v dnešní době po vás lidé radši budou šlapat, než aby třeba pomohli se zavazadlem. Bylo to dost hektické, ale úspěšně jsme se na chatu dostaly. Nikolka byla dost vykulená, ale rychle se osmělila a začala si lesa a vody opravdu užívat. Nazvala jsem náš týden "odpiškotovací kůra", aby o pamlsky zase dostala zájem (ono, když jí babička dala půl pytle denně zadarmo, se s tím pak dost špatně cvičilo). Protože na chatě nebyla žádná bouda ani kotec (jen dřevník, ale to mi přišlo dost drastické) a Nikolka byla nejraději venku, ustlaly jsme si na venkovním gauči. Já spala na jedné polovině ve spacáku a Nikol na druhé přikrytá dekou. Vydržela se válet v posteli klidně až do deseti hodin ráno a vyžadovala minimálně hodinové mazlení. Nádherně jsme se tam sblížily a Nikča začala být hezky mazlivá a opouštely jí u toho ty kousací choutky. No v posteli se zkrátka chovala vzorově. Na chatě byla spousta lidí a Nikolka zpočátku nedůvěřivě ježila hřbet a vrčela, ale když jsem je povinně seznámila, vzala je jako rodinu. Nejkrásnější byly procházky na houby do lesa. To Nikol musela hlídat úplně všechny a lítala od jednoho člena rodiny k druhému a když jsme se od sebe hodně vzdálili, byla z toho víc než nešťastná. Po takto uběhané procházce si dala cca tři hodiny spánku a pak mohla zase řádit. Rozhodla jsem se využít rybníku a naučit to moje zvíře plavat. Ona sice do vody lezla sama, ale vždy maximálně po bříško. Tak jsem tedy naklusala do vody a volala na ní, ať jde za mnou. Zprvu vřískala na břehu a kroutila se tam jak šáša, ale když viděla, že jí panička asi uplave skočila do vody a plavala co jí síly stačily. Bohužel jsem ji zachytila dost nemotorně a tak jsem se jí nestačila vyhnout a Nikolka mě tlapkou svlévka z plavek. Pak jsme to opakovaly ještě jednou a to už do vody hupsla hned a další den už doplavala i za lodí. Až na to že předníma tlapkama hrabe vodu jak šlapadlo, jde jí plavání krásně. To šlapadlo předníma pacinama bude muset ještě dopilovat a bude z ní taky pěkná vodnice! Nikolka se zamilovala do lodi, už první den si sama nastupovala z můstu a vystupovala z lodičky na břeh na povel. Nikdo ji nemusel nic učit a ona okamžitě pochopila, co má dělat. Na chatě nebyl žádný plot, ale Nikolka byla na volno celou dobu (krom toho, když zlobila, to šla za trest na řetěz). Vyžadovalo to sice zvýšenou pozornost, musela jsem ji mít pořád na očích, ale zlatíčko, až na pár věcí, bylo hodné. Další zpestření byl můj rok a půl starý bratkránek. Hned jsme měli na chatě děti dvě. Buď si chtěla hrát Nikča, nebo on a nebo oba najednou. Díky bohu jsme všechno uhlídali, vždycky byl někdo tak blízko aby zasáhnul ještě dřív, než by se něco stalo. Přecejen jsme jim nevěřili, jsou to dvě prdlá a nevyspitatelná mimina. Cesta domů už byla značně pohodlnější. Vezl nás strýc a Nikolce jsme ustali v kufru. Autíčko bylo krásně klimatizované a prostorné, takže Nikolka ani neblinkala. Když uviděla rodnou hroudu, byla nadšená. Musela hned vše očichat a prozkoumat a tak hodinu měla co dělat. Nakonec ji zmohla únava z cestování a zabrala na několik hodin. Jen, jak jsem jí rozmazlila týden se mnou na gauči, vůbec se jí nechtělo do boudy a trochu i naříkala. Teď už je ale zase všechno fajn a Nikolka je šťasná na své zahrádce, kde si může hrabošit, krást věci a schovávat je před paničkou, jak to má nejraději. Pozdravujeme celé Anaco a držíme palce Fanynce se štěňátky, Zdeňka a Nicole.


17.10.2011 Dobrý večer Jitko, mám toho teď sice až nad hlavu, ale našla jsem si čas aspoň na krátké info o našem zlobidle. Nikolka už dorostla do pořádné psice a přišla na ní puberta. Časy, kdy se nás na vycházkách držela, ohlížela se, jestli jsme se neztratili a přiběhla na každé zapísknutí, jsou v nenávratnu. Nikol chytly lovecké pudy a začala utíkat. Respektive utekla jednou, když před námi vyběhla srna. Pronásledovali jsme jí do lesa, byla už dost velká tma a hledali jsme ji přes hodinu v lese. Když se královna uráčila zchvácená vrátit, dostala pěkně za uši. Od té doby chodí na vodítku (aspoň umí krásně chodit u nohy, bez tahání a dalších vylomenin) a pouštíme ji jen na chvíli, když si s ní hrajeme nebo házíme aporty a trénujeme odvolání. I přes to, že se jí snažíme zabavit, občas aport zahodí a vylítne po stopě. Naštěstí dokud je blízko, tak na pořádné zařvání zastaví. Na zahradě je ale úpné zlatíčko, poslouchá na slovo, hlídá, pomáhá při čištění boudy a pod. O víkendu jsme jí do boudy nainstalovali přepážku, takže bude mít větší teploučko až přijdou mrazy. Zatím nasrstila hlavně na krku, zádech a plecích, ale přijde mi, že by to ještě trochu chtělo, aby nám nenamrzla. Ještě taková perlička na závěr. Jeli jsme na Moravu na rodinnou oslavu a Nikča samozřejmě nemoha chybět, tedy jela přes půl republiky s námi. Tam se ale zamilovala do černého kocourka a celý den si spolu hráli. Koucour seděl na stromě nebo na lavičce, Nikolka ho provokovala a on jí packoval. Dokonce se položil na záda, Nikola mu strčila čumák na bříško a on jí packoval po čumáku a pak se honili a dováděli i přes ten hmotnostní rozdíl. Kdyby kocour nepatřil sousedům, už ho má Nikolka v boudě. Byli by perfektní dvojka. Přejeme mnoho zábavy s Opičkami Zdeňka a Nikča

23.12.2011 Dobrý večer Jitko. Zase se po delší odmlce ozývám s několika málo zprávami o naší dračici. V první řadě musím prozradit, že už Nikča také prošla prvním háráním, ale že by jsme zaznamenali nějakou proměnu v psí dámu, tak o tom se nám ani nezdálo. Stále máme na zahradě to hrávé štěně, které sežere, na co přijde a když narazí na "poklad", co už i podle ní není k jídlu, tak ho využije jako perfektní parfém a pak nás tím přijde všechny přivítat, patřičně olízat a pomazlit. Jelikož jsme došli k názoru, že se Nikolka snad na zahradě celý den sama nudí, pořídili jsme jí, jako společnost, černého kocourka. I když jsme tomu ze začátku nevěřili, tak ti dva se zkamarádili a teď společně demolují zahradu a bydlí v psím kotci. Samozřejmě jsme kočičákovi pořídili také krmivo Royal Canin, takže už si tady přijdeme jak ve skladu krmiv této značky. Kocourovi i Nikole chutná oboje, takže když se náhodou dostane jeden z nich ke špatné misce, nemáme strach, že by jedli něco špatného. Dokonce spolu chodí i na lov myší! Kocour je obvykle někde přikrčen a Nikola ho z úctivé vzdálenosti pozoruje, následně od něj ulovenou myšku vyloudí, někam si jí schová a za pár dní ji použije, jako již zmíněný parfém. No máme doma pěkně veselo, jen je škoda, že ještě není sníh. Nikolka by ho určitě ocenila, protože je nasrstěná jako medvídek. Pravidelně sledujeme fotky Opiček, štěňátka jsou opravdu nádherná, téměř člověk neodolá a hned by si aspoň jedno vzal domů. Když si ale rozmyslím, že bych měla doma Nikolky dvě, tak by to dopadlo asi tak, že já spolu s rodinou bych bydlela v kotci a pejsánkové doma na gauči. Ta představa mě vždy z takových snů spolehlivě probere, protože i když je Nikča jen jedna, občas vydá za celou smečku. I přes všechno její zlobení je ale neuvěřitelně snaživá, vynalézavá a každopádně obrovský mazel (i když se mazlí spíš jako tank, než jako plyšáček, ale je to projev lásky, takže to už člověk vydrží i kdyby nechtěl). Jako příklad můžu uvést snahu při přivolání, někdy běží takovou rychlostí, že při předsedání ještě dva metry klouže po zemi a mě nabere po cestě, nebo reakce na "k noze" je velkolepé zasednutí nohy psovoda a zkoušení pevnosti jeho koleního vazu. To je ale jen výjimečně, jinak je to zlatíčko. Přejeme klidné prožití Vánoc a příjemný vstup do nového roku 2012, Nicole a všichni Lacmanovi.

Pozn.Jitka Nicolka už není malé miminko a uvědomuje si ,že umí také postrašit.Nenechá si od ostatních líbit jejich štěkání a tak jim odpovídá.Chce to jen usměrnit a to chce čas.Má zdravé sebevědomí a to je dobře. V otázce krmení se musí panička snažit být ráznější a hned při vrčení projevit ,že se jí chování nelíbí a potrestat , Budu držet palce na Nicolky pubertu a trpělivost paničky a ostatních členů rodiny.	24.1.2012 Dobry večer Jitko. Dlouho jsem se neozvala, ale dnes už jsem si ten čas najít musela. Nikolka se má podle mě dobře, má dostatek papání, procházek, krásně spolu cvičíme a někdy, když se jí opravdu celou procházku věnuji a stále si hrajeme a něco děláme, si můžu dovolit nechat ji i puštěnou na volno. Bohužel se u ní projevil zřejmě asi výchovný problém, ale já si to bohužel nedovedu nijak odůvodnit. Zkusím to pořádně popsat, aby jste z toho lépe pochopila celou situaci. Když byla Nikola ještě mimino (což bylo ještě tak před třemi měsíci) chodila kolem většiny psů s ocasem mezi nohama, především na cvičáku, ale i tady u nás, když jsme někoho potkali. Nepodporovali jsme jí v tom, ale ani jsme jí za to netrestali a nikdy jsme nedovolili aby jí nějaký pes ubížil. Dalš věc, kterou jsem jí už od doby, co jsem si jí přivezla učila bylo, aby nevrčela a nebyla agresivní když jde o jídlo a to metodou "jídlo z mé ruky přichází a já rozhoduji o tom co pes dostane" a vždy, když dostala dovoleno jíst, nechala jsem jí misku až dokonce. Tedy se nestalo, že by jí jídlo někdo v průběhu krmení vzal. Najednou však přišla nárazová změna. Nikola začala být na psy, kteří na ni štěkají pěkně ostrá. Tedy se nechá okamžitě vyprovokovat a visí na vodítku, je schopná v té zuřivosti kousnout i do rukávu ale pochybuju, že si to v tu chvíli uvědomuje. Začala jsem to okamžutě řešit způsobem "vždy, když je na obzoru pes co sí hlídá svůj pozemek, musím být zajímavejší". Přesněji řečeno, mám v ruce hračku, Nikola jde u nohy a já se jí snažím zabavit. Povětšinou kolem štěkajícího hlídače za plotem projde opravdu u nohy, ale když jí jen na chvilku povolím nevidím žádné zlepšení a když je s ní venku třeba mamina tak nemá šanci vůbec a musí jí odtáhnout pryč za vodítko, což podle mě není dobře. Jenže zakázat mamině s ní chodit ven nejde, ona jí tak miluje. Naneštěstí tohle ještě není všechno, přišla horší věc. Nikča začala vrčet u jídla a hází to do sebe, jak kdyby jí to každou vteřinu někdo vzal. Přečetla jsem si pár rad od pana psychologa Desenského, kde jsem narazila na super nápad. Měla jsem misku v ruce a Nikče jsem přidělovala do menší misky, která ležela na zemi, vždy jsem ji pohladila a pak jí dovolila sníst tu malou misku, pokud nevrčela. To úžasně zafungovalo a hned ještě ten den večer nebylo u krmení žádné vrčení. Abych vysvětlila, kdy přesně k vrčení dochází. Dokud mám misku nebo jakékoli jídlo v ruce, je Nikča úplně v pořádku, můžu ji hladit jako vždycky a je klid, jenže jakmile položím misku na zem úplně změní postoj, kouká jen na misku a při pohlazení hnusně vrčí. Já jsem jí poslední měsíc vedla k tomu aby nevrčela a dařilo se, mohla jsem jí vzít celou hlavu do rukou a nedovolila si zavrčet, pak jsem jí dovolila jíst a bylo vše v pořádku asi měsíc. Jenže dnes šla krmit mamka a Nikola, po položení misky na zem začala vrčet a dokonce se pustila do jídla bez dovolení, tak jsem na ni vlítla a misku jí sebrala. Nechala jsem jí chvíli vydusit a pak jsem se vrátila a opakovala stejný postup, jaký jsem dělala při každém krmení, ale nevyšlo to. U mě si sice nedovolí se do jídla pustit sama, nechá se od misky i odvolat, takže tam určitý respekt je. Jenže dnes na mě zase vrčela a když jsem jí nedovolila pustit se do jídla tak se pustila do mě. Šla normálně po rukávech a to hra určitě nebyla, zařvala jsem na ní "sedni", to okamžitě poslechla a odešla jsem i s jídlem pryč. Počítám, že za ní půjdu asi za hodinu znovu to zkusit. Proto jsem se Vás rozhodla požádat o pomoc, o názor, radu nebo cokoliv, protože věřím, že máte bohaté zkušenosti a snad mi nějak poradíte co mám dělat, aby jsem tyhle veci mohla nenásilně odstranit. Protože já nevidím důvod, proč to dělá, nikdo jí k tomu nedával podnět a není to úplně normální:(. Posílám jednu fotku z radovánek na sněhu, co tu byl. Děkuji mockrát za odpověď a přeji hezký večer, Zdeňka a Nicole
4.2.2012 Dobrý večer Jitko. Tak už i k nám dorazily pořádné mrazy, Nikolce jsme do boudy dali matraci a ještě nějaký starý kabát, aby to odvedlo její pozornost a matrace vydržela aspoň týden. Ani náš kocour nevydržel ve své boudě a uprosil Nikolku, aby se k ní mohl nastěhovat. Je to krásné, jak spolu oba dva ráno vybíhají z boudy, když jdu krmit a večer spolu chodí spát. Jsem ráda, že Vám můžu sdělit, že vrčení u jídla je zatím úspěšně potlačeno. Sice krmím jenom já a když krmí mamka, tak jsem vždy u toho a dám Nikole jasně najevo, že pravidla při krmení jsou stejná, i když krmí někdo jiný a ona pěkně seká dobrotu. Dokonce jsem už přistoupila k tomu, že jí vždy nad miskou prohlídnu zuby pouze se zavřenou tlamou, pak jí dovolím se pustit do jídla a sem tam ji cvičně pohladím po hlavě a tlamě a je na ní vidět, že se sklidnila a ani to do sebe nehází takovou rychlostí jako před týdnem. S tím, že chce vždy sousedům rozložit plot, když na ní psiska štěkají jsem ještě nepohnula, nejsem v tu chvíli pro ní vůbec zajímavá, takže jako kdybych tam nebyla a Nikča si vesele řádí dál. Občas, když se zrovna nevyválí ve všem co najde, si ji beru domů do baráku a tam se teda chová jako nejvzornější mazel, což je vidět i na fotkách. Dneska jsem jí chtěla namazat tlapy, protože je měla popraskané, no ale to bylo přemlouvání. Nikča už od štěňátka nemá ráda, když se na ní šahá z jiného důvodu, než je mazlení. Takže vytahování klíšťat, veterinář a nedej bože šampon jsou obrovské zlo. Sice to trvalo, ale nakonec zjistila, že ji indulona nekousne a já sem mohla pod jejím dohledem (což znamenalo, že měla tlamu přilepenou na tlapce a olizovala mi u toho ruku) tlapky namazat. Konečně se taky pořádně opřela do hlídání zahrady. Dnes vyšťourala potkana, prohnala ho po celé zahradě a nakonec ho uvěznila na druhém konci zahrady a štěkala tak dlouho, dokud mě to nedonutilo, jít se podívat co se děje. Když jsem ji pochválila, že úspěšně zajistila vetřelce na zahradě, odvolala jsem jí a ona poslušně šla se mnou a potkan tak dostal šanci na útěk do bezpečí. Přejeme krásné dny celému Anacu, Zdeňka a Nicole

11.2.2012 Dobrý den Jitko. Chtěla bych prostřednictvím Vás popřát celé smečce Nugetek všechno nejlepší k úplně prvním narozeninám, ať mají hodně dobrůtek, mazlení a ať pořádně zlobí jako to naše trdlo, přece jen si musí ten psí život pořádně užít a my se díky tomu taky vůbec nenudíme. Však po každé špatnosti musí vždy přijít zase něco pěkného třeba v podobě něžných projevů lásky, olizování a v očích pohled říkající "já vím že se jsem zlobil, ale stejně tě miluji" a už jen to člověka donutí přiznat si, že bez těch chlupáčů by to prostě nešlo. S pozdravem Zdeňka a Nicole.
26.2.2012 Dobrý večer Jitko. Poslední tři dny máme doma maroda. Nikolka si v pátek neznámo kde rozřízla prst na zadní tlapě a celý den se zhoršovala a navečer už na tu nohu nechtěla ani šlápnout a hopsala po třech. Tedy jsme se rozhodli pro jistotu zajet k veterináři do Lovosic. Nikolka tam sehrála takové divadlo, že jsme ji museli tři držet, aby se pan doktor mohl vůbec podívat. Když prohlídku dokončil, ze srandy konstatoval, že tohle snad ani není rotvajler. Předepsal marodovi obklady a mastičku. Díky bohu doma už u toho ošetřování neřve a v klidu drží, takže třikrát denně čístíme a mažeme a dneska už zase lítala jak pominutá i když pořád trochu pajdala. Vyzkoušeli jsme Nikolce pořídit takzvané "nezničitelné" hračky pro psy, ale zabralo jí to tak deset vteřin a už v tom měla zaražené tesáky. Proto jem se rozhodla pořídit boomer ball. Balonek přijde ve středu, tak snad už bude psice fit a podle mě se z něho zblázní, je to velká lovkyně. Tento víkend jsem dělala na zahradě objevovací akci. Celou zahradu jsem obešla a hráběmi rozhrabávala Nikolčiny schovky a tak znovunacházela ztracené hračky. Sice jsem z celkového množství našla asi jen polovinu, protože některé úschovny jsou tak dobře zamaskované, že je nepoznám, ani když stojím přímo na nich. Posílám fotečky z poslední návštěvy sněhu na Telnici. Jsou foceny mobilem, tedy je kvalita trošku horší, ale Nikolčinu zapálenost do norování v metrovém sněhu snad vystihují dokonale. S pozdravem Zdeňka a Nicole.

18.3.2012 Dobrý den Jitko. Začalo krásné jaro, sluníčko svítí a já denno denně vyčesávám černého medvěda, jehož vlezlé chloupky máme teď úplně všude. Na psici přišla nějaká jarní únava. Nikča je nejakčnější brzo ráno a pak zase až večer, přes den polehává ve stínu a chrní. Bohužel s jarem vylezli i hlodavci, které Nikolka tak miluje a proto mě teď čeká oplocování kusu zahrady, abychom tam mohli něco zasázet bez nikolčiných kráterů a sklízení úrody. Už minule,ještě jako prckovi, se jí povedlo spást pěknou úrodu jahod, takže letos snad něco zbyde i pro nás. Zase je ale velké pozitivum, že pole už nemusíme orat, psice to udělala za nás. Koupila jsem jí kostičku z buvolí kůže, aby si trochu očistila zoubky a protože už Nikču trochu znám, přivázala jsem kostičku na řetěz. Jinak by ji totiž můj miláček nesnědl, ale tak do pěti minut někde spolehlivě ukryl a tím by kostička pozbyla užitečnosti. Takhle si k tomu spokojeně lehla a chroupala, samozřejmě, jak se jí povedlo kostičku vyprostit, byla fuč. Ještě mám jednu zajímavost. Nikolka si začala třídit nechutnosti, co venku žere, na dva typy a to "když mi dáš pamlsek, tak to pustím" a "tohle ze mě nedostaneš ani za nic". Takže potvora chytne do tlamy třeba kapesník, otočí se na nás a čeká jestli bude pamlsek a když není, tak to spořádá. No užíváme si s ní pořád spoustu legrace. Třeba jí postupně přestane bavit jíst i ty ostatní věci, ale dost o tom pochybuji. Košík nepomáhá, chová se jako kdyby ho neměla a je schopná ho do všeho zabořit, tak už zbývá jen hlídat a čekat co bude. S pozdravem Zdeňka a Nicole.