Leif Ragnar - Ronýsek - 2016


Blogy od Ládi - pokračování blogů zde.


14.1.2016

 

BLOG 1. - pocta Samíkovi

 

Tak já tedy něco napíši,ale jako kapitolu to neberte.Já vždy psal,když se něco přihodilo,pánové chlupatí něco vyvedli,prostě zážitek či událost.Náš patriarcha Samuel ( amer. kokr) odešel do psího nebe ve svých nedožitých 16ti letech a velkou měrou se podílel na výchově Sigura , Ronnieho a Aríse.Ač postavy malé,přesto i jako starý,hluchý a téměř slepý pes zůstal hlavou smečky,ne nebyl tolerován,byl uznáván a musím říci,že i když jsou kluci raubíři,k němu byli vždy jemní a ohleduplní.Dobře věděli,že neslyší a nevidí a chovali se podle toho.Ač to byl pes na výstavy a jeho srst za tímto účelem byla ze začátku ošetřována,po první návštěvě lesa bylo jasno.Díky dlouhým jemným chlupům Samík z lesa přinesl spoustu větviček,malých šišek a když jsme uvedli jeho kabátek do stavu před procházkou,na podlaze byla hromádka na zatopení v kamnech.Udělali jsme z malého lorda,jehož rodokmen sahal...................... no hodně daleko, obyčejného vesnického,chvílemi loveckého psa a specialistu na vysokou trávu,křoví a nebylo nic,co by nevyčuchal.Sam by našel na Sibiři pod několika metry sněhu a ledu vždy něco k ulovení.Když byl mlád,dost si troufal na větší psy (ale vždy ho od nich dělil plot) a pokud nastala situace,kdy kriticky zhodnotil svoji velikost a plot nebyl,stačilo zavolat a velký bráška jménem Achilleus,náš první rottweiler přiběhl na pomoc.Sam zacouval mezi jeho přední tlapy a situace hned vypadala jinak.Já si myslím,že Sam naznačil něco jako " nejdříve to zkus s mým bráškou a pak,teprve se do tebe dám já ".Tihle dva spali vždy spolu,Samuel mezi tlapami té černé obludy.Ano,byli to přátelé,jako Achilleus a Patroklos,v boji i míru a jeden za druhého by dal život.Sama jsme vlastně pořídili pro syna Vojtu,který chtěl malého pejska pro sebe.Vojta žadonil,žebral,znáte to " bude jen můj,já se o něj budu starat,budeme spolu,budu ho venčit atd ". Jak to dopadlo je vám jistě  jasné,byl s ním venku na dlouhé procházce 2x,slovy dvakrát.Asi tak v 6ti letech Sam dozrál a to rozjívené štěně se stalo opravdovým lordem,jenž vychutnává každý okamžik svého bytí,vyžaduje nebesky pohodlné poležení,v létě klimatizaci,v zimě vyhřívání,jeho šatník skýtal mnoho variant pro procházky.Také se stal gurmánem a jeho nároky na stravu byly vysoké.Upřednostňoval franc. kuchyni,jemné paštičky,zeleninu,hlemýždě a žabí stehýnka,vínu tedy neholdoval,ale dobrým portským či likérem nikdy nepohrdnul.Miloval kuřátko na grilu,jemně ogrilovanou zeleninu a sám dovedl vybrat příslušný dresing k dochucení.Jeho lůžko bylo něco jako o princezně na hrášku,ostatně každý náš chlupáč má svůj polštářek " Macíček ",na chaloupce svoji beraní kůži.Řekl bych,že jeho filosofie životní byla " jen to nejlepší je pro mě dost dobré " a na své mladší kolegy zhlížel z výše lorda,jenž absolvoval universitu,bojoval v Africe,prožil divoké mládí a po několika málo zkušenostech s dámskou společností toto zavrhl ( ženy muže jen rozptylují,vyžadují stálou pozornost,jsou hlučné a finančně náročné a hlavně nesdílejí moje priority) a život starého mládence mu plně vyhovoval.Aby ne,vždyť my jsme mu byli kuchařkou a komorníkem,vždy hřející krb s pohodlným křeslem,podlaha nestudí,je tam koberec,jídlo pravidelné dle přání,čaj o páté,sklenka sherry,vůz vždy připraven s řidičem,stejně jako přiměřený oblek.Rád vzpomínáem na naše chvíle u krbu,hudba starých mistrů a my debatovali o racionální výživě starých pánů,prohlíželi staré knihy a tisky a náš názor na dobu nynější byl shodný.Auta mají vstřikování a počítače,skutečně dobrý perský koberec není k mání,zátky v lahvích nejsou z korku,nemluvě o skutečně dobrém čaji a portském,Rolls Royce vlastní Němec,Bentley také,Rover má Ind,bože kam ten svět spěje.No a doutníky,ty neválejí na svých stehnech krásné mulatky,ale dělají to chlapi poslouchajíc agitaci Castra,muži holí svá těla kompletně,říká se jim metrosexuálové,používají gely a spray,nevoní po tabáku a whiskey nebo koních či psech a koupají se několikrát denně a prý i navštěvují kosmetické salony.Ale my měli vždy se Samem své,oba jsme zamrzli v době,kdy lodě byly ze dřeva a muži ze železa.O tom víme oba,stejně jako třeba admirál Nelson,Francis Drake a další, vzpomenu ještě Haralda rusovlasého a Eiríka zvaného " železná sekyra".Ano časy se mění,ale já se Samem po boku jsme měli svůj koutek zašlých časů,kde nám bylo moc dobře. A dnes já píšu ne o psu,ale příteli věrném,jenž byl vskutku lordem,který mravů dokonalých nezkazil žádnou legraci a bylo jedno,zda na Šumavě mezi sedláky a dřevorubci nebo na čaji o páté.Bohužel nemám video záznam,kdy do nekonečna Ronniemu předváděl správné čůrání " po chlapsku ",kdy se válel u rybníčku pozorujíc první plavecké pokusy téhož a když spolu lovili krtka,žábu a slepýše o honění zajíců a srnek nemluvě.I jeho názor na hygienu muže byl totožný,nic se nemá přehánět,2x do roka stačí,navíc občas se smočíme v rybníčku a výměnu prádla má stejně v rukou panička Alenka a parazity tedy opravdu nemáme a nikdy jsme neměli.Bože,chybíš mi Same,moc a moc ale sudičky,či jiné,jenž drží v rukou  přadeno života daly nám i psům délku rozličnou a ta tvá byla dlouhá ale pro nás krátká, ale my věříme,že jednou,tam za duhovým mostem se všichni potkáme a budeme navždy spolu.Psi jdou vždy do psího nebe,jak je tomu u lidí nevím,ale i kdybych přišel ne nahoru,ale tam dolů,kde jsou všichni chlupatí a šéfuje tam Asmodeus nebo Lucifer ( konečně původně to byl také anděl) tak ty mě budeš následovat.Nebude to špatné,ty povzneseš úroveň mravů a stolování,pozměníš pekelnou kuchyni a já budu čertům strouhat kopyta a rohy,opravovat zuby,bude tam teplo a to my staří pánové máme rádi. 

 

Samíčku,díky za dny,kdy jsi byl s námi,spíš na zahradě,kde jsi běhal,ano pod ořechem,který jsi očůrával,kde jsi štěkal na veverky a straky a spal v jeho stínu.


sumava 2011 10 sumava 2011 7 sumava 2011 14 sumava 2011 13
sumava 2011 6 sumava 2011 1 sumava 2011 2 sumava 2011 4
sumava 2011 5 sumava 2011 8 sumava 2011 9 sumava 2011 11

 


15.1.2016

 

Blog 2. - O prvním rotvíkovi jménem Achilleus

 

Tak jsem Ti odeslal pár řádek,naši čerti byli u toho a Ronnie pravil,že zvyšujeme ( doufáme) čtivost Tvých stránek a jako viking znalý běhu života,kdy za práci je odměna nebo za boj je kořist,no něco Tě to bude stát.Opět Ronnie,když mi prý posledně pomáhal,za slib masa pro něj a lahev uherského pro mě,tak zněla dohoda.Ale on smutně konstatuje,že lahev vypil a maso sežral pánešek.Hodlá Ti vyštěkat něco do telefonu na způsob ochr. známky.Tedy cokoli napíšu o něm a psech všeobecně,on hodlá participovat,to jest pobírat odměnu.V jeho pojetí jen maso pro něj,hodně masa,může být i divočina.

Achilleus,Achíš,Ach a ach,náš první rottweiler.Když odešel Arian,boxer,co olízal syna jako nemluvně a byl mu rádcem a průvodcem a učil ho chodit,nastalo vakuum,stav prázdnoty.Ani nevím jak,jeli jsme se podívat na štěňátka,o rtw. jsem neměl tehdy informace a tohle zařídila Alenka a čekala nás hromada černých kuliček,jedna kulička z nich měla pořádné,napapané bříško,hlasitě vrčela a přišla k nám.Byl to kluk a já ho tehdy,byla zima vzal pod bundu a vezli jsme ho domů,prostě byl náš a hotovo.Už si nepamatuji,zda byl " papírový ",konečně to nám bylo jedno,viděli jsme jeho maminku a celý vrh a byli to krásní psi.A tak jsme měli synáčky dva.Arian spal způsobně vedla postele,já Alenku varoval,uděláme mu pelíšek,do postele néééééééééééééééééééééééééééééééééééééé.Alenka tvrdila,že první noc je pro štěně trauma,nemá maminku a brášky a musí cítit teplo.Ano,to měl od prvního dne a z postele už ho nikdo a nikdy nedostal.Alenka byla nejdříve jeho maminka,krátce sestřička a pak jeho paní a žena a ............................Nejdříve spal mezi námi a po krátké době sám rozhodl,že jednak je postel pro dva moc malá a Alenka je jen jeho a další mužský element v ložnici nehodlá tolerovat.Tvrdí se, že rottweileři dospívají později,omyl,od roku začal na mě cenit zuby,kdykoli jsem chtěl ulehnouti do lože manželského.Další rok jsme na sebe vrčeli a koncem druhého mi dal jasně najevo,že jsem v ložnici přebytečný a mám vypadnout.Tedy,on je býk v ohradě,já mohu jen mazlit,drbat a krmit jeho veličenstvo psa.Nechtěl jsem to lámat a říkal si bláhově,že výcvik a práce mazlíka unaví,začalo hledání cvičitele.Nebylo to snadné,byl to čas zářných zítřků,budování plně rozvinuté soc. společnosti,stachanovských norem a rottweileři přeci pocházejí přeci z tehdy " západního Německa " a takový pes nemůže být průvodcem soc. lékaře potažmo jeho rodiny,což narušilo kádrový profil pánečka,kde již byl značný problém,zaviněný původem a pánečkovým chováním.Ale zadařilo se a Achilla se ujal p. Bartoš,voják z povolání,co cvičil psy,něm. ovčáky.Ano,něm. ovčáky, co chránili naše socialistické zájmy před zlými imperialisty,co nám na pole nasadili " amerického brouka " pro ty mladší mandelinku bramborovou.Oba vlčáci vzali Achilla do smečky,stejně jako rodina, jeho syn na něm jezdil jako na koni,držel se za uši a pobízel patami.Vlčáci stárli a na soutěže začal jezdit Achill a vítězil a my jsme jednou řekli,že bychom to rádi viděli a byli při tom.Pan Bartoš pravil,že by to nešlo,že bychom psa rozptylovali atd.Achillovo cvičení jsme viděli jen jednou,jo byl hodně ostrý a figurant nebyl rád.Finále,já v pátek odpoledne odvezl psa k Bartošům a v neděli večer jsem si ho " mohl " vzít domů,pokud jsme nejeli na chalupu.Achill tam byl rád,ale v neděli po páté mě již vyhlížel z okna,asi proto,že u Bartošů nespal v posteli,nebo ? nevím.Tehdy nebyl výběr psího papání a těch pár konzerv,co se dalo koupit a co psi nebaštili jsem vyřešil kvalitní opravou chrupu jednoho řezníka a měl jsem báječné odřezky a často čisté maso a Achill občas dostal něco krvavého a syrového.Ve třech letech to byl výstavní pes,šlachy,kosti,svaly.55 kg síly,co se mazlí s dětmi,nechá si vše líbit a na povel černý zabiják,co likviduje vše živé.Stačilo slovo nebo gesto či povel rukou.Stačilo zvýšit hlas,či pozvednout ruku,když byl sám s Alenkou a  nastalo inferno či Armagedon,naštěstí to byl moudrý pes a dokázal rozlišovat.Ano,byl moudrý,inteligentní,přátele si pamatoval a měl je rád,neznámé nepustil a varoval a čekal na povel,měl i své človíčky,co mu nikdy neublížili,ale rád je neměl a dal to najevo.Děti miloval,byl jejich psem,koněm,otrokem a nikdo se k synovi nesměl přiblížit.Chcete mít dítě v bezpečí,dejte k němu rottweilera,jo tenkrát nebyly alarmy.Začal jsem shánět literaturu o tomto plemeni,četl,studoval,hledal.Tahle rasa psí ke mě a naší rodině pasuje jako zadeček na hrníček a fakt ne nadarmo dostal jméno antického hrdiny a dělal mu čest celý život.Jako štěně se dostal do rvačky a muselo se šít,nějak si to pamatoval.O dva roky později se porval ( zbytečně,na cvičáku,syn p. Bartoše ho neudržel) se dvěma dospělými dogami,spráskal je,bylo šití,ale ne u něj.Ty dogy jsem viděl,nebyly to psíci,ale jak viděly Achilla,hned pryč,nechtěly konfrontaci po druhé a nakonec byli kamarádi,uznaly ho za silnějšího,on nechtěl souboje,jen respekt a ten si získal a měl.Co říci,byl to náš první rottweiler,pan PES,moudrý,klidný,přemýšlející,nikdy nebyl záludný.Po třetím roce jeho věku nadešel čas,kdy my dva jsme si museli vyjasnit postavení,kdo je alfa samec a komu patří Alenka.Servali jsme se,ne na krev,jen jsme zápasili,on by mě nikdy nekousl naplno,já ho pokořil,měl břicho nahoře a já ho láskyplně kousal do čumáku,on mě uznal.Ale ve smečce stejně šéfovala a šéfuje Alenka,ano, ona je alfou i omegou našich psů a my dva jsme si jen hráli na ty alfa samce.Servali jsme se vícekrát v letech následujících,ale byla to hra,já ho nechal často vyhrát,podpořil jeho ego,on nikdy,opakuji nikdy nepoužil vůči mě zuby,jen stiskl,kdyby opravdu kousal jako šelma,tak má ruka či prsty by přestaly existovat.K dokladu síly a mám foto,jednou Alenka dostala čerstvou stehenní kost kravskou,po několika minutách usilovného hlodání byly dvě části.Údajně nejsilnější jsou čelisti hyeny,no nevím.Vzala nám ho zákeřná,neléčitelná nemoc.Spí svůj sen jako druhý na zahradě,tam,kde byl doma.Máme jeho obojek,nosil ho Sigur a nyní Ronnie,pokračování rodu jménem rottweiler,nikdy na něj nezapomenu,často se dívám na foto s ním,vždy mám vlhké oči nebo slzy a nestydím se za ně,stejně jako Alenka.Byl to přítel,ochránce,kamarád,když mě nebylo dobře,průvodce životem,vychoval syna,zanechal genet. stopu i když jeho potomky neznám krom jednoho.Následovali další psi,ale hrdina,rek,vládce jménem Achilleus byl a je zůstane jen jeden.A jak jsem napsal několikrát,věřím,že se s ním,Arianem,Samem,Sigurem potkáme až se přetrhne přadeno našeho žití.Je -li psáno,že mou maličkost čeká očistec,strpím vše rád.Pak se potkám se svými rodiči,přáteli,koňmi a psi a budeme dále žít pospolu.No nevím,moje maminka jistě učí malé andělíčky,babička jim vaří a peče,děd a strýc šijí roucha andělská,táta brázdí moře spolu  se Slocumem,Drakem,Cookem a jinými mořeplavci,já bych oral,lovil,plavil se na lodi,jezdil autem,nevím,snad něco bude v životě dalším,nechám se překvapit.Třeba budu feudál,hrad,sklep plný vína,války,souboje,krásné komorné,lov, jo ty komorné vyžene Alenka a nechá jen tlusté,staré kuchařky,návrat ke kořenům,znovu zemřu pro svého krále či pro svou lásku,nebo budu patník,na který čůrají psi,ale psi tam budou,to vím určitě.

P.S. Tedy Jitko,Ronnie mi dodává inspiraci,našel alba s fotkami,přinesl zapomenutou dýmku,Arís přikutálel krabičku s tabákem a Alenka udělala výbornou večeři a donesla ze sklepa červené,Tardieu Laurent,ročník 2013,já píšu bez nároku na odměnu,ale spolupracovníci,tedy ty potvory chlupaté,koukej si udělat známost  s myslivcem nebo řezníkem.Ronnie i Arís vyrostli ve sféře rozvinutého kapitalismu a myslím,že piškoty,byť značky Opavia jim nestačí.No a autor,zatím mám červené ,brzy však dojde.No musíš mít známost také s vinařem,já vím,máš to těžké.Štěňátka a ještě já.Ale jsem starý,šedivý pes a můzu lákám na víno,něco ona,zbytek já a jak víš " víno jest mlékem starců" jo,letos mi bude 62,takže stařec,šedivec,unavený životem.Ano dnes byla můza se mnou,byla krásná,roucho průhledné,byla vstřícná.Asi zaskočila si odpočinout,když se věnovala autorům mladým a u staříka nalezla klid a harmonii a porozumění a hlavně dobré víno,což autoři mladí nemají,neb bydlí v pronájmu nebo na půdě sklepu nemaje.Konečně známost s řezníkem uvítají Tví psi stejně jako naši.


21.1.2016

 

Blog 3. - Druhý rotvík Sigur

 

Dnes je pátek,týden uzavřen a čekají dva volné dny,kdy je možno spáti dlouho.Nevím,snad,ale já musel opět absolvovat procházku se synáčky.Zima není,jen déšť takové " pršo-sněžení " a opět je to zdůvodněno dobrým vyměšováním,což funguje u kluků,u mě nikoli.Má paní tvrdí,že chodit nohama je zdravé,já opáčím,proč byla auta vynalezena,proč jsme osedlali my lidé vše,co mělo hřbet a 4 nohy ? Vžyť stačí procházka k lednici a zpět k pohodlnému křeslu či loži.Abych řekl pravdu,mě nyní procházení bolí a také vím proč.Řeknu to jako instalatér,trubky dole,staré 61 let jsou zaneseny,přicpány pláty sklerotickými a ač pumpa srdeční opravena a dává dostatečný tlak,nohám to nestačí.Tak je objednán instalatér lidský,co to uvede do pořádku,ano budu pacient,má láska se o mě bude starat,já budu chvíli " numero uno ",její péče bude patřit jen mě a ne těm potvorám černým,čtyřnohým.Celý den se nebudu smět hýbat,tedy Alenko,uprav mi polštář,obrať mě,pošimrej na zádech,podej mi knížku,ne tuhle,ta je moc těžká,dej mi napít čaj néééééééééééééééé,přines mi víno,nacpi mi dýmku,přikryj mě,co ta slíbená polévka,jsem tak sláb,zapni mi prosím televizi,nic tam není,přines počítač.Bude to trvat den,jeden pouhý den a já ho hodlám využít,je tak krásné být opečováván,hýčkán.24 hodin péče mé milované,zažil jsem to již jednou a bylo to,kouzelné.To mi spravovali pumpu,tedy srdce a za dva dni po zákroku jsme byli na Šumavě,v lese a já tahal kmeny a do kopce,porážel šumavské velikány,řezal a štípal.A jak pravila má láska,byla to jen taková " instalatérská lapálie ", kolega,co se mi šťoural v srdci řekl " jo je to  jako ucpaný záchod,přitéká,ale neodtéká " něco zkusím ",povede se to a budeš dobrý,ano ještě nějaké pilule ale taky se to nemusí podařit a to si objednej penál,budeš mít pár měsíců " Já opáčil,že jestli se mu to nepovede,pomluvím ho jako doktora a vytrhám mu vše,co se jinak dá spravit.Měl strach,fakt a povedlo se mu to.Očekávám totéž,jen musím nějak přemluvit sestřičky,nechci v infusi roztoky běžné,musí tam kapat víno,v nemocnici se alkohol běžným způsobem ( z ruky do hlavy ) podávati nesmí,což chápu,ale v infuzi a z rukou kvalifikovaného personálu no snad to projde,jinak právník,závět a " vše mé ženě Filoméně " jako ve filmu " Dařbuján a Pandrhola " a je známo,že víno jest mat. mlékem starců.Což mě přivádí k psaní.

Sigur,náš druhý rottweiler,další rtwéčko.Jitko,tehdy jsme Tě neznali a nevěděli.Pro Sigura jsme si jeli daleko,byl to pes a první narozený z vrhu,největší,vzteklý a dominantní již jako kojenec.Rodokmen,ten sahal daleko,viděli jsme tátu i mámu,skvělí psi.Nějak tíhneme k hrdinům,vikingům,Sigur byl bojovník,věrný svému králi a jak praví " Edda " kronika vikingů řekl v den své smrti  králi dánskému " můj meč je zlomen,tětiva luku praskla " a zemřel smrtí hrdiny,jeho nepřátelé mu vystrojili skvělý pohřeb a dodnes je uctíván jako symbol síly a věrnosti.Sigur byl jeho převtělením.Jeho smečka jsme byli my a Sam,toho uznával,respektoval a ctil.Ale i na nás byl ostrý,dominantní,vzít mu kost co žužlá,ne,jedině z dálky a hráběmi.Měl jasně daná pravidla,opakovala se situace jako s Achillem,boj o postavení alfa samce,boj o Alenku,kerá pro něj byla matkou,ženou,milenkou,prostě vším.Tak jsme si to rozdali na trávníku,oba jsme vrčeli,fakt jsme se rvali jak psi,ze mě tekla krev,ne od zubů ale od škrábanců jeho drápů.Nekousl mě,jen stiskl a zatraceně hodně,ale proč nepoužil zuby ? Nevím,já ho pokořil svojí váhou,on byl na zádech a měl nechráněné břicho,ne bylo to nerozhodně,byl to pat řečeno šachovou terminologií.A tak jsme byli dva alfa samci a měli jednu ženu,paní,lásku.Vědomi si jeho síly a temperamentu,chodili jsme na cvičák,opravdu poctivě.Sigur si zamiloval Jarušku,šéfovou cvičáku,pro ní byl ochoten dělat nemožné, podezřívám ho,že v ní viděl další alfa samičku o kterou se nemusel dělit,na cvičáku byla jen jeho.Psí holky  přehlížel,ty se mu nabízely sami vidouc jeho zjev a dominanci.Rychle se učil,zvládl výuku naprosto dokonale a jeho sebevědomí  rostlo rychlostí bambusu v pralese.Psy dělil do dvou kategorií, na kamarády a vyzyvatele,jenž je nutno pokořit,stačilo jedno zavrčení,které se mu nezdálo přátelské a následovala demonstrace síly.Testosteron z něj stříkal,zajímavé,že lidé jsou většinou ke psům milí,chtějí pohladit,pochválit.Tuhle černou bestii hladit nikdo nezatoužil a po spatření byla obcházena velkým obloukem.Přesto by neublížil dítěti a měl je rád ale u dospělých,cizích  jednal  dle pravidla " Abstand halten,wach bleiben " Vnímavý člověk hned věděl,že tudy kráčí válečník,Sigur věděl,že lidé ví.Díky výcviku byl Jaruškou používán jako demonstrátor,brávala si ho často,poznal zvuk jejího auta a vždy pelášil k brance v hubě obojek,košík a vodítko a začalo období,kdy ona velela dvounožcům a on čtyřnožcům.Vždy,jako první počin důkladně očůral bránu cvičáku,aby každý příchozí hned věděl,že šéf je přítomen a je nutno ho náležitě pozdravit.Doma byl zcela obyčejným psem,co se mazlí,dělá lupárny a nezkazí žádnou legraci.Venku kráčeje po Alenčině boku byl dokonale fungujícím strážcem,který své okolí neustále sleduje,vyhodnocuje situaci, je připraven zakročit a třeba jen zlomek možného nebezpečí  okamžitě eliminovat.  Pošt. doručovatelku měl rád,vždy se tiše připlížil a pak vybafl a měl hroznou radost,když se lekla a tuhle hru spolu hráli s každým dopisem,který měl být doručen.Naše přátele bezpečně poznával,syna Vojtu bral jako mládě,občas ho i poslechl ale organizace smečky byla jasná,jako v zemi anglické,kde vládne žena a královna.Ta nemusí mít svaly,nemusí bojovat protože má lásku a respekt všech mužů a všichni rádi zemřou s jejím jménem na rtech plníce její přání a rozkazy.Ostatně byla keltská královna jménem Boadicea,po ní řada dalších i vikingové měli jednu takovou na Islandu.Asi je to správné,bylo tomu u nás vždy,my muži se točíme kolem naší paní a vládkyně Alenky.A tak Sigur spí a sní svůj věčný sen na zahradě,obklopen svými předchůdci a sleduje to hemžení psů na zahradě,zůstaly nám vzpomínky a přání jednou se zas potkat.Bylo by pro mě krásné,plavit se po moři s hordou vikingů,se Sigurem po boku, rvát se s mořem a větry,cítit slanou vůni,boj a lov,hostiny se spoustou masa a pak odpočívat vedle své královny.Třeba se mi to splní v jednom z dalších životů.

Nevím,co určeno nejvyšším mě čeká,jedno však vím,psi tam budou,všichni naši psi.


26.1.2016

 

Blog 4. - "Jak začalo  soužití psa a člověka "

 

 

Tak nevím,v očekávání zákroku (pátek) jsem nějaký nanicovatý,snad melancholický,očekávání věcí budoucích,jenž nepodléhají mé vůli mě činí psaní schopným.A tak jsem se začal zamýšlet,kdy asi to začalo,soužití člověka a psa.Jen je tu jistý problém,neboť jsou dvě hlediska,odkud je možné začít.To první je jednoduché,autorství naší planety a všeho živého patří bohu,protože on stvořil finální produkt všeho živého,který již nezměněn od stvoření světa,ráje,Adama a Evy ( o první ženě Adamově se taktně mlčí) později vzat do korábu Noemova přečkal potopu a země byla znova osídlena bytostmi živými.To by ale znamenalo příbuzenskou plemenitbu jak u lidí tak u zvířat,která končí reprodukce neschopnými jedinci,což je starý poznatek,starý,jak lidstvo samo.Hledisko druhé,vše živé se vyvíjelo postupně,od prvoka k obratlovcům,stejně jako vývoji podléhala matička země.My mluvíme o dobách ledových.Pak se to prý nějak ustálilo,na zemi bylo spousty zvířátek a také naši předci.Ano,byli tu i opice, nikdo neví jak a jedna část té opičí populace začala chodit častěji po dvou,začala běhat po savanách.Nejdříve jen sbírali dary matky přírody a někdy se dostali ke kusu masa a to jim zachutnalo.Ale ulovit něco živého,ať to má křídla nebo nohy bylo těžké,kořist je rychlá,během dvou nohou nedostižná.A tak se zrodila první zbraň a po ní další a ze sběračů se stali lovci,neb schopnost používat vratiprstu neboli palce učinila z opičí ruky něco,co  jiná zvířátka neměla.Někoho napadne,vratiprst,to mají přeci ptáci,ano mají a oni tu byli dřív než savci.Zajímavě o tom hovoří kniha pana Engelse " Podíl práce na polidštění opice " A přišel oheň,peklo se masíčko,okolo ohně se začaly válet kostičky libě vonící a přišel on,pes.Jak vypadal,jak se jmenoval dle archeologů je jedno,byl to pes.A bytost rodu Homo erectus dostala přítele,kamaráda,druha při lovu.A přišli další z rodu Homo ale ten pes u nich už zůstal napořád,nemluvě o faktu,že když oheň jen žhnul a neplápolal,tak teplo psího těla bylo nejen příjemné,ale trvalé.Ronnie s Arísem to čtou a hned povídají " tak vidíš,proto ti lezeme do postele abychom tě zahřáli " O tom,že mi seberou přikrývku během noci a já se probudím ztuhlý zimou taktně pomlčím a je to u nás tak,že v posteli je ustláno pro dva,ač tam spí jeden.Odpadne to přetahování o deku,Ronnie to nemá rád a děsně vrčí.Také vrčí,když mu nadávám,že mám postel plnou chlupů.Řekl bych,že zde se nalézá hledané.Posezení u ohně,pečení masa,tohle nám lidem zůstalo napořád,pohled do psích očí v záři ohně,u ohně se dobře sedí,jí a pije a povídá.Ano i dnes v 21.století v době mražených potravin,mikrovl. trub,plyn. či elektr. sporáků ovládaných počítači většina z nás zatouží rozdělat oheň cestou klasickou,opéci buřtík či klobásu ( vysoce nezdravá pochutina bohatá na cholesterol). Můžeme se přít,zda šelmám psovitým chutná více maso syrové nebo pečené,já myslím že pečené,neb díky pečení je jaksi voňavější a lépe klouže do psích žaludků. 

Malá vsuvka, zda měl Noe svého psa nevím,Starý zákon o tom nehovoří,korán také.

Ronnie do mě strká čumákem a říká " já mám rád maso syrové,čerstvé a musí z něj kapat krev " já mu odpovídám,že zbaští jen kus a zbytek zahrabe,což s pečeným neudělá,to si nacpe do krku všechno.Arís doplňuje,že pečení je přežitek,že je to nezdravé,prý se to koupe v omastku a že podle " Chataře a chalupáře " je nejzdravějším způsobem přípravy masa jakéhokoli výhradně grilování.A byl  to on,kdo Alence doporučil zakoupit gril plynový s kameny lávovými,které pohlcují odkapávaný tuk,ten nemůže hořet a kazit chuť nemluvě o karcinogením účinku téhož a vaničkou,jenž naplněna vodou pojme zbytek tuku a masíčko jest lahodné a křehké.Zároveň mi strká do rukou prospekt na traktůrek,který je ve slevě se slovy " a to se vyplatí " Inu to je tak,když dáte psům vzdělání.Ale je pravda,že mou inspirací při grilování byl Sam,starý gurmán v roli ochutnávače a rádce,malý chlupatý lord,jenž věděl,co je dobré.Takže až budu ležet v posteli ve špitále,začnu psát kuchařku " Pokrmy lidské,pro psy vhodné podle Samuela " Bude mít tři kapitoly,pokrmy obecné převážně české a domácí,dále kuchyně italská a samozřejmě francouzká.A tato kapitola bude velice obsáhlá,asi začnu bažantí paštičkou,pak šneci na několik způsobů,žabí stehýnka a rybí speciality.Pro páníčky nezapomenu přidat přehled franc. vín vhodných k příslušným pokrmům.

P.S. Ta schopnost vytvářet zbraně rodu Homo zůstala dodnes,bohužel.Takže mi tam nesedí sapiens ( moudrý) Ale díky této schopnosti se stal Homo sapiens největším predátorem této planety.

 

 
 
Powered by Phoca Gallery