Dak z Hůrek

 

 

Smutné povídání o nádherném rotvajlerovi.

16. 7. 2009

Vážená paní Buriánková,

 

     není to tak dlouho , co jsem Vám psala slova útěchy a ani v nejmenším jsem netušila, jak brzo je sama budu potřebovat.   

     S velkým zármutkem Vám musím oznámit, že ve středu osmého července 2009 odešel do psího nebe náš milovaný a nenahraditelný rotvajler Max – Dak z Hůrek.

Zemřel v devíti letech a dvou měsících, skoro přesně na den, kdy k nám  před lety přišel.

Odešel  rychle během tří dnů,  nedovolili jsme, aby ani v nejmenším trpěl. O to víc je jeho odchod bolestnější. Krutá nemoc si opět vybrala svou daň.

     Chtěla bych tímto poděkovat všem kamarádům a známým, kteří ho měli rádi a v jejich srdcích zůstane napořád. Hlavně „guvernantce“ Jindře, která se o něho obětavě a dokonale starala, když jsme odjížděli a bylo třeba mu dělat společnost, Jirkovi a Alence, kteří dodávali tenisáky a mazlení. Dále bych chtěla poděkovat paní

MVDr. Alžbětě Maradové z Veterinární kliniky v Mělníku za příkladnou péči a neobyčejně lidský přístup v Maxíkových chvilkách posledních.            

     Bylo nám potěšením s ním sdílet dlouhých krásných a přesto tolik krátkých devět let.

Prožil nádherný život.

 

                         max 6

max 5 

 D o p i s  M a x í k o v i

 

Můj milovaný kamaráde,

 

     když jsi k nám před devíti lety přišel jako dvouměsíční osmikilová kulička,

 

byl jsi hned obklopen velikou láskou a bylo nám jasné, jak neobyčejná osobnost se z Tebe vyklube. Svoje dětství jsi prošel uprostřed her a dovádění s kamarády jezevčíky a Tvou lidskou smečkou, kterou sis velmi rychle ochočil. Byl jsi veselý tvoreček s obrovskou chutí objevovat stále něco nového, rychle jsi chápal jak to v životě chodí a co se smí a nesmí. Rostl jsi den ze dne přímo před očima a neuměla jsem si představit náš další život bez Tebe. Bohužel už jen můžu vzpomínat na Tvůj úsměv, na Tvé tmavé  krásné oči plné lásky a něhy, na Tvůj krtčí kožíšek…

     Když jsme poprvé vyrazili na klubovou výstavu v Mělníku o niž jsme neměli ani potuchy, jak se tam chovat / jen tak, co to udělá / hned jsi nás vyvedl z omylu a stanul jsi na stupni nejvyšším. No to se panička s páníčkem dmuli pýchou a radost nebrala konce! Tvůj další veliký úspěch byla MVP v Brně, kde jsi získal odcenění res.CAC. 

max 1

Chtěli jsme Ti dát „základní vzdělání“, ale věděli jsme, že žádný pracovní pes z Tebe nebude a  nebyla to ani naše ambice, ale věděli jsme, že budeš kamarád a „ mazlíček „. Na cvičák jsme pilně  chodili každou neděli jako svatá trojice. Páníček, co má sílu a respekt 

max 4

, panička co zajišťuje servis a veselý učeň, který pokud se  panička trochu opozdila , když potřebovala připravit nedělní oběd , tak necvičil, hlavu otočenou ke vchodu a jakmile se objevila, pelášil jí naproti a hurá předvést co se naučil. Byli jsme prostě od malička spojeni pupeční šňůrou.

     Nemůžu zapomenou na chvilky, kdy jsme se chodili učit plavat na pískovnu.

max 3

První den tlapky, druhý den kolínka  a třetí den za piškotek hup a už Tě z vody nikdo nemohl dostat. Stal jsi se miláčkem  místních koupajících se dětí, které si Tě zcela zabrali pro sebe a museli jsme jim vždy slíbit, že druhý den přijdeme zase. Děti jsi miloval a ony milovali Tebe. Zbožňoval jsi vnuka Daníčka, se kterým jste si celé dny hráli, protože bydlí jen za plotem a je u nás prakticky pořád.

Jsem ráda, že jsou děti právě na dovolené a nebyli přítomny loučení s Tebou, ale nevím jak Daníčkovi vysvětlím, že tady „Pan Pukáč“ už není.

     Nedá se zapomenout, jak jsi krásně přivítal malého vnuka Jacka, který přijel ze zámoří a viděl Tě poprvé v životě a jak obezřetně jsi se k němu choval.

max 10

Každý kdo má vztah ke psům a kdo tě poznal nemohl tě mít nerad. Vzpomínám, jak jsi odnaučil bát se psů osmiletou holčičku, když k nám přijela s babičkou na návštěvu a měla z Vás pejsků panickou hrůzu, protože tak bohužel byla z domova vedená. Když Tě uviděla, křičela jako když ji na nože bere. Nemohlo se Ti to vejit do hlavy a oči Ti div nevypadly z důlků. Posadila jsem Tě proti Barunce a Ty jsi ji nabídnul pac a pusu. Nejdříve se nechtěla nechat přesvědčit, tak jsi ji strčil svou chlupatou hlavu pod ruku. To už bylo lepší a tak jsi ji nabídnul hračku a začal nosit balonky a výsledek byl, že za ty dny co u nás byla, se ani na chvilku od Tebe neodloučila a domů si vezla Tvoje fotky pomalu s věnováním. Její rodiče padali do mdlob, když slyšeli, že si hrála s “rotvajlerem“!Právě takpaní,která na pískovně k Tobě klidně pustila malinkého asi tříletého chlapečka se slovy: to je ale krásný pejsek a jaké má krásné oči! A co je to za rasu? „ No to je rotvajler přece“, odvětili jsme.“ Ježíšmarjá“, vyjekla žena a pelášila s chlapečkem pryč. Ale jelikož kluk křičel, že chce za pejskem, tak se dala přesvědčit, že si pak s ním hrála i ona a nevěřila, že je to možné. Strašně mě vždycky ty negativní reakce na rotvíky iritují a vždycky se snažím šířit kolem nich jen kladnou osvětu. Ale všechno je to o výchově, jak všichni víme! Kolik dobrého do nich vložíme, tak to nám mnohonásobně vrátí.

      Čím víc lidí se u nás sešlo, tím jsi byl šťastnější. Byl jsi pejsek vítací a každou návštěvu jsi s upřímnou radostí vítal.  Ale dokázal jsi přesně vycítit s kým máš tu čest a jaký má dotyčný vztah k pejskům a  uměl jsi to taky dát patřičně najevo svým viditelným opovržením. Balonku se od Tebe takový jedinec nedočkal , jen jsi nenápadně z povzdálí sledoval, jak se bude dotyčný chovat.

max 12max 11max 2

     Když jsme pořádali na zahradě svatební veselí dětí , by jsi ve svém živlu a dokázal jsi tančit a slavit s námi až do rána.   

      Byl jsi vždy usměvavé sluníčko, poslušný, prostě balzám na duši. Každý stres jsi uměl vyléčit. Při večerním mazlení a drbání za ušima jsme si s páníčkem říkali, jaká je to radost žít s takovým společníkem. Tvoje večerní nejvypečenější hra byla strkat páníčkovi za ucho na pohovce balonek a čekat, že ho najde a hodí Ti ho do tlamy. Komické bylo, jak jsi nás večer zaháněl do hajan. Spal jsi nahoře na chodbě před ložnicí, a když udeřila desátá, tak jsi zavel: „ jde se hajat“ a odebíral jsi se do hořejších pater jako první a my – ťap, ťap za Tebou.

Když jsem se vrátila z cest, chodil jsi mě v noci kontrolovat jestli tam vůbec jsem. Položil jsi  hlavu na polštář a dlouze jsi se na mě tiše díval.

Po té kontrole jsi spokojeně odešel spát.

      Tvoje největší vášeň byly tenisáky. Byl jsi neúnavný a jedinečný aportér.  Uměl jsi „ dokonale “ dělat s balonkem „  kululů “ - nejlépe na konferenčním stolku - sem a tam, nebo jsme si proti sobě lehli jako to dělají děti a kouleli jsme si míček z ruky do tlamy. Kdo to nezažil neuvěří.  Ale jakmile se řeklo dost, tak jsi kdykoli přestal a stáhl ses do defenzivy a čekal trpělivě co bude dál. Trpělivost byla vůbec jednou z Tvých dobrých vlastností. Jen to, že jsi neměl rád, aby se kolem nás „ochomejcali“ cizí psi, 

se kterými  sis max 9to chtěl hned vyřídit ručně, Ti trochu kazilo image.

Byl jsi ale taky trošku „ Harpagon“, jak jsme Ti říkali, když jsi dostal novou hračku. To byla veliká starost kam s tím majetkem! To bylo kňučení a běhání po domě nahoru a dolů, abys našel tu správnou skrýš, kam panáčka zasunout. Pak jsi ale zjistil, že to asi bude nejlepší venku a hračku jsi pečlivě ukryl někam pod keře a zůstals tam ležet jako Sfinga se šťastným úsměvem, že tam je to správné místo. Chyba lávky, ale byla, když přišel Omar na návštěvu a nevědomky, ale někdy taky vědomky  přešel zakázané území. To pak byly zuby venku! Po tomto ceremoniálu byla hračka zase vykopána a přinesena pěkně zabahněná , položil jsi mi jí k nohám s dotazem :“ nešlo by to prosím umýt“ ? A pak už byla  k „volnému použití“.

Asi to měl být nějaký psí rituál, kterému rozumíte jen vy pejskové !

      Kdysi jsem napsala, že máš jen jednu chybu a sice, že neumíš telefonovat. Vzal sis to patřičně k srdci a vznikl z toho příběh téměř detektivní.

     Jednoho krásného jarního dne jsem se rozhodla, že trochu poupravím rostlinky na skalce. Páníček zrovna brázdil na lodi vlny Jadranu, a tak jsem měla mobil neustále po ruce, kdyby „třeba volal o pomoc“. Ty jsi se samozřejmě prací aktivně zúčastňoval strkáním balonku do skalky a jezevčík Omar dění tiše  z povzdálí sledoval. Práce dokončeny, hledám mobil a ejhle  - kde nic, tu nic. Říkám si skleroza asi pracuje a tak druhým telefonem prozváním odkud se ozve. Slyšela jsem ho, ale bohužel neviděla. Dům i zahrada obrácen vzhůru nohama a telefon pořád zvoní. Vtom přijeli známí, jak jinak než podívat se na Tebe a dodat další zásobu  tenisáků. Společnými silami jsme došli k závěru, že melodie přichází z podzemí. Skalka a okolí podrobeno důkladné prohlídce a telefon stále zvoní….Náhle jej kamarádka Alenka s vítězoslavným pokřikem objevila pečlivě ukrytý mezi kameny a přikrytý hlínou. Vydedukovali jsme, že to mohl udělat jedině lovec drsňák Omar. Jezevčík tedy pokárán a vykázán do svého teritoria.max 8

Druhý den jsem v akci pokračovala a Ty jsi opět tiše asistoval. Telefon opět zmizel, ale tentokrát jsem šla najisto. Omárek odprošen a mě bylo všechno jasné. Chtěl ses naučit potajmu telefonovat, abych si nestěžovala, že jen toto Ti chybí k dokonalosti. Tak jsi byl hodný pejsek !

      Dokázal jsi pohledem vyjádřit naprosto všecko. Jen jeden Tvůj pohled, který mě před krátkým časem oslovil a znejistěl jsem nechtěla pochopit - dneska už vím, co jsi mi chtěl říci.

Byl to dlouhý smutný pohled do očí, jaký jsi uměl vyslat, když jsi měl nějaké trápení. Ale nic zvláštního jsem na Tobě nenašla, tak jsem myslela, že to byla jen výčitka, k mojí delší nepřítomnosti. Dneska už vím, na co jsi mě chtěl připravit….

     Přišla tedy doba, kdy Tě povolal sám Velký Rotvajler a Ty jsi jako poslušný poddaný poslechl jeho hlas a odešel za ním a nechal tady svoji pozemkou smečku opuštěnou v slzách. Určitě už si hraješ se svými brášky, maminkou Centou a tatínkem Simbou a jsi neskonale šťastný. Viděla jsem to v Tvých očích, když jsme se spolu loučili,  když tě milosrdná injekce připravovala na dlouhou cestu odkud není návratu.Odešel jsi v klidu doma, mezi svými, kde jsi byl tolik šťastný. Ale slibuji Ti, že jednou přijde doba, kdy se opět setkáme.

Zavolám Tě, Ty přiběhneš s úsměvem ve tváři a míčkem v puse a už nás nic nerozdělí.

      Děkuji Ti Matýsku za všechnu lásku a oddanost, která byla upřímná a bezbřehá a všechnu kladnou energii, které bylo kolem Tebe plno,

a  kterou jsi nám v bohaté míře předával.

Nikdy na Tebe nezapomeneme a navždy s námi zůstaneš v našich srdcích.max 7

A tak Matýsku, jak jsem Ti vždycky říkala - zůstaň tiše a čekej……...

 

Tvoje milující panička a všichni kamarádi