„ Černý ďábel dostal bratříčka „

 

Kniha druhá  „ Černý ďábel dostal  bratříčka „


Kapitola první    Bylo, nebylo

Uplynulo několik měsíců od mých prvních narozenin,které jsme oslavili na chaloupce,tam je nám nejlépe a máme dosti času si vše náležitě užít.Byl dort se svíčkou a spousta dárečků,ale bohužel svoji vysněnou psí čtyřkolku jsem nedostal.Panička byla proti,prý těch samohybných strojů máme dost a pro samé stroje není vidět trávník.Doma jsem ji zkusil požádat,aby mi tedy půjčila svoji Červenou Karkulku,neb mám rande a je to trochu z ruky,ale její rozhodné  „ v žádném případě „ mi vyrazilo dech.Tak jsem to zkusil u páneška a tam jsem pochodil a on mě odvezl,ale za slib,že mu na požádání vyčuchám brýle,založený mobil a budu mu nosit dýmky a tabák.Je to banda nevděčná,ti moji dvounožci,já se o ně starám,chodím s nimi na procházky,dbám o jejich racionelní výživu,funguji jako jejich osobní trenér,hlídám jim dům a také Samuela,kterého musím budit a chodit s ním ven,prostě se za celý den nezastavím.Asi začnu stávkovat a budu žádat za své služby náležitou odměnu,ostatně stávka je přeci naprosto legální projev zaměstnaných psů a když mohou stávkovat doktoři,tak já taky a basta.Naplánoval jsem to dobře a chtěl začít hned,leč zasáhl osud a v mém životě nastala změna.S paničkou chodím pravidelně do školy,neb opakování je matka moudrosti a na cvičáku je spousta kamarádů a taky nových holek a vždy se tam všichni výborně bavíme a děláme lumpárny a šéfová  cvičáku je z toho na mrtvici a odnesou to naši pánečkové.Také se musím pochlubit novým oblekem,který je v provedení maskovacím a v terénu jsem tak téměř neviditelný a mohu útočit za zálohy a navíc pěkně hřeje.V jedné z kapitol knihy první se pánešek zmínil,že do naší rodiny přijde další člen a bylo jasné,že to bude kluk.Já stále čekal,vyhlížel čápa,to je pták,co nosí malá miminka ale jen kluky.Asi je na čápy zima,nepřiletěl,ale.

Na cvičáku se moje panička začala bavit s jinou psí paničkou a ta měla sebou malé černé pejsky,štěňátka a jejich maminku.A slovo dalo slovo a najednou tu byl on,malý,černý střapatý psí kluk a jeli jsme s ním domů.Panička mi po cestě říkala,že je to na zkoušku,co tomu řekne Sam a také pánešek.A tak se pánešek  šel podívat na to překvapení,on si myslel,že panička drcla s Karkulkou do jiného auta nebo že mu veze portské,co má rád.Ale na zahradě pobíhal se mnou ten černý rarach a pánešek vykulil oči úžasem a Alenka mu vše pověděla a já jsem viděl v jeho očích radost,stejně jako když jsem byl já poprvé v jeho náruči.Žádné na zkoušku řekl jsem mu,tenhle kluk u nás zůstane,budeme pořádná smečka,já si mám s kým hrát a blbnout a také to probudí Sama a víc bratříčků je prima.Stalo se,jak osud velel a ten čáp už k nám nemusí,kluka máme.Byl tu jen jeden problém,měl strašné jméno a jak mi řekl,jemu samotnému se špatně vyslovuje,totiž vyštěkává.Tak jsme mu začali vymýšlet jména,ale panička Alenka rozhodla,že se bude jmenovat Aris.Nikoli  Áres,to byl bůh války a to není dobré jméno též vzhledem k velikosti mého bratříčka,on je malý cvrček.Aris byl totiž pejsek mojí paničky,když byla malá holka hned jsme to zpečetili dobrou baštou a je vyřízeno,jen panička nezná pravopis a píše tam tvrdé y,ale správně je to Aris,Arísek.A protože vše se opakuje v kruhu,jak tvrdí buddhistické učení,provedl jsem tentokrát já Aríska po domě,vše jsem mu ukázal,podotkl,že velký šéf je Samuel,byli jsme ve sklepě,pavouci už nejsou,v prádelně a také poznal všechny dvounožce v našem domě a bylo to jako když jsem přišel do smečky já.Zapoměl jsem Vám říci,cože to je za kluka,no je to těžké.Maminka je francouzský buldoček a táta,to nikdo neví,ale já bych to tipoval na knírače nebo fouska,prostě je to správný pes a rodokmen psala příroda a ta to umí nejlépe.

 


 

Kapitola druhá   Všechno je vzhůru nohama

Tak ten malý černý rarášek je opravdu černý,má bílou náprsenku a bílý flíček  na dolní čelisti,má fousy jako opravdový loupežník,plandavé uši a když běží,tak se mu ohrnou dozadu a má dlouhý ocásek a kouzelné tmavé oči a pořád se chechtá jako já.S jeho příchodem se opět ustálené rituály změnily na naprostý chaos a musím skromě poznamenat,že na tom Armagedonu se rád a často podílím.Bratříček hned dostal svoji mističku na baštu,ale on nejí,on vysává potravu rychlostí nadzvukové stíhačky a předstihne tak i tu všežravou ,věčně hladovou popelnici jménem Sam,který doposud  držel první místo v rychlosti pojídání čehokoliv.Zahradu už jsem mu také ukázal,auta z té spodní strany  si prohlédl sám,já už se nevejdu ani pod  teréní auto,věnoval jsem mu malé míčky na hraní a ukázal mu,jak se u nás hraje psí kopaná.Stále je to kopaná,neb pánešek a panička mě opravdu okopávají jak pečlivý zelinář své záhonky.Ale musí trochu vyrůst,náš míč je na něj velký a mohl by mu ublížit,tak chvíli budeme hrát s menším.Včera se pánešek rozhodl,že se vykoupe,což mě velice udivilo,protože on prohlašuje,že se koupe jen na vánoce a velikonoce,vánoce jsou za námi a velikonoce v nedohlednu,ale opravdu vlezl do vany,opravdu se namočil a začal se drbat a já mu vybral správnou kosmetiku.Na  vlasy shampoo s makadamovým olejem a extraktem z divokých růží a na tělo shower gel.Jeho počínání zaujalo též Aríska a po chvíli byl vtažen do hry jménem očista těla a ocitl se ve vaně.Já to už znám,ale pro něj to bylo nové.Chvíli se bál a také mu klouzaly nožičky ale za pár minut se mu to zalíbilo a začaly vodní hry.Voda se dá z vany vycákat,dá se do ní skákat a je nutné zakousnout proud vody ze sprchy a též pánečkova  oblíbená žlutá koupací kachnička se dá krásně honit kolem a dokola.Sprchy se nebál,pánešek nanesl na jeho srst specielní šamponek březový a začalo drbání,což nám pejskům dělá moc dobře.Po důkladném sprchování nastalo ždímání a neméně intensivní sušení.Ručník si vybral sám,jasně modrý,vždyť je to kluk a drbání ručníkem se mu také moc líbilo.Po všech procedurách pak vypadal jako 20 let používaný rýžový kartáč a chlupy mu trčely na všechny strany,prostě ježatý váleček.Tak jsme se rozhodli dát mu nový účes a já začal od ocásku jazykem a pánešek kartáčem od hlavy.Vytvořili jsme nevídanou,pokrokovou kreaci jenž v sobě zahrnovala veškeré módní trendy v psím kadeřnictví. Tento obor mi není cizí,neb doprovázím Samuela do psího salonu a vše konsultuji s jeho osobní kadeřnicí.

Naše úsilí však bylo marné,neb rarach se odebral do prádelny,tam se vyválel ve špinavém prádle a uvedl  veškeré své ochlupení do původního stavu,no je to jeho kabát,ať si nosí,co se mu líbí.Vymysleli jsme hru,kdo dříve oběhne pokoj,ale ten prcek švindluje a místo běhání či obíhání nábytku skáče po něm a cestu si zkracuje a pak se chechtá,jak jsem já pomalý.Tak mě to naštvalo,že jsme si  to rozdali na zahradě a musím pokorně přiznat,není to snadné, je prostě rychlejší než já.Tedy slovo rychlejší není správné,on se ve chvíli převtělí a výsledkem je tvor  jménem  „ tryskomyš  „ protože jsou z něj vidět jen uši a ocásek,jinak je to rozmazaná černá šmouha na sněhu.Když se rozvášní a dlouho blbneme,je schopen místo běhání se mnou mě přeskakovat z jedné strany na druhou.

Další den se stala velmi veselá příhoda,když pánešek přišel z práce a my se šli venčit.V tu samou chvíli zvoní zvonek a je to paní,které říkáme „ paní Pošta „ ona opravdu poštu nosí.Ona že nese rekomando a pánešek otevřel branku a šel jí naproti a my s ním.Ale  pršelo a mrzlo a pánešek po několika krocích hodil záda,padl na zadek a jeho dřeváky ( vynikající obuv v kluzkém terénu ) letěly každý na jinou stranu a jel po chodníku jak namydlený blesk.Jasně,že jsme ho při jízdě doprovodili a náležitě obdivovali jeho styl.K pohnutí zeměkoule stačí jeden pevný bod a my máme čtyři tlapky,tedy náhon 4x4 jak se odborně píše a naše tlapky fungují lépe jak automatická převodovka poslední generace.Pánešek přistál paní Poště u nohou a ona pravila „ Doktore,fantastický,dejte to ještě jednou „ Pánešek ji vleže poslal do Neumětel za Šemíkem a Horymírem  a vleže podepsal to rekomando.My jsme mu donesli dřeváky a on se přidržujíc zdi rodného domu pomalu odplížil zpátky a vrátil se s pytlem soli.Při posypu chodníku před domem měl již jinou,skluzu vzdorující obuv a během práce mumlal nějaká slova na adresu paní Zimy.Řekl bych,že ani jedno slovo nebylo hodno vzdělaného člověka,za kterého páneška považuji,ale asi kritická situace si žádá silných slov.Ta slova byla silná,přesilná a to jsem všem nerozuměl.Doma pánešek pravil  „ Pánové nevím,zda mám zadek na zádech či záda v zadku „ Já jsem použil slova zadek,pánečkův výraz pro tuto část těla zněl úplně jinak,ale jako literárně vzdělaný pes vím,jaká slova použít.vždyť to mohou číst štěňata a je nutné býti příkladem mladé generaci .Myslel jsem,že dvounožci mají dva pevné body,leč je to jen zdání,klam .

 


 

 

Kapitola třetí     Co se v mládí naučíš

Panička rozhodla a hurá,jede se na chaloupku.Tak jsem večer před cestou mláděti vysvětlil,co že to je chaloupka,jak tam pojedeme a hlavně v čem spočívá naše psí příprava.Vlezl jsem do botníku,to je taková malá místnost,kde má panička svoje botičky (pánešek má jen zanedbatelný počet) a vytáhl jsem na světlo malinkatý batůžek a ten jsem věnoval  prckovi.Také jsem mu řekl,co si tam má připravit,neb on nikdy necestoval a jeho první jízda autem byla k nám domů.On hned začal snášet všechny svoje hračky,ze zahrady přitáhl nějaké kamení a větvičky,prostě samé hlouposti,ale aby přibalil bobíky a piškoty,to ho nenapadlo.Ale panička tento nedostatek napravila a já jsem kontroloval zásoby pro nás a bylo všeho dost a tak jsem mohl vydat povel k nakládání.Arísek nejdříve pobíhal po autě a seznamoval se s jízdním pořádkem,tedy kde kdo sedí nebo leží.Samuel zaujal polohu ležícího střelce a v ní vytrval až  k čůrací zastávce.Já jsem držel malou přednášku o automobilech a seznámil mládě s hlavními ovládacími prvky vozu a poprosil paničku,ať si na chvíli sedne dozadu,aby bylo víc místa na předních sedadlech a pánešek mi předal volant.Silnice byla po ránu jako vymetená a tak jsem sešlápl plyn a jeli jsme jak čerti.To víte,chtěl jsem se předvést ve světle nejlepším a tak jsem ukazoval značky,štěkal na kruhových objezdech,troubil na loudavé řidiče a Arísek vše pozorně sledoval.Jízda příjemně ubíhala,placatý čepice měly asi pauzu na svačinu a tak  jsem si začal zpívat tu známou,šoférkou  „ Silnice bílá přede mnou „ a po chvíli se chytili prcek a notovali jsme si spolu.

Ale mládě bylo zřejmě vyčerpáno sledováním mého výkladu,cesty a všeho kolem a po hodině jízdy usnulo jak špalek.Pánešek ho přesunul do náručí paničky,která též byla v náručí boha spánku  a my chlapi jsme se věnovali nerušeně jízdě,vedli chlapské řeči o autech,ženských a moc si to užívali.No jeli jsme jak expres „ Hikari  „ a dorazili k chaloupce v solidním čase,který by mohl být lepší,kdybych řídil od začátku já.Pánešek otevřel stodolu a já nosil třísky a dříví na topení a s pomocí mláděte jsme zatopili,pak byla bašta a šlo se na procházku.Aris koukal jako výr vypadlý z hnízda a ptal se „ Tady všude můžu běhat a čůrat  a taky můžu hrabat ? „ a já hrdě odpověděl „ Kam Tvé oko dohlédne jsou naše  louky a jsou tu jenom pro nás „  S pomocí paničky Alenky jsem ukázal  hranice pozemků a také proběhla první lekce z poznávání lesních tvorů,trochu jsme trénovali povely a já vše názorně mláděti předváděl.Asi toho bylo na něj moc a po příchodu sebou fláknul vedle kamen a usnul.Dojmů bylo hodně a tak ze spaní, divte se, neštěkal ale ty zvuky zněly jako kočičí mňoukání.Po probuzení následovala prohlídka chaloupky a stodoly,vše jsem názorně vysvětlil a předvedl, i do sklepa a komory jsme zavítali a já upozornil Aríse na chráněné pavoučky.A to největší překvapení nastalo večer,když prcek uviděl místečko na spaní velikosti přistávací plochy pro vrtulník,nazývané v interním kódu letiště.Hned si tam zatáhl měkoučkou beraní kůži,dostal svůj malý polštářek  „ macíček „ a našel si své místečko.A hned ráno,jen co oči otevřel povídá „ Teda bráško,to bylo spinkání a poleženíčko „ a také se zeptal  „ A snídaně je po raním čůrání nebo před ním ? „Má odpověď byla jasná a nekompromisní, „ Hygiena na prvním místě, pak bašta „  a také „  Bobíše položíš za stodolou u roští,ne na trávníku před chaloupkou,pánešek to nevidí rád,on tu pěstuje anglický trávník „

 


 

 Kapitola čtvrtá  Výchova mláděte aneb „ Škola hrou „

Po  příchodu toho chlupatého čertíka do naší rodiny jsem nabyl dojmu,že břemeno výchovy nespočívá jen na pánečkovi a paničce ale musím se též zapojit do výchovného procesu a tak jsem požádal,zda v naší knihovně není též literatura pedagogická,jenž by mi pomohla proniknout do tajů výchovy mladšího brášky.Je to s ním těžké,on je obtížně uhlídatelný, rychlý je jak kulka ráže 45 a má stejnou razanci při provádění svých nápadů.U něj totiž platí nápad a okamžitá realizace bez ohledu na jeho tělesnou schránku nebo okolí.Tak mu jsem stále v patách,aby něco nevyvedl,neublížil si.Ale když vymyslí prima lumpárnu,rád se přidám a pomáhám s realizací a pak je u nás veselo,když se pánešek vrátí z práce a je tu otázka „ Tak hoši,který z vás to byl „ Jenomže my máme za ušima a víme,že trest dostane ten,jehož vina je prokázána bez pochybností a do skončení vyšetřování platí presumpce neviny a když se nikdo z nás nepřizná,není koho trestat a Samuel nás nepráskne,neb za mlčení je odměna v podobě bašty,kterou si utrhneme od tlamy. Tak jsme pánečkovi schovali klíčky od auta a napjatě čekali,až je bude potřebovat.Začal je hledat,prolezl celý dům ale nenašel a my dodnes nevíme,proč se  nepodíval také pod křeslo,vždyť nás psy by to napadlo hned. Pánešek klel jak pohan,po chvíli jsme slyšeli slova „ Buď jsem blbej nebo mám HoSiPo,nebo už tu bydlí ten němec,jak on se jmenuje,jo Alzheimmer „ Pak ho napadlo obrátit se na nás a se slibem kusu masa se dva  forenzní technici vydali na hledání předmětu,jasně,že jsme to protahovali,jinak by to nemělo tu správnou „ šťávu „ a poté,co páneček vypil kafe jsme se vrátili s nalezenými klíči a hned žádali odměnu.Dostali jsme,co bylo slíbeno a Aris hned,že když budeme mít na něco chuť,tak něco opět schováme a tak bude přísun mlsot zajištěn.Musel jsem mu vyložit,že to nelze často opakovat,neb pánešek není rozumu mdlého a brzy by nás prohlédl.Lotroviny se musí vymýšlet neustále nové a též se zřetelem na inteligenci těch,které postihnou.Jen tak se tříbí myšlení psa a je to vlastně škola života,ale hrou.

Také se opakuje problém s nožičkou při čůrání jako kdysi u mé maličkosti,my se Samem se válíme po trávě,když mladej čůrá jako holka a my mu do zblbnutí předvádíme správnou chlapí čůrací techniku a jemu to zoufale nejde.Jednou se mu to téměř povedlo,ale to byl opřený o pneumatiku a ta zvednutá nožička nevadila a nepadl na čumáček.Kakání už pochopil,pěkně vystrčit zadeček,přisednout a ocásek nahoru a Aris tlačí,až se mu rolují uši dozadu.Sam to doplnil poznámkou,že je možné bobíše dávkovat a při každém kousek popojít,aby nedošlo k pošpinění nožiček,je-li to drobet řidší a hned názorně předvedl a já si myslel,že hodlá ujít několik kilometrů.Ano,zdravé hygienické návyky je nutné vštěpovat mladým hned od začátku.Též tlamičku po jídle je nutné si opláchnout v misce s vodou,nechat okapat kde je libo,pánešek to  utře a vodu v misce promptně vymění.Myslím,že učitel národů Komenský by z mých metod měl radost a já též pociťuji hrdost,když doma překvapíme novými kousky.Také jsem Arise seznámil s pračkou,to je ta věc,co se tam točí buben s prádlem a tam se perou také naše oblečky,tedy při vycházce není nutné se zabývat tím,zda se umažou či nikoli a je možné protáhnout se všemi loužemi a bahnem,popřípadě se v tom vyválet.Oba jsme došli k názoru,že nesnášíme vysavač,ta věc dělá randál a hlavně uklízí námi přinesenou přírodu do domu,větvičky,lístky stromů,kousky čehokoli a vzniká pak nesnesitelně sterilní prostředí prachu,špíny prosté.Mladej na tu věc chvíli koukal a pak přišel s nápadem,že když na tom prokouše všechny trubice a šńůry, tak ta věc bude mrtvá a už nikdy neobživne.Fakt ten kluk není hloupý,udělal záškodnickou práci dokonale,ale pánešek dostal rozkaz od Alenky to opravit se slovy „ I prasátka mohou mít čisto ve svém chlívku „ doprovázeno to bylo pohledem objímajícím nás čtyři.Další sabotáž se nekoná,protože nyní se vysavač uklízí do komory a my máme tak  říkajíc „ Utrum „ i když je tu možnost zkratovat celý elektrický systém v domě,ale to by nebylo teplo,nebyla by dobrá bašta a také by nešla  televize.Ale my dva určitě něco vymyslíme.Ale až příště,právě  připravuji brášku na jeho první návštěvu u paní doktorky a musí naštudovat schéma šuplíků,kde jsou schované piškoty a kam já již běžně chodím při každé návštěvě ordinace.Také musím vyřešit další problém,Aris má sluch opravdu výtečný,on snad slyší i růst trávu a tak večer,když se něco doma pohne ( pánešek jde do lednice pro „ vitamíny „ na dobrý spánek ) tak štěká a budí paničku a pokud na někoho přijde potřeba a plíží se k oné místnosti je identifikován jako vetřelec a vyštěkán.Pánešek to vyřešil slovy „ Tak mi kup Pemprsky, nebo nočník, také můžu čůrat z okna „ Tak ho učím,na co reagovat a co nechat být,prostě nemá ještě zvuky odposlouchané a zažité a Sam ho to nenaučí,ten spí spánkem mrtvých a každé jeho probuzení je vlastně exhumací.

 


 

Kapitola pátá  Výchovný proces pokračuje

Dnes jsme měli osvětový den a pánešek a já jsme vysvětlovali mláděti krom zásad  hygieny a správného psího stolování a žebrání,když baští  naši dvounožci ( ochutnat to musím,jsou oba v tréningu a já jsem „ coach „ neboli trenér ) a také nutnou návštěvu u lékaře a nutnost preventivních prohlídek a očkování.A tak pánešek domluvil návštěvu v domečku,co má namalovaného pejska na štítě,odpoledne jsme sedli do auta a jelo se.Já jsem tam byl jen jako doprovod,na ozdobu a tak.Nejdříve jsme Aríska zvážili,je to prcek,má 9 kilo,pak přišla paní doktorka ( mladá a hezká,jak se vyjádřil pánešek ) a začala prohlídka tělesné schránky juniora,který se nebál,držel,nevrčel a choval se jako správný pes z doktorské rodiny,které nemůže udělat ostudu nějakou nepřístojností nebo strachem.Dostal pár injekcí a pak jsem mu ukázal ten šuplík,kde jsou piškoty a dali jsme se do mlsání a paní doktorka se divila,jak to Arísek ví,když je tam poprvé.Domluvili jsme další návštěvu,mládě dostalo známku na obojek.Tuhle známku dostávají pejsci,aby se vědělo,zda jsou očkováni a také,kde bydlí,kdyby se náhodou ztratili.Domů zkoušel Aris řídit,seděl pánečkovi na klíně ale má malé tlapičky a ty nezvládnou zatáčku,tak mládě zatím umí jezdit jen rovně.Ale troubení mu jde a evidentně se mu líbí,protože by troubil pořád.

Mládě mělo být alespoň den v klidu,ale pojem klid je mu neznám,leda by mu pánešek svázal všechny nožičky.A tak při venčení jsme zase lítali,skákali a honili míčky.Arísek vynalezl novou hru a ta se jmenuje  „  obíhaná a schovávaná „ hraje se to tak,že se honíme,pak se mládě schová mezi kmeny stromu a já ho hledám a když ho najdu musím ho vytáhnout ven.Ale to nejde snadno pro větve a tak je musím okousat nebo otrhat,mezi tím prcek vyběhne,utíká pryč,já ho honím a snažím se ho chytit a on tam zaleze znovu.Někdy po něm v běhu hrábnu tlapou a pak udělá krásný kotoul neboli kotrmelec a to je jediná možná šance,jak ho chytit.Vezmu ho do tlamy,on tam visí jak zastřelený zajíc,po chvíli ho vyplivnu a hraje se dál.Když hrajeme s malým míčkem,často s ním zaleze pod auto,kam za ním nemůžu a ven ho dostanu jen za slib,že mu dám ze svého kus masa,nebo ukradnu ze stolu piškoty ( prcek na stůl nedosáhne ani ještě nevyskočí ) též musím slíbit čtení pohádek na dobrou noc.Ten malej je jak blecha v kožichu,terorizuje nás všechny a my jsme jeho oblíbené hračky,je to malý čertík,co nezná únavu ale jeho přítomnost v domě jistě zvyšuje kondici všech obyvatel,kteří nemají chvilky klidu.Ale já to chápu tak,že dvounožci jsou tu pro nás a teprve pak my pro ně.Máme se rádi,klidně mu dám svoji baštu a půjčím mu své hračky,jsem přeci velkej bráška.Také jsme řešili problém spacího pořádku,ale o tom Vám poví pánešek,my jdeme baštit.

Tak já to tedy uvedu na pravou míru. Ty potvory chlupatý milují paničku a lezou ji do postele a když je ona doma,na mě,hlavu smečky okázale,promiňte mi ten výraz prdí. Na mě,který je hýčká,jezdí s nimi k doktorovi,fouká jim jejich bebíčka,půjčuje jim svá auta,nechá je dívat na televizi i po 22 hodině,kupuje jim šatičky a všelijak je rozmazluje. Když Alenka slouží v nemocnici,tak teprve si vzpomenou,že existuje pánešek a vlezou mi všichni do postele,což je problematické vzhledem k rozměrům a nosnosti mého lůžka.Tak mi bylo milostivě dovoleno spát v ložnici ( ze které mě oni vypudili ) a kde jsou k dispozici lůžka dvě a kam se všichni vejdeme  .Prý je to proto,abych se v noci nebál a necítil se sám a také si  tam smím vzít svůj polštářek a své mišánky.Stejně ale spím na krajíčku,protože oni se rozvalí po obou postelích se svými spacími potřebami.Nemluvě o tom,že mě v noci vzbudí a jdeme všichni společně ven čůrat a pak následuje další čtení pohádky,aby miláškové zase usnuli.Takže lze říci „ pánešek,ten tvrdej chleba má „ a neustále se nabízí otázka  nebyly by lepší akvarijní rybičky ?  Nebo hadi,ti  baští jednou za měsíc a do postele nelezou a venčit nepotřebují a jejich nároky na ubytování jsou podstatně menší.


 

Kapitola šestá   Velký den

Dnes je opravdu velký den pro mládě,stalo se to,nač jsme čekali a Arísek poprvé zdvihl zcela předpisově nožičku,neupadl na bříško a naprosto  přesně trefil klacík,který slouží jako cíl. Provedení této ryze „ pánské „ záležitosti bylo bezchybné,cíl byl zaměřen a s přesností dobře cvičeného odstřelovače,příslušníka „ Navy Seals „ trefen první ranou,tedy sprškou.Ten klacík tam zarazil pánešek a já jsem při našich hrách venku vždy předváděl prckovi postupně všechny fáze nutné k zdolání zadaného úkolu.Nešlo zde o plýtvání municí,té je dost ale o přesné provedení,neb pes není psem,pokud nezvládá tento úkon s přirozenou grácií a též přesností.Dokonce i Sam toto ocenil slovy „ Dost dobré,už bylo na čase „ a kdybychom uměli tleskat,ovace by byly převeliké.I pánešek se radoval a ocenil tento výkon slovy uznání a odměnou,o které jsem předpokládal,že bude spravedlivě rozdělena mezi oba aktéry,tedy cvičitele a cvičence.Ale ten malý ježatý váleček se na misku vrhnul,jako by u nás nedostal nikdy nic a na mé vyčítavé pohledy reagoval vrčením,hlubokým,dunivým a  mě bylo jasné,že nedostanu nic.Tak to mám za  své snažení,noci studia pedagogických příruček „ Zdravý rozvoj a výcvik psího jedince „ a „ Dokonalý pes,výcvik v 15ti lekcích „ přečetl jsem i knihu „ Máme doma miminko „ též  „ Zdravá výživa batolete „ a nezanedbal jsem ani „ Psychologické aspekty výchovy „ Nevděk světem vládne,ale pánešek poznal smutek v mých očích a jak mládě odběhlo trhat svoji oblíbenou botu,odměnil i moji maličkost kusem masa se slovy „ Já vím,že je to Tvoje práce „ a  též jsem dostal ovladač od televize a směl se dívat dle libosti a nikdo mi nesměl mluvit do výběru sledovaných pořadů.i

Každý  správný pes má své záliby,zvyky a rituály.K největší zálibě mláděte krom 24 hodinového okusování mé maličkosti a zvláště mých uší a ocasu patří sběratelství.Mám pro toto pochopení,neb jsem nadšeným mineralogem,archeologem a botanikem,ale Aris to přivedl k dokonalosti.On totiž sbírá absolutně vše,nic neujde jeho pozornosti  a své nálezy začal shromažďovat v páneškově posteli.Umístění své sbírky však s nikým nekonzultoval a pánešek ukládaje se k zaslouženému odpočinku zapíchl si jeden z botanických skvostů do míst,kde končí záda a začínají jisté obliny,které my muži tolik obdivujeme u svých partnerek.Naštěstí onen kolík nevězel hluboko a pánešek začal prohledávat své lože.Vzpoměl si totiž,že ač má ve zvyku pokládat hlavu na dva polštáře (  to je proto,že jinak vydává zvuky jako mroži v období říje ) zdálo se mu to býti nezvykle tvrdé.Aby nebylo,vždyť pod polštáři bylo slušné množství kamínků a kamenů několik lístků stromových,asi pro vůni celé sbírky,či na změkčení poležení,nevím.V nohách postele byl nalezen ještě  zbytek boty nejasného původu a stáří  evidentně nepatřící nikomu z našeho domu.Tedy jasný archeologický artefakt vyhrabaný z lůna zahrádky.

Mládě bylo mnou poučeno o nutnosti ukládat ukládat sbírky na místa k těmto účelům vyhraženým a těch je díky velikosti našeho obydlí dostatek a hlavně musí býti skryta,aby mohla být později objevena třeba  další generací  či uchována našim potomkům.A protože už Aris umí čůrat jako chlap,bylo rozhodnuto,že ho vezmu příště sebou do školy,aby viděl,co ho čeká.Bez vzdělání se totiž v dnešní době neobejde žádný pes a v naší rodině je absolvování škol a získání titulu povinné,totiž,to co máme my psi v hlavě díky výcviku,nám nikdy nikdo nevezme a hlavně,inteligence znamená též velký úspěch u psích slečen.My máme totiž za ušima a na holky působíme nejen svým osvaleným zevnějškem,ale též vybranými způsoby,chováním gentlemana no a tou inteligencí.Mladej na to má sice dost času,ale začít se musí.Měl jsem o tom debatu s páneškem a ten tímto způsobem získal svoji vytouženou vlčici,naši paničku Alenku. A o  počtu mnou získaných psích slečen taktně pomlčím,gentleman o tom nikdy nehovoří.  


 

Kapitola sedmá    Mládě poprvé ve škole

Zajisté mi dáte za pravdu,že čím dříve se začne s výchovou,tím lépe,nejlépe hned a na místě,jak se říká u nás v Rottweilu  „ An Ort und Stelle und  gleich  „ I o mé maličkosti bylo nekompromisně rozhodnuto a do školy jsem musel a chodím tam stále a stejně tak tomu je u  brášky,jehož nespoutaný 24 hodinový temperament je nutné poněkud omezit,zkrotit a napřít užitečným směrem.Tak jsem mu poreferoval,co všechno ho čeká,vyjmenoval jsem základní povely a Arise jsem naučil odpovídat jen jednou větou „ Provedu pane „ Jasně,že to platí jen ve škole,tam totiž musí poslouchat nejen mě jako starého mazáka,ale též naší šéfovou,carevnu a jasné sluníčko jménem „ Jaruška  „ Tato jinak velice fešná ženská ( jak se vyjádřil pánešek ) vládne na cvičišti rukou železnou nejen nám psům,ale i našim páníčkům,prostě bez jejího povolení se tam ani vrabčák na větvi ………………. No vždyť mi rozumíte.Je přísná,avšak spravedlivá,trest nebo pochvala jdou ruku v ruce bez prodlení a vše má svůj jasně vymezený řád.Občas si dovolil zaprotestovat můj pánešek a občas mu bylo vyhověno,ale podezírám páneška z nátlaku na šéfovou ( je jejím lékařem ) a tak to prošlo.Ale panička ta musí poslouchat spolu se mnou,nemá totiž ony páky používané páneškem,je to  vlastně mladice,ale pánešek je již kmetem a jeho šedivý vous vzbuzuje či navozuje stav jisté úcty,vzhledem k těm šedinám.

Tak Arísek přijel s páneškem na první seznamovací hodinu,je to jen maličko cvičení a hlavně blbnutí,honění a hraní.Mládě bylo přijato všemi spolužáky a brzy se zapojilo do her a vymýšlení lumpáren.Zatím umí chodit na vodítku,ale nezná pravou a levou stranu,umí   „ sedni „  místo „  lehni „  udělá podivný pohyb a flákne sebou na záda a vystrčí pupík.Ale již zná povel  „ trhej „ ,když dostane starou botu či hadr na hraní a během chvilky rozloží na prvočinitele.Ale nacvičili s páneškem specielní číslo,stačí zavolat „ hop „ a Aris vyskočí  pánečkovi do náruče a když se rozeběhne z kopečka,tak mu vyskočí až na rameno nebo na záda.Toto cirkusové číslo bylo odměněno velkým potleskem a zároveň jsme byli požádáni to samé předvést s mojí maličkostí na příští hodině.No nevím,já tak vysoko vyskočím bez problému,ale je pánešek tak pevný v kramflících,aby vydržel a udržel náraz mých svalnatých 50 kg a nepadl na záda ? Znásobíme-li totiž oněch 50 kg mojí rychlostí,dostaneme se jednoduchým výpočtem k číslu podstatně vyššímu,které říká,že na páneška padá v té chvíli něco kolem metráku.Bude to vyžadovat trochu  cvičení,řehole a odříkání,ale můj pánešek to zvládne,vlastně je to jedno,má tahat metrákový kmen nebo mě a když roztlačí naše lesní auto,tohle také zvládne.Avšak bylo rozhodnuto,že bude týdení dovolená a výcvik bude pokračovat na chaloupce pod Alenčiným vedením a pánešek zajistí výuku o práci s motorovými stroji od auta přes pilu a sekačkou konče a budou i hodiny poznávání dalších lesních tvorů a hlavně se bude blbnout do zblbnutí a rodičové musí také,když si nás pořídili a my jsme tu vlastně kvůli nim.

 


 

Kapitola osmá  Jede se  na chaloupku

Jako vždy jsem vzal přípravu proviantu do svých tlapek a juniorovi vysvětlil,že každý máme svoji baštu,která je zřetelně označena a pánešek nám zakoupil krásné velké kyblíky,kde je uložena a navíc jsou podle velikosti od nejmenšího po tu mou největší.Takže nejdříve základní strava,pak dostatečně masa,nějaká zelenina,samozřejmě bobíčky a piškoty a také věnec buřtů.Alenka nám totiž dělá na každou procházku odměnu v podobě buřtíkových piškotů,je to taková směs a když je pánešek výrazně hodný a poslušný jako my,dostane též odměnu,jemu to také moc chutná.Jízdní pořádek byl tentokrát takový,že já pojedu s Alenkou jako rychlý předvoj a budeme hlásit stav  silnic a za námi s těžce naloženým „ Černým medvědem „ pojede zbytek smečky a mládě se alespoň  naučí práci s mapou a kompasem pro případ výpadku satelitní navigace,která se jmenuje „ Gertruda „ a navíc zná všechny jazyky krom češtiny a komunikuje s námi nejraději v němčině.Mě to vyhovuje,je to  můj  pramateřský jazyk, ale Arísek ještě neumí německy,ač je „ von der Strasse „.Také se musí zdokonalit v jízdě do zatáček,to mu moc nejde,má malé a ještě slabé tlapičky a jen stálým tréninkem zesílí a získá na jistotě.Samuel si zalezl do svého pelíšku a v podstatě usnul hned po nastartování motoru,zvlášť když mu vyhřívaná sedačka hřála jeho staré kosti.  O cestě ale poreferuje pánešek,já mluvil do řízení paničce.

Dovolím si tedy podat malý referát o průběhu jízdy,kdy Arísek nejdříve pobíhal po palubní desce a kontroloval za jízdy kompas,antiradar,dále zda se vysouvá anténa a z otevřeného okna kontroloval správné otáčení kol.Otevřít okna si umí,zavřít nikoli,dále bravurně ovládá telefon,kde stačí tlapkou přidržet tlačítko a zaštěkat,s kým chcete mluvit a telefon Vás spojí,vytáčí se hlasem nebo štěkotem a tak jsme několikrát zavolali Alence na téma stav  děr na silnici a chlapci si poštěkali začerstva své dojmy z jízdy.Také umí tlapkou na volantu ladit radio a přehrávač CD a začíná chápat funkci tempomatu.Troubení mu jde skvěle a někdy se přidá radostným štěkotem.Občas se mu podaří zesílit zvuk reprodukované hudby na neúnosnou míru,stačí totiž vydržet stát tlapkou na tlačítku a to mám po chvíli hlavu jako pozorovací balón.Práce s mapou byla též vynikající,je to jednoduché,sever je na každé mapě nahoře a směr jízdy se určí dle směru vlajících chloupků na ocásku.Jen jsme se nemohli shodnout na výběru  hudby a tak jsme střídavě pouštěli každý jedno „ své „ CD a Arís projížděl stanice na radiu až skončil na frekvenci,která byla asi určena netopýrům,dle pískotu.Řadit převodové stupně neumí,ale pohybem zadečku vždy neomylně vyřadí na neutrál. No mladej se musí ještě učit,než z něj bude „ Silnice král „

Cesta nám ubíhala,my jsme byli s Arískem ve stálém telefonickém spojení,ale rodičové nám to zatrhli se slovy „ chlapci,vy nám proštěkáte majlant „ a tak jsme domluvili zastávku čůrací,kde se potkáme.Ale Alenčina Červená Karkulka jela tak rychle,že jsme to přejeli a čůralo se až na chaloupce.

  

Kapitola devátá   Jaro na Šumavě

Tak jsme se všichni sešli před stodolou a začali vykládat materiál a proviant.Samuel se odebral na své lože v kuchyni a ač prospal celou cestu  pravil „ Chlapci,postarejte se o bezpečné a hygienicky nezávadné uložení proviantu,jsem poněkud unaven  a vzbuďte mě prosím k večeři „ Dřel jsem jako pes, Arís pomáhal,leč jeho úmysly byly zištné, jeho zájmem  nebylo uklizení proviantu ale snaha dostat se k sáčku s buřtíky ale Alenka je chytrá a mazaná a jeho předstíranou snahu prohlédla a buřtíky putovaly jako první do lednice a Arísek měl pak velice smutné oči.A musel do stodoly pro třísky,na Šumavě se říká „  špičky „ a poučil jsem ho,jak správně zatápět v kamnech a též o průtoku spalin komínem a jak lze regulovat tah a využít tak plně a ekologicky tepelné energie v dřevu obsažené,myslím tím samozřejmě výhřevnost.S páneškem jsme namontovali do lesního auta novou baterii,čím jsme vyřešili problém startování a stará slabá baterie bude napájet ohradník pro kravičky.No a to bychom nebyli chlapi s benzínem v krvi,aby se to hned nejelo vyzkoušet.Takže uzavřít zámky předního pohonu,zařadit redukované převody,sklopit zrcátka a hurá do terénu.A byly skály a kořeny a díry a výmoly a také bahno,hodně bahna.Naše auto se tím bahnem totiž chrání proti odření barvy a je vlastně též maskováno a tak se můžeme nepozorovaně plížit krajinou,pozorovat lesní zvířátka.Viděli jsme hodně srnek,zajíce,jednou i jezevce,veverky a autem se dají honit zatoulané krávy,co nám lezou až do chaloupky.Ale kravičky dělají na zemi ty báječné,vonící placaté věci,ve kterých je možno se vyválet ale pro to nemají rodičové pochopení,ale nebojte,já to Arískovi vysvětlím,ukáži a nějaký ten kravinec na louce pro účel výuky vyčuchám.

Jaro,všude plno touhy,nalévají se pupence,pánešek vínem a ten malý rarach mě vytáhl od kamen,že prý něco vyčuchal ale že se to musí ještě vyhrabat.Tak jsme hrabali a vyhrabali jsme takového divného tvora.Vypadá jako ještěrka a nemá nohy,Arískovi nějak voněl a že se do něj pustí a už ho vzal do tlamy,ale konsumaci zabránila Alenka.To je hrozná ženská,oči má jak ostříž,slyší trávu růst,vidí za roh i pod kámen a vždy nám sebere něco,co je uloveno nebo vyhrabáno,ona chrání vše živé,občas i vlastního manžela.Tak ten tvor se jmenuje slepýš a není to had ale Arískovi to bylo jedno a než panička zakročila,stačil mu drobet požužlit ocásek.Tvor byl vyjmut s Arískovy tlamy s péčí chirurga,ošetřen a uložen do nového domečku,který byl vybudován tak,aby mu nebyla zima a my ho nevyhrabali znovu.Arís po chvíli přišel s informací,že viděl ve sklepě žábu a to je prý jistá kořist,neb ze sklepa neuteče a po schodech nevyskáče,jsou na ní moc vysoké.Má to ale jeden háček,sklep je zavřen poklopem,který my neumíme zdvihnout a je nutné nějak zblbnout páneška,aby sklep otevřel.Pak tam vlítnem,žábu ulovíme a pryč z chaloupky a za stodolou se podělíme o kořist.Ale jak páneška donutit,samozřejmě naprosto nenápadně sklep otevřít ? Nic jsme nevymysleli a jen trpělivě sledovali a čekali,až pánešek půjde do sklepa pro lahev vína.Napadlo nás drcnout do stolu,tím by se vylila láhev,co je na stole a muselo by se jít pro novou.Ale na stole je památeční,vyšívaný ubrus a to by Alenka nepřežila a dostali bychom oba řádně na kožich a rozházet si to u paničky kvůli žábě, to  je prostě špatná „ medicína „ Nezbývá  než čekat,ale pánešek je gurmán,nikoli opilec a vychutnává si každý doušek,pak si cpe dýmku,sakra,kdo to má vydržet. Z toho čekání jsme byli nějak ospalí a domluvili jsme střídání a pravidelné hlídkování,ale oba jsme usnuli jak Šípkové Růženky a pak byla večeře a jak se říká „ skrzevá „ tu večeři jsme na žábu zapoměli.

    

Kapitola desátá  U zadečku jako bič,na zemi jako plachta

Mít psy je jako mít děti a když máte tři chlupaté,neposedné rarachy,každého s odlišným charakterem,zvyky a též s  těmi morálně  sociálními vlastnostmi  jak říkají naši milí politici napříč politickým spektrem, je někdy obtížné chodit do práce a opouštět své ratolesti.Nedávno jsem klukům vysvětloval,proč musíme chodit do práce.Je to nějak nad psí chápání,oni pokud nespí,chtějí být s námi a vyžadují naše snažení typu „ Když jste si nás pořídili,tak nás bavte „ nebo  „ Než se nadlábnem,můžete si dát kafe „ též otázka „ Kde jsou nové hračky rozvíjející náš přirozený intelekt ? „ také „ Vy nemůžete jít spát,my si chceme hrát „ a také proč jít spát,když noc je ještě mladá a kolem jedné jsou v největší ráži.Naštěstí jsme vždy chtěli velkou rodinu,kupu dětí a tak je máme,dvounohé i čtyřnohé,jedni mají tlapičky,jeden má chodidla a jiní kopyta.Starý pan děkan by řekl „ Bůh to tak chtěl a a ve své moudrosti zařídil „ a opravdu panuje spokojenost nad během věcí,jen to jedno kdyby se nám vyhýbalo,a to jsou nemoci,nákazy.

Ač jsou hygienické návyky našich chlupáčků no řekněme na  standartní úrovni,Samuel někdy utrousí bobeček na koberec,také proč chodit ven,když tam prší nebo je zima,je možné to vykonat v teple domova v dosahu hřejících radiátorů a na koberci,co tak příjemně šimrá zadeček,stalo se,že. Prostě pánové někde něco našli a sežrali tlamou nerozdílnou,nebo chytili onu virózu vyznačující se vlastnostmi uvedenými v nadpisu kapitoly,mají průjem,sráděru. U jednoho psa je to lahůdka,u tří je to vrchol,neskutečný zážitek,který je jedinečný jak nic jiného.Ač jsou venčeni po dvou hodinách dopoledne a odpoledne mají zahradu pro sebe,náš dům se stal na několik dní páchnoucí stokou středověkého typu a jsem přesvědčen,že nic nepáchne tak výrazně,jako právě průjmovitá stolice.Díky naší profesi víme něco málo o desinfekci a také jsme vybaveni příslušnými roztoky a po návštěvě drogerie i dalšími pomůckami.Tak střídáme Persteril s Domestosem,máme spec. mop na podlahu,který s kyblíkem je určen jen na tuto činnost,dále množství igelitových pytlíků,ubrousků vlhkých i suchých.Likvidace exkrementů ve stavu téměř tekutém je u nás dovedena k dokonalosti a rychlost zmizení tohoto lze počítat na vteřiny a ukládání se děje do speciálního pytle pro biologický odpad.Byl tu nápad vybavit synáčky plenami,ale odmítli s tím,že přeci nejsou žádná mimina a plenky nemají otvor na čůrání a díky neposednosti by měli opatlaný celý zadeček.Skvělá je též kontrola exkrementů a rozlišování,který je od koho ale identifikace je nutná pro průběh onemocnění a též je nutné stanovit,kde se to lepší a kde přetrvává je to prováděno se zaujetím vědce,hledajícího lék na zachránění života na této planetě.Každý tlačíme svou káru životem,jen ta naše momentálně řádně zapáchá,ale je tlačena s láskou a vysokou odborností.

Též strava doznala změn a vaříme dietně,piškotů je víc než obvykle,jsou suché a zahušťují stolici,dbáme o dostatek tekutin a sledujeme ionty  životně důležitých prvků a pánové jsou rozmlsaní a tuhle přišli s informací,že čokoláda je vlastně lék na průjem a že to viděli v televizi na  „ Animal Planet „ a prý to má formu velice lákavých tyčinek,které je možno kousat a žužlat.A také by chtěli svůj vlastní záchůdek,který je řízen elektronicky přes dotyková čidla a splachuje vodou, obohacenou psími vůněmi a že se to dá objednat přes internet a stojí maličkost,pouhých 858 dolarů.Asi jim dám napít makového odvaru,aby prospali celý den a nekoukali stále do bedny,kde mají k dispozici stovky kanálů a bohužel i ty specielně psí. Tak se dnes s Vámi loučím heslem  „ Světu zdar,fekáliím zmar „ jako sanitárně fekální technik.

 


 

Kapitola jedenáctá   Jedno nedělní odpoledne

Panička nám odjela za babičkou do Plzně a tak jsme zůstali čtyři chlapi v chalupě.Pánešek rozhodl,že se bude pracovat a krom hrabání trávníku také zastřihneme živý plot.Po shlédnutí filmu pánů Voskovce a Wericha,kde je tomuto věnována část podstatná jsme se rozhodli,že tu „ plotostřižnu „ zvládneme také.Pánešek přinesl štafle,natáhl el. kabel a přinesl stroj na tvarování zeleně.Z boku a zezadu,kam dosáhl mu to šlo náramně,leč bylo nutné zastřihnout vršek.Takže štafle,ale zapoměl je podložit prkénkem a vzhledem k nerovnosti terénu to nemohlo dopadnout jinak.Letěl dolů jak stíhačka F 14 po selhání obou motorů.Tak jsem nesměle navrhl ze své zkušenosti ( my psi máme čtyři tlapky a tudíž čtyři pevné body ) že bude lépe nohy od štaflí vyrovnat s terénem a přitáhl jsem spolu s mládětem různá prkénka a štafle jsme uvedli do roviny horizontální,tedy bezpečné.On pánešek je klasik,jeho slova „ to vydrží,dělal jsem to 100 x,balanc držím jako artista „ Ale kdybych přišel o páneška,bylo by mi smutno a tak slyšel mé rezolutní „ ne“ ,udělá se to pořádně  a tak jsme vše zařídíli,postavili bezpečnou základnu,ze které pánešek zdolal výšku a plot ostříhal.Uklizenou hromadu ořezaných větví jsme s Arískem a Samem roznesli po zahradě,není to kam dát a popelnice je plná.A navíc,ty větvičky se tak krásně žužlají.

Pánešek nebyl rád a trval na jedné hromadě,ale nějak jsme to zamluvili a bylo rozhodnuto,že se bude mýt a leštit jedno auto,se kterým se má jet příští víkend na výstavu do Brna.No a to byla voda na můj mlýn,auta jsou mojí vášní.Tak jsem hned běžel pro hadici,ta je namotaná na stojanu a stačí vzít do tlamy konec a může se běžet se stříkající hadicí,kropit auto,páneška,oba brášky,prostě legrace.Bráškům to nevadilo,ale pánešek mokrý jak bobr neměl pochopení,neb se koupat nechtěl a v šatech vůbec ne a naposledy se koupal s Arískem a další koupání měl v plánu až na svatbu Vojty.Tak jsme se honili,hadici jsme vytáhli na celou délku a po několika minutách jsme v jejích smyčkách byli uvězněni všichni.Ta hadice je horší než chobotnice.Chvíli nám trvalo,než jsme se rozmotali,to vše za plného výkonu  čerpadla,co žene vodu do hadice a pánešek pravil,že večerní hygiena tímto odpadá.Ale mýt auto musí pánešek sám,my máme drápky a to by nebylo dobré pro lak ani pro čalounění.Tak jsem začal vyučovat mládě ve hře zvané kopaná.Vzali jsme menší míč a já předváděl všechny triky,co znám a mám to odkoukané z televize.Ale stalo se,že  se nám míč zakutálel do hromady větví a větviček ( pánešek to mezi tím uklidil a udělal jednu hromadu ) a my ho nemohli vyndat.Tak jsem rozhodl,že se k míči prokoušeme a po několika minutách usilovné práce,vlasně jsme nahradili stroj zvaný štěpkovač jsme míč vyndali a hra pokračovala.Po chvíli nastal další problém.Míč se nám ocitl pod plachtou,která se dává na židle a stůl venku u krbu.Věděl jsem,že tu plachtu rozkousat nesmíme a tak jsem si vzpomněl na krtka,co jsem ho lovil na chaloupce a ponořil se pod plachtu,kterou Arís držel v zubech a  a já po čtyřech jsem se plížil jako partyzán při diversní akci a hledal míč.Po chvíli se do temnoty za mnou vydal prcek a jak dva slepí krtci,vyzbrojeni jen hmatem jsme hledali pod plachtou.Ale tohle už sledoval pánešek a rozhodl se,že nám to osladí,neb hledání míče bylo doprovázeno silným štěkotem nás dvou a zatížil plachtu cihlami.Míč jsme posléze vyčuchali ale nemohli jsme ven,uzavřeni v temotě.Chvíli jsme usilovně přemýšleli a výsledek byl,vždyť se můžeme podhrabat.A jako krtci jsme udělali tunel,který nás dovedl na světlo denní a pánešek je moc rád,zase musí opravovat trávník.

A byli jsme pochváleni slovy „ Verbež psí zatracená,chvíli nemůžete být v klidu „ a vzal nás na projížďku tím načančaným autem,tankovali jsme plnou,já dal paní u pokladny kartu,co se s ní platí,ona se nebála a pochválila mě,jak ovládám moderní způsoby bankovnictví a Arísek hlídal auto a pak se jelo domů a byla bašta a vrátila se nám panička a přivezla nové hračky,které budou rozvíjet dále náš intelekt.Prostě krásná neděle,ztrávená v činorodém ruchu spolu s našimi dvounožci.Nové hračky jsou bezvadné,máme uzel lodního lana,co se musí rozvázat nebo rozkousat a nového pískacího hada o délce jednoho metru,který slouží též k přetahování.Starý had dosloužil,my jsme ho  svlékli z kůže,vlastně látky a míčky už také nepískají.Třeba jednou dostaneme na hraní něco pevnějšího,had vydržel několik dní,třeba hada živého a také ho svlékneme z kůže,ale to by Alenka nedovolila.Ale ten gordický uzel rozvážeme i když pánešek naznačil techniku a tou je prý jedině sekera.

No uvidíme.jsme na to tři.

 

Kapitola dvanáctá  Co se v mládí naučíš aneb vhodné hračky pro psí juniory

Jako každý rodič vím,že vhodně zvolené hračky  podle věku juniora jsou nezbytnou součástí zdravého duševního rozvoje každého psího jedince.Se Samuelem to je jednoduché,tomu stačí miska plná bašty a měkoučké poležení temperované podle právě probíhajících teplotních změn.Ale oba junioři jsou ve vývinu a není možné zanedbat jejich duchovno i fyzično a tak jsme začali postupně se všemi možnými hračkami,které nabízí obchody a někdy je nutné otevřít internet a poučit se o nejnovějších směrech harmonického rozvoje psa pomocí nezbytně nutných pedagogických pomůcek.Začalo to polínkem dřeva,které Ronnie s úžasnou trpělivostí přetvářel na jediné párátko,popřípadě vyráběl Alence třísky na zátop.Pak nastala éra hudebních nástrojů,kdy se hrálo často,nejlépe v noci a na cokoli.Avšak zarputilý mladý umělec ve snaze objevovat stále nové směry alternativní hudby nepopřál nástrojům oddechu a tak odešly postupně do muzikantského ráje. S přibývajícími svaly a touhou předvádět své tělo začal Ronnie pod vlivem Vojty postupně získávat přehled o dění v posilovně a používá pomůcky vhodné k tvarování muskulatury,což jsou činky,které je možné nosit v tlamě,mávat s nimi a to vše vytvoří onen typický trojúhelník krčních svalů.Jeden zápor to má,nedá se koupit obojek a tak kamarád,co vyrábí koňská sedla a věci z pravé kůže vzal míru a zhotovil obojek vycházkový a pracovní,s nerezovou sponou testovanou horolezcem na zátěž trhem 100 kg závažím,což by to roztomilé,malé štěňátko o váze 50 kg mohlo udržet a stejného provedení jsou i vodítka.Snad chvíli vydrží,neb Ronnie překypuje silou a energií typu „ utržený vagón  „ a co zvládne v tahu několik eskymáckých psů je pro něj pouhou rozcvičkou na zahřátí svalů.Toto kulturistické období zatím u nás přetrvává  a s příchodem dalšího člena rodiny nabývá na důležitosti.Prcek totiž se zájmem sledoval moje přetahování s páneškem na chaloupce a hned toto cvičení zařadil do svého sportovního repertoáru,ale on se vzhledem ke své váze může přetahovat jen se mnou a  to vypadá tak,že po chvíli vláčení nebohého tvora na druhém konci lana  s ním točím dokola jako když se na rodeu předvádějí triky s lasem a pokud lano pustím,odlétá bratříček ve směru tečny do vzdálenosti několika metrů,což kvituje radostným štěkotem a přeje si opakování a když už nemůžu,kouše mě do ocasu

a nemá nikdy dost.

Ten malý ježatý uzlíček s kouzelnýma očima jménem Aris měl pár kilo váhy,dnes po zvážení váha ukázala poctivých 12 kg svalů a šlach a jeho zarputilost a nebojácnost by vážily dohromady metrák.Ronnie v něm získal brášku ochotného stále se o něco rvát,přetahovat a honit.A tak díky tomu prckovi je u nás na programu atletika,běh s činkami,přetahování lanem,honění míčů.O klasické zábavě mladíků jako je schovávání klíčů od auta,ponožek,ovladače od zábavní elektroniky,čtení časopisů stylem skartovacího stroje bude řeč jindy.Panička nám přiveze vždy od babičky z Plzně nějaký dáreček,tentokrát to byl pískací had a velký uzel lana.Ale s kvalitou těchto  pomůcek to je velice problematické,neb had přestal pískat po několika minutách a po dalších minutách byl svlečen ze své kůže,obrácen na rub a po chvíli z hada zbyly cáry.To ten uzel nám vydržel déle,než jsme rozkousali uzle na koncích,rozmotali to klubko a během přetahování zcela rozkousali a to jsme nepotřebovali tu sekyru,o které mluvil pánešek,že je na uzle nejlepší řešení.Tak nám zbývá zase jen kotevní lano z říčního remorkéru a další pomůckou jsou boty.

Pro výborný stav chrupu je vhodná zejména dámská obuv na podpatku,právě ten se náramně dobře žužlá a okusuje dokola a tím se čistí chrup od zubního kamene ( to není z mé hlavy,pánešek je stomatolog ) a zbytky kůže ze svršku boty pak zuby vyleští.Též sportovní obuv značek Addidas či Puma lze tréninkově využít na posílení čelistních svalů,protože jejich podrážka je vysoká a je z gumy a klade odpor při kousání a to se pes pěkně zapotí,než obuv rozebere na jednotlivé části.Včera jsme dostali novou hračku,vypadalo to jako kost,ale bylo to měkčí a byl v tom kousek provázku na nošení.Po chvilce z domnělé kosti lítala ven vycpávka po našem přetahování a než panička uklidila nákup bylo po ní.Protože má Arísek malou tlamičku,dostal na trénování tenisové míčky,ale  nevydržely usilovný tlak a ostré zuby malého atleta a jsou všechny prokousané nebo rozervané a nám zbývá jen ten velký,se kterým se hraje kopaná.Pánešek vykopal na zahradě velký keř a nám dal na hraní jeho kořeny  se slovy „ Hrej si tu máš kohouta „ ale asi se mu nechtělo mlátit do kořenů sekerou a tak jsme během týdne vše rozebrali na malé kousky vhodné do popelnice a byli pochváleni a my vlastně nějaký drtič či štěpkovač vůbec nepotřebujeme.    

Kvalita dnešních cvičebních pomůcek je opravdu mizerná, musím trochu projet internet a tak s prckem snad najdeme něco,co nám vydrží déle,ale nějak mi vždycky sklouzne tlapka a přejdu na stránky se psími slečnami,ale ač jsou to holky moc pěkné,nic pro mě.A víte proč ?No ty nejhezčí rottweileří holky jsou totiž všechny moje sestry nebo jinak příbuzné a všechny se narodily u mé druhé maminky Jitky.A když mě při tom sleduje panička,vzdychne a říká „ Synáčku,tobě najít nevěstu nebude snadné „

 

Kapitola třináctá  Reikarnace aneb převtělování na psí způsob

Jsem pokřtěný,tudíž křesťan římsko-katolického vyznání.Přesto zájem o historii mi dovolil nahlédnout do víry jiných národů a tak jsem četl Talmud,Korán a seznámil se i s učením Budhovým.Dle tohoto náboženského směru se vše opakuje a děje se tak v kruhu a člověk se může mnohokrát narodit,ale pokaždé jinak,záleží na prožití života předešlého.Nalezl jsem několik božstev s jasně zvířecím základem,jako je Ganéša bůh slon,dále Hannuman bůh opičák,jsou posvátné krávy,krysy a dokonce hadi ale o psech jsem nic nenašel.Přesto dochází u juniora k převtělení neboli transformaci či snad transmutaci a to několikrát denně.Jeho proměny jsou rychlé a nebolestné ( pouze pro něj,nikoli pro jeho okolí ) a já nevím,zda je to dáno věkem či souhrou mnoha mě zcela nevysvětlitelných faktorů.Když spí,je převtělen do chlupatého,černo-stříbrného klubíčka a je to psí cherubín,něžná a éterická bytost.Přijde- li čas jídla,je to sveřepý bojovník a hájí svůj žvanec způsobem nevybíravým,jeho temné vrčení připomíná zvuky onoho trojhlavého psa z podsvětí jménem Kerberos ( jedna Arískova hlava bohatě postačuje )  a brání svou misku jak husité vozovou hradbu.S plným bříškem je to milující bratříček,které své druhy vyzývá ke hrám nebo naopak k měkkému poleženíčku,o které je ochoten se podělit a udělat místo na polštářku aby sledování televizních psích pořadů nebylo rušeno přesouváním na místo s nejlepším výhledem.Pokud je venku a je příležitost a hlavně prostor ( naše zahrada je mu malá a nedovolí uplatnit špičkové zrychlení a maximální rychlost ) a to je jen mimo dům nebo na šumavských loukách,stane se z něj černá,okem těžko postřehnutelná šmouha na zeleném pozadí louky,která mění směr snadno a lehce na způsob vesmírných korábů na warpový pohon.Někdy mám pocit,že zmizí zcela a bude se jednat o přeskok do jiné galaxie.Oba bráškové sledují tuto  skutečnost a po malé chvíli usedají s jazyky vyplazenými a s přesvědčením „ na něj tedy nemáme „ a čekají,kdy se ozve supersonický třesk oznamující rychlost Mach 1.

Myslím,že konstruktéři zabývající se alternativními druhy pohonu by měli opustit ta směšná elektrická či vodíková zařízení a  jít směrem kvalitní psí bašty,neb ta jedinná dociluje erupce síly,raketové zrychlení a dlouhou výdrž a to vše zcela ekologicky s finálním produktem spalování,jenž se po čase rozloží sám  opět ekologicky.Pojmenování tryskomyš ( plandavé černé uši,ocásek ) již nevyhovuje a nabízí se jen jedno UFO,ano malé černostříbrné ufo.

Další  převtělení je do sanitárního technika,který veden svým neomylným čichem najde cokoli,co bývalo poživatinou a snaží se to odstranit opět velice ekologicky a rychle  pouhým požitím.Tato činnost jinak velice záslužná má svá negativa,jak bylo popsáno v jedné z kapitol.Náš syn toto popsal a zhodnotil jedním slovem  „ popelnice „ Je mi to záhadou,protože baštu dostává pravidelně a tu nejlepší,třeba včera synáčci večeřeli kuře s rýží,zatímco pánešek hryzal okoralý kus chleba s malým kouskem sýra ( přeci to nevyhodíme a musíš  hubnout -  slova mé paní ). 

Protože Arísek byl též poučen o zásadách ústní hygieny ( má profesní deformace ) a nutnosti pravidelného čištění chrupu a Ronniem byl poučen o skvělých výsledcích při použití kožených bot,rozhodl se,že použije mé zánovní dřeváky.Tak se dostáváme k dalšímu převtělení,tentokrát je to devastátor,ničitel .Během sobotního rána,kdy byl probuzen zpěvem ptactva a nemaje nic na práci,pustil se do bot se zápalem H.Schliemanna hledajícího bájnou Tróju a obě boty rozložil na základní součásti tak,že by mohly sloužit jako učební pomůcka v Baťově  školícím středisku. Nedalo mi to a jeho činnost jsem zdokumentoval fotoaparátem.Od Ronnieho odkoukal též výrobu párátka z polena,co se podle něj válí u krbu a je nevyužito,leč výroba je drahá a časově náročná.Z jednoho polena totiž vznikne jedno párátko a asi budu nucen dovézt ze Šumavy pořádný kmen,aby se učitel i jeho žák zabavili a výuka nebyla přerušena nedostatkem materiálu.

K dalšímu převtělení dojde,když má junior potřebu mazlení,což je fakticky pořád,zvlášť s plným bříškem.Ta černošedá bestie hájící svou misku jako Vikingové loď plnou kořist se promění po něžnostech toužícího tvorečka,který vleze do klína,chce se chovat a být hlazen a drbán a veškeré něžnosti oplácí usilovným lízáním vašeho obličeje a občas i mňoukne blahem a jeho oči říkají „ ještě,nepřestávej,na bříško jsi zapoměl „ Je to opravdu kouzelné,toto splynutí člověka a šelmy,zvášť když se přidá Ronnie a tak chovám ve svém náručí dvě roztomilá štěňátka o celkové

váze přes 60 kg. 

 

Kapitola čtrnáctá   Náš junior

Uplynulo několik měsíců a z malého,spíše bázlivého tvora se stává sebevědomý pes toužící neustále se učit a objevovat nepoznané s s touhou vzdělávat sebe samého.I mě se dostalo vzdělání a umím číst po psím způsobu a mojí doménou jsou motoristické časopisy.Onehdá jsme s páneškem probírali výhody moderních naftových motorů oproti motorům benzínovým a výhody automatického řazení  ve srovnání s klasikou a byla to diskuze urputná.Leč junior je zaměřen spíše zemědělsky a tak čte pravidelně „ Chataře a chalupáře „ a jeho znalosti v boji proti plevelu či škůdcům ovocným jsou hluboké jak Marianský příkop.Též jeho orientace v oblasti  nářadí,sekaček a pil a malých traktorů je vynikající.Na chaloupce vznikla pře,zda je lepší stroj co prodává Béda Trávníček než Viking,jednalo se o travní sekačku a nějak jsme se nemohli shodnout a tak pánešek rozhodl,že uspořádáme soutěž.Obě sekačky mají pojezd,tedy jezdí a tlačit se nemusí,pro mě žádný problém,pro Aríska velký,neb nedosáhne na ovládací prvky ani ve stoje.Stroj značky Viking máme ve stodole a soused v chaloupce u rybníčka,také Trávníček ale Zdeněk má zase Mountfield a stroj ke klání zapůjčil a též fungoval jako mechanik.

Oba stroje byly opatřeny benzínem a olejem,tankování je během soutěže zakázáno,byl vybrán terén a označen značkami  start a cíl a panička Alenka bude časoměřič.Takže nám v depu připravili stroje,mě dělal mechanika pánešek,sklopili jsme madla stroje,aby ovládací prvky byly ve stejné výšce u obou strojů,tedy páka plynu a pojezdu.Oba jsme měli helmy ( ty červené,stavební ) a pravé motorkářské brýle.Start byl zvolen klasicky zvoláním „ Pánové,nastartujte své stroje „ a to znamená doběhnout ke stroji,usadit se na něm a protože sekačky nemají el. startér,oba mechanici nastartovali mohutným škubnutím startovací šňůry.A už se jelo a také sekalo.V cíli byl  první Aris na stroji značky Viking,ale jeho vítězství bylo snadné,neboť on má jako jezdec menší váhu a jeho stroj je z valné části laminátový,tedy lehký,zatím co můj stroj je stavby klasické,plech a litina o mé váze nemluvě.Motory mají shodný výkon a též kvalita sečení byla stejná,takže rozhodl čas měřený Alenkou budíkem značky Prim po babičce.Vítěz dostal  nikoli vavřínový věnec,ale věneček buřtový a mohl druhý den řídit sám jinou sekačku,co měla volant a spoustu páček a tak bylo posekáno a oba rodičové seděli na zápraží a nemuseli nic dělat.

Ale co,nemusí vždy platit „ Ragnar semper victor  „ je důležité zúčastniti se dle olympijského hesla a v jiných disciplínách dám mláděti na zadek,kdy se mi zachce.Tak jsem zavelel a šlo se k rybníčku,kde se bude konat výuka plavání a Aris bude plavat,až se budou dělat vlny.Několikrát jsem předvedl techniku,ocas je nutno rozvinout a používat jako kormidlo a to mladému nejde,ocásek trčí ven z vody jak periskop a zatáčení je ztíženo tím,že ještě neumí vypnout pohon tlapek na jedné straně,hrabe jako šílený všemi čtyřmi a směr změnit nemůže.Samuel pravil,že Arísek je jak vyloďovací tank při akci v Normandii,také jede jen rovně a smíchy se válel po trávě až spadl do vody a napil se a asi spolknul nějakou rybičku,či žabičku,dlouho se pak olizoval.Navíc do vody se skáče a ne leze či plíží,tak jsem večer Arískovi pustil film s Tarzanem,aby viděl správný styl.Ale musím přiznat,že přízemní akrobacie jde juniorovi výborně,dovede skákat na dlouhé vzdálenosti a balancovat na opěradlech židlí a sedaček ,je jako kočka.Tak mě napadlo,že bychom mohli nacvičit nějaké parádní číslo a překvapit holky na cvičáku.Já budu „ der Untermann „ tedy ten co nese zátěž a Arís bude provádět nejrůznější cviky a šplhat po mě jak opice po banánovém stromu.Ale nejdříve zajdeme s páneškem do cirkusu a okouknem artisty,panička nám vybere hudbu a představení může začít. 

 

  Kapitola patnáctá     Dovolená

A opět je tu  čas blaženého nic nedělání,užívání si a dovolování si všeho možného,což pro nás znamená,že budeme stále spolu a naši dvounožci s námi budou blbnout každý den a nic jiného nebudou dělat.Oba cestovní stroje byly vybaveny vším potřebným,proviant jsem  konzultoval s kolegy Arískem a Samuelem a osobně prověřil množství,kvalitu a bezpečné uložení.Starý pán ( Samuel ) uvítal velikost a tichost páneškovy cestovní limuzíny ( nevím proč chce jezdit v autě,co není slyšet,když je sám hluchý jak pařez a zvuk ušlechtilého 12ti válce mu pranic neříká ) uvelebil se vzadu a za sledování nejnovějšího filmu o africké savaně spokojeně spal.My jsme jeli s paničkou Alenkou a já jí mluvil do řízení,hlavně jak  „ řezat  „  zatáčky a kdy jít na brzdy,aby se docílilo vysokého cestovního průměru,neboť my závodníci uznáváme jen rychlosti  od 120 km a výše.Ale Alenka pohrozila,že jestli jí do řízení budeme mluvit ( Aris měl také pár připomínek ) tak mi pustí skupinu Ramstein na plné pecky a to já bych asi nebyl rád a blinkal bych.Tak jsem raději mlčel a myslel si něco o tom,zda by nebylo lépe,aby se ženy držely vařečky a volanty rychlých strojů přenechaly nám mužům.Dojeli jsme,vybalili tu horu všeho možného a dali se do do uklízení téhož,což trvalo dlouho,ale pak hned na louky a běhat a blbnout.Viděli jsme zajíce a tak jsem pánečkovi připomněl dluh z loňského podzimu,kdy mi slíbil vysvětlit pojmy strniště a odřít si pytlík.Vydali jsme se na posečené pole,tedy na strniště a já jsem okusil,jak to píchá do zadku a dnes už vím,jak je to se zajícem a proč má vzadu dlouhé nohy.

Také bylo rozhodnuto,že se Arísek musí zdokonalit v plavání a tak jsme se odebrali k rybníčku,kde jsem začal působit jako lektor učitel a vše vysvětloval a názorně předváděl,že by to pochopil každý pes.Leč Arís má svoji hlavu a že to bude zkoušet po svém a ač jsem se držel Komenského „ Škola hrou „ u mláděte to prostě nefunguje.Je to palice tvrdá.Faktem je,že jednou lítal kolem rybníčku jako šílený a uklouzly mu nožičky a byl ve vodě a najednou plaval téměř předpisově,ale jen chvilku a hned vylezl.Asi z něj „ Wasserhund „ nebude nebo to chce nasadit jiné páky.Tak jsme opět vynesli s páneškem na světlo světa vanu po babičce,že začneme znovu a od Adama,jak se říká.Ale počasí nám zatím nepřeje a voda ze studny je ledová,sluníčko moc nehřeje a proto se budeme věnovat jiným sportovním disciplínám.Alenka našla můj milovaný modrý míč a začali jsme hrát všichni dohromady a byla to pěkná mela,každý chtěl míč jen pro sebe a útočit na branku,kterou hájím já.Několikrát jsem se hlavou srazil s mládětem,které zůstalo ležet a Alenka přispěchala s lékařskou pomocí a že prý jsem rabiát a hrom do police.Ale u nás se na fauly nehraje,sudí je hluchý a špatně vidí a je to sport opravdových mužů.Po krátké pauze způsobené Arískovou komocí se začalo hrát znovu,ale protivníci odpadávali,nejdříve pánešek,ten se svalil jak podťatý strom a volal „ kyslík,potřebuji lékaře „ a panička musela přispěchat se  štamprdlí slivovice a tak obnovit páneškovy vitální funkce aby posléze sama vyčerpáním ulehla a zase jí křísil pánešek.No a dva hráči,to není zábava,tak jsme přešli k přetahování lanem a úspěšně jsme roztrhali další uzel ( ty věci dnes nic nevydrží a to byl koupen před týdnem )  a tato pomůcka byla nahražena několika metry popruhu,co na něm pánešek tahá stromy z lesa a je na něm nápis 8 tun,no snad chvíli vydrží.Pokud ne,vezmeme si něco,ale co ? Pevnější už je jen řetěz na trhání pařezů a to by nám pánešek jako stomatolog asi nedovolil,o dovolené si chce odpočinout a ne vyrábět psí protézy.

 

Kapitola šestnáctá     Máme návštěvu

Díky  telekomunikační technice máme stále „ horkou „ linku s maminkou Jitkou a jak se říká na vojně „ bez spojení není velení „  slovo dalo slovo a maminka Jitka přijela za námi na chaloupku.Je Vám snad jasné,že nepřijela sama,doprovod dělala slečna Mia,je to moje vzdálená příbuzná tuším přes tetu Elis,ono těch ženských je v Anacu moc a všechny jsou teda pěkný šťabajzny a když jsem si prohlížel stránky,no nevím,kterou bych si vybral.Leč pánešek mě poučil,že by šlo o incest a to prý nefungovalo ani u faraónů v Egyptě,sakra nějak odbočuji od tématu ale ty ženské mě začínají zajímat,ale  Alenka mě poučila,že jsou i jiné stránky,kde hledati nevěstu a slíbila,že to spolu projedeme.Tak jsem mamince zaštěkal koordináty GPS a pánešek dodal podrobnosti cesty  k nám a maminka Jitka nažhavila turbo svého vozu a najednou byla tady.Byl jsem tedy  poučen,že slečna Mia je pod zákonem ( viz kausa Opočenský,navíc příbuzná ) tak jsem se choval jako  starší bratr a Miu přivítal a začala prohlídka,neb Mia projevila přání vše vidět a očuchat.Tak jsme začali ve stodole,kde jsem předvedl pánečkovu cestovní limusinu,Alenčinu  „ Červenou Karkulku „ dále jsme přešli k teréním vozům a  já ukázal náš lesní speciál,přešli jsme ke grilu,kde pánešek dělá baštu pro paničku Alenku a my dostaneme vždy ochutnat a dále k prohlídce chaloupky,kde si slečna Mia mohla vybrat ze dvou ložnic.Zvolila ložnici romantickou,v bílé barvě s výhledem na panorama.Já tedy nabízel lovecký pánský pokoj s kompletní elektronikou,satelitem a kožešinami zvěře ,houpacím křeslem s vyhlídkou do lesa.

Přání dámy je mi rozkazem,tak jsem uchopil zavazadle obou dam a odnesl je  do jejich „ apartemento „ a mamince Jitce ukázal koupelnu,spíž,sklep a vinný sklep,kde je  stále ta žába,co jsme s Arískem neulovili.Sedí tam stále a hlídá pánečkovo víno,já ji ale neulovím,ani nepolíbím,mám strach,že by se proměnila a já bych se musel  ženit,protože by to byla princezna a její tatík je starý  král ale vždyť to znáte.Tedy povím Vám,ta  Mia  nejdříve se všeho bála,ale je to dračice. Přišel večer,my jsme dostali baštu a pánešek pravil,že návštěv a je dle „ Host do domu,bůh do domu „ a tak Mia dostala nejen granulky,ale i masíčko kuřecí ( musí dbát na svou linii ) a maminka Jitka spolu s Alenkou a páneškem něco hovězího a vepřového z grilu a my jsme také ochutnali.To je tak,já stále kontroluji,zda mí dvounožci přijímajií stravu přiměřenou jejich věku s ohledem na zátěž,které jsou vystaveni a je tu spousta dietologických zásad,které je nutno dodržovat a dle zátěže upravovat krmné dávky,to platí u lidí,koní a psů stejně.Takže polovinu toho,co pánešek ukuchtil jsme dostali my pejskové jako ochutnávku,neboli moučník neboli  „ Nachspeiss „ jak se říká v Rottweilu..Samozřejmě byla také zelenina,aby strava  byla pestrá a do výběru nápojů pánečkovi nesmím mluvit,on je gurmán a odborník a tak dámy skončily u bílého Rulandského šedého,pánešek preferuje červené a protože je Čech,tak  moravské Cabernet Sovignon ročník 2008 a na dobré spaní a zažití pokrmů stopečku slivovice.Dámy se odebraly do koupelny  a já je pak doprovodil na lože.Mia mohla spinkat na koberci nebo s paničkou v postýlce ale to Vám povím příště,ještě musím zkontrolovat pozemek a dům,vše obejít,znáte to,my psi  nevěříme elektronickým  zabezpečovacím systémům a vše kontrolujeme čichem a zrakem.Pokud hlídám já s Arískem,netřeba zapínat alarm a páneškovo  45 speciál Magnum to jistí a navíc všichni ví,že tady hlídám já,ten černej ,zlej pes,co miluje syrové maso,krev a děti si mě namažou na chleba. Ale Mia se nějak zregenerovala a začalo rodeo,honili jsme se,skákali,Mia mi vlezla na záda a jí nosil,Arís běhal kolem a chtěl také povozit ale zas tak velká záda nemám.Také jsme se muchlovali a cenili zuby se současným vrtěním ocásků po myslivecky prutů.A pak to přišlo,nějak samo a že budeme lovit Aríse,nějak jsme se my rottweileři spojili a nebohý bráška lítal jak kulový blesk.Mia nadháněla a já čekal v záloze a vždy jsme ho dostali,ale bylo nám to zatrhnuto  slovy „ vy potvory černý,ubližovat menšímu „ a dostali jsme oba pěkně vynadáno a vytahali nás za uši.Tedy pánešek pužil slov poněkud ostřejších,ale nebudu ho citovat abych negativně neovlivnil mladou generaci,co to bude číst.Ale byl tu večer a šli jsme spát a co bylo ráno Vám povím příště.

 


 

Kapitola sedmnáctá  Ach ta Mia

První noc tedy nebyla klidná,neb Mia je zvyklá spát jinde a jinak a tak střídala poležení v postýlce s kobercem na podlaze.Leč každý její skok byl registrován Arískem,který ještě nezná všechny zvuky a tak nějak to vyhodnotil,že se to musí hlásit,což učinil způsobem jedinným a to štěkotem.Nemluvě o tom,že Jitka i Mia také musely ,kam i císař pán chodí pěšky.Jitka sice chodí potichu ve svých bačkůrkách,ale čtyři psí tlapy na dřevěných,strmých schodech jsou slyšet ale nakonec i náš dům šel spát a ráno jsme si drobet přispali a jak řekl Arísek,bylo to  sladké poleženíčko.Pánešek byl zbuzen dvakrát,pro jistotu,on spí jak medvěd v zimě,tedy jednom po něm skákalo mládě a pak já a to zas bylo řečí.Ale to je takový ranní kolorit.Sluníčko svítilo tak nám pánešek napustil vanu,abychom se mohli po procházce osvěžit.Ale zde narazila kosa na kámen,neb vana po babičce je výhradně moje a nepustím do ní nikoho,ani paničku Alenku.Jsou totiž věci,které muž nepůjčuje nikomu,pánešek nepůjčuje své dýmky a auta ( ta smím řídit jen já nebo Vojta ) no a já jsem fixován na vanu.Byly zde pokusy mě odlákat,podplatit piškotem,ale já mám za ušima a všechny lstivé finty jsem prohlédl a vanu hájím jak husité horu Vítkov.Ale Alenka trvala na koupeli a pánešek musí poslouchat a tak jsem byl uvázán ke kruhu,co je zazděn v základech chaloupky a kam dědeček vázal býka,když uklízel chlév.Ale za tu potupu být uvázán ( středověké metody hodné odsouzení v naší době ) jsem dostal báječnou kost s kusem masa.

Alenka spolu s maminkou Jitkou nám na loukách našlapaly stopy a my jsme cvičili to stopování spolu s vyčucháním odměny,ale nejlepší nos má z nás stejně Samuel,ten zvětří baštu i proti větru a za deště,asi je to tím,že s léty přichází zkušenost a rutina a on je starý praktik a bašta je jeho priorita.Ale dařilo se,zadané úkoly byly splněny,stále však platí ono známé „ učit se ,učit se,učit se „ neboli „ cvičení dělá mistra „. A bylo další honění a skákání,také bylo přetahování,Mia musí cvičit zákus a také nabrat váhu.Snadno ji odtáhnu kamkoli,já jsem jak vojenský vyprošťovací tank.Mia je hrozná ženská,nedá se unavit,pořád by se jen honila a blbnula,nakonec to dopadlo tak,že jsme s Arískem leželi pod stolem s vyplazenými jazyky až nemohli a Mia skákala kolem,ta holka snad funguje na atomový pohon,tolik energie psí bašta nemůže dodat.Ještě štěstí,že je to má příbuzná,mít takovou neunavitelnou ženskou doma,to bych asi dlouho nevydržel.Takový zápřah má totiž pánešek,neb Alenka je též pěkná vlčice s podobným pohonem a jí se zavděčit to je fuška,dříví,posekat louky,jezdit na koni a pánečkovy šedivé vousy a vlasy by mohli vyprávět a jen díky tomu,že v jeho jídelníčku převládá maso,co dává tu chlapí sílu,převelikou,přesilnou,je ještě funkční a požitelný.Nemám zatím informace,zda Mia doma  „ padla za vlast „ či prospala další den,ale pochybuji.Chudák pes,co se s ní ožení,určitě dlouho nevydrží a Mia z něj udělá rohožku před svým domem.No a o tom ženění Vám povím příště.

 

Kapitola osmnáctá  Bráška Vojta se žení

Jak jsem se již zmínil,krom svých chlupatých brášků Samuela a Aríska mám ještě jednoho,je to Vojta,syn mých pánešků,prostě velký bráška a ten si také našel tu svoji vyvolenou,je to to blonďaté stvoření jménem Terezka.To je tak,dny každého chlapa se jednou naplní a je vybrán,aby se stal manželem a později i otcem.Většina mužů si myslí,že se vydávají na lov,aby si domů odvedli tu svoji,ale opak je pravdou,jak jste se dozvěděli z jedné kapitoly knihy první.Lovnou zvěří bez možnosti hájení jsou muži.A jak by napsal pan Jirásek „ jeho dnové se přiblížily a nastal čas ženitby „ a tak se Vojta stane členem klubu „ Ženatých „ což je ten největší klub na světě.Jak jsem se dozvěděl z literatury a vyprávění,tak sňatek je vyvrcholením vztahu dvou bytostí a pánešek dodává opačného pohlaví,neb je zastáncem zvyků prastarých,zděděných po předcích a vyzkoušených staletími.Vztahy typu „ přítel,přítelkyně,druh,družka nebo na hromádce „ nejsou v naší rodině uznávány a manželství je na celý život.A nastaly přípravy,ženské šílí,co si vezmou na sebe,zda bude svatba v bílém či modrém a jaká barva by byla nejlepší a kolik napéct koláčů a jaký dort a co se bude jíst a kolik lidí bude.A protože svatba se bude konat na chaloupce a pánečkové moji milí jsou duší a původem spjati s vesnicí a pánešek je vlastně feudál a sedlák zároveň ( bohužel nezdědil žádné léno,neb předkové vše propili a prohýřili s ženami povětrnými )  bude to velké a po „ selsku „ Jen budou chybět kočáry s koňmi,kočáry nahradí vozy námi milované,ty s hvězdou na kapotě a v každém z nich je ukryto stádo plnokrevníků.

My chlapi se musíme postarat o vozový park,nevěsta pojede v černé limusíně,černá skla a záclonky a všichni ji uvidí až u oltáře a já s páneškem ji povezeme,pánešek bude řidič,já dělám ochranku,budu mít růžovou kravatku,černé brýle a vysílačku v uchu a pánešek bude mít krásnou šoférkou čepici a rukavice,jako z příručky od firmy Rolls Royce.Na blatníku nebude chybět vlajka s rod. erbem a též decentní svatební zdobení.Po obřadu dostane Vojta krásný chomout,nevěsta do ruky opratě a bič,aby hned od začátku věděl,jak to chodí v rovnoprávném vztahu zvaném manželství.Tak nám auta stojí špalírem před stodolou a pánešek myje a leští,já pouštím a zavírám vodu,nosím další potřeby,leštěnku,utěrky na lak a chrom,pastu na kola,u nás se myje zásadně ručně,auta myčku nikdy neuvidí,poškodila by lak a chrom a navíc nás to baví.Arísek musí očuchat všechny svatebčany,aby následně a bezpečně rozlišil,zda se k nám nevplížil někdo cizí,nechce ukrást nevěstu nebo něco jiného.I Arísek bude mít  růžovou kravatku a vysílačku,jen jsme nesehnali tak malé černé brýle a protože do vysílačky budeme poštěkávat,nehrozí nebezpečí prolomení tajných informací.Alenka prohlásila,že když jsme v tom mytí,že skončit bychom měli u sebe a tak jsme se sešli v koupelně,všichni chlapi a drbali si kůži navzájem,česali chlupy a vousy,Arísek jich má kupodivu víc než já.No musím končit,hosté se sjíždějí,já to musím nahnat do hospody,kde dostanou baštu a podrobný scénář toho slavnostního dne,každý má své úkoly a nebude chybět ani družička s košíčkem květů,které bude rozhazovat.Ale asi by to měly býti spíše napínáčky,aby mladí hned věděli,že život není vždy jen louka plná květinek,ale někdy pořádná dřina. S 

Arísem jsme se připravili a každý večer běžel film na téma „ Ochrana VIP osob v městě a na venkově „, viděli jsme film s Kevinem,dále seriál Ochránce a tak si myslím,že jsme připraveni. Nebude žádná zkouška,vše poběží na ostro,vše je zajištěno a je to „  sichr und fest „ jak se říká v Rottweilu ( všimli jste si jak plyně ovládám svoji druhou mateřštinu ? ),pánešek má připravenou řeč k přípitku,Alenka zas kapesníčky,až bude plakat dojetím no a počasí má být též pěkné tak nám všem držte tlapky a zvony svatební nechť do dáli zní a bujné veselí zavládne a pánešek dodává „ to zas bude v aleji na…………… „ Ale žádný strach,mám to ošéfováno a jak to vše dopadlo Vám povím příště.

 

Kapitola devatenáctá   Tak a je to tady

Je to strašné,my od ochranky lítáme jak papíroví čerti,dům plný lidí,kontrolujeme pozvánky,očůráváme kola vozů pro snadnou kontrolu a přesnou identifikaci,Samuel nám nepomáhá,ten hlídá kuchyň a nehne se z místa,prý  rodinné stříbro se musí střežit a též spíž a vinný sklep.A hostů přijelo,přesně jak píše pan Werich v knize Fimfárum  „ a sjelo se mnoho maharádžů,rádžů,džů,ů „ A my je musíme uvítat,pánešek přispěchá se slivovicí,ale jen maličko,pak je tlapo-ruko třesení a líbání a olizování.Nevěsta je schována spolu s přítelkyněmi,maminkou a osobním kadeřníkem a vizážistou.To je ten,co holkám maluje na obličeji obličej nový a dělá chlupy,pardon jsou to vlasy.Panička Alenka hledá boty,pánešek kravatu a čisté podvlékačky,všichni najednou chtějí do koupelny a nevejdou se tam,tak napouštím vanu a hledám po domě zrcadla,aby všichni se mohli zkrášlit.Siréna ukončí přípravy,hosté nasedají do vozů a my s páneškem odjíždíme za nevěstou,kterou uvidí ženich a ti ostatní až před oltářem.Limusína je ozdobena,záclonky zataženy,klimatizace vrčí a pánešek cpe nevěstu do auta,ale ty šaty jsou nějak široké a dlouhé zároveň a nesmí se pomačkat a vidle ani lopata na uhlí se použít k pánečkově lítosti nedá.Arísek v čele kolony poštěkává do vysílačky,že jsou již u radnice a já udílím rozkaz „ nažeň je všechny dovnitř,vyřiď nutnou administrativu se svědky,zkontroluj podpisy a čekej „ Přijíždíme,limusína jen ševelí,zastavuje, pánešek smeká čepici,otevírá dveře a pomáhá vystoupit nevěstě,družička uchopí vlečku,pan otec dá rámě své dceři nevěstě a odcházejí a my s páneškem kontrolujeme cestu a zajišťujeme hladký průchod k oltáři.Volá Arísek a za znění prvních taktů hudby vchází nevěsta spolu s tatínkem  a tam je předána ženichovi a je konec,už se to nedá zastavit,odvolat.Tedy můj pánešek měl nastudován plán města a tři únikové cesty,kdyby si to nevěsta na poslední chvíli rozmyslela ale ona ne a já jí říkal „ jestli utečeš,tak se postarám o hosty a hlavně o tu připravenou baštu „

Tak si řekli ano,bylo dále kroužkování,nevím,  já to viděl v televizi u čápů a orlů,proč se  kroužkují dvounožci křídel nemajíc,to mi hlava nebere,ale budiž.A všichni gratulovali a slzeli a obdivovali mladý pár a já musím prásknout na páneška,že i jemu se v oku slza zaleskla,vím to,protože jsem mu půjčoval kapesník a Alenka byla také na měko,jen naše babička Marie zvaná „ Železná Mary „ to přečkala bez slz a výborně se bavila.A pak se jelo slavit,nosila se bašta na stůl a pro nás pod stůl,víte, ne že bychom neuměli sedět na židli a stolovat,nám dělají problém příbory,pro psí tlapy je ještě nikdo nevynalezl.My jsme vynechali předkrm a polévku a měli jen maso se zeleninou.No a Terezka s Vojtou museli baštit polévku jednou lžící z jednoho talíře a měli společný bryndák a ta lžíce byla navíc děravá a jim to nešlo a my se náramně bavili,až Samovi zaskočilo a Arís mu poskákal záda,aby mohl vydechnout a baštit dál.Pak jsem vyhlásil tří hodinovou přestávku na dobré zažití a přípravu na večer.To přijeli muzikanti,byla další bašta a svatebčané se veselili,tančili,pila se vybraná vína a jiné ušlechtilé nápoje a vládlo „ bujaré veselí „ My jsme s páneškem odstavili limusíny a přivezli náš lesní stroj s velikou korbou na odvoz „ unavených svatebčanů „  s tím,že stodola je čistě zametená a je tam dostatek čerstvé slámy na spaní a vejdou se tam všichni a my z ochranky to budeme mít lépe pod kontrolou.

Svatebčané již spí,ženich plní své povinnosti noci svatební a pánešek s Alenkou sedí na zápraží chaloupky se skleničkou dobrého červeného a  z úst páneška zaznělo „ tak jsme to matko zvládli,čekají nás už jen křtiny a pak funus,ale ten už organizovat ani platit nebudeme,ani tam nepůjdeme,tam nás totiž přinesou „No a já dodávám,všechny nevěsty jsou v den svatební krásné,ale naše Terezka byla ze všech nejkrásnější a Vy si musíte počkat,až pánešek dopiíše knihu druhou a dodá fotografie ke všem kapitolám a pak mi dáte za pravdu.Na to klidně vsadím všechnu svoji baštu,fakt nekecám,tedy neštěkám.

 

Kapitola dvacátá   To není pes,to je ďábel

Jak známo,psi patří mezi šelmy,predátory a na jejich jídelníčku hraje první roli maso.Pokud jsou odstaveni od mateřského mléka,pak začínají s natráveným masem,které jim rodiče tak zvaně předpracují.Ale u brášky Aríska je to jinak,on není šelma,ale všežravec,vzhledem k jeho nejasnému rodokmenu je možné,že jeden z předků byl medvídek.Baští totiž všechno,na vše má chuť a kupodivu to nezanechává stopy na jeho zažívacím traktu a finálně pak při vyměšování zbytků,jeho hovínka jsou stále stejná.Tuhle se pustil do hrášku,já ho varoval  „ nepřeháněj to,budeš hrozně pšoukat a smrdět  „ ale zaplynování domu se nekonalo,ranní i večerní stolice byla bez problémů,totéž lze říci o paprice,rajčatech a okurkách.Asi to bude tím,že Arís je vášnivým čtenářem rubriky vaření v časopisu „ Chatař a chalupář „ a ví,co je dobré a zdravé.Ale co mě stále udivuje,je jeho chuť ochutnat a potom rozkousat a zničit cokoli.O botách jsme již mluvili,pánešek už nemá žádné dřeváky a jeho drahá ordinačně-ortopedická obuv nese stopy Arískových zubů.Pánešek má svůj polštářek macíček a povlak na něm má dva velké knoflíky,co drží obsah v povlaku.Aríse ty knoflíky nějak iritují,tak polštářek otočí,knoflíky ukouše,ochutná a vyplivne.Knoflíky byly přišity zpět již 6x,ale stále jsou odstraňovány se zarputilostí vědce,hledajícího nový lék.Pánešek si odskočil k telefonu,právě když knoflíky přišíval a stačilo několik minut a z šicího košíčku Arísek vytahal všechny nitě a smotal je do klubíčka připomínajícího onen bájný gordický uzel,otevřel krabičky s knoflíky a na koberci vznikla hromada všeho možného,jako když Popelka měla přebírat hrách a obilí a popel.Páneškovi ale žádní holoubci nepřiletěli na pomoc a klel jak dělník v londýnských docích.Arísovy oči říkaly „ že jsem se ti postaral o zábavu,vždyť jsi se nudil „ a po chvíli přispěchal na pomoc a začal pacičkou hromadu přebírat a honit po podlaze hříbek na ponožky,památnou věc po babičce z doby,kdy se ponožky štupovaly.Než jsme prcka chytili,byl hříbek rozkousán.Nedávno jsem musel ven a mládě zanechal na chvíli samotné u televize a po návratu jsem zjistil,že se pustilo do ovladače programů,dostal za uši a se slovy „  ty jsi ale mák,jak budeme přepínat programy „ jsem mu ho vydrápl z tlamy.Naštěstí okousal jen část,volba programů zůstala,ostatní funkce jsou nenávratně zničeny a ovladače jsou nyní vždy uloženy mimo jeho dosah do výše více jak jednoho metru.On totiž skáče jak gumový a umí i šplhat po nábytku (  jeden z příbuzných byla též kočka ).Po artistické produkci jednou večer konstatoval pánešek shodně s Alenkou,že pověsí medicínu na hřebík,nacvičí s Arískem pár čísel a začnou objíždět světové metropole zábavy s programem,co svět neviděl a panička hned začala žhavit drát do Las Vegas,centra světové zábavy s dotazem,zda honorář bude v eurech či dolarech.

Dalším předmětem,kterému nelze odolat jsou brýle.Zničil už troje a když si pánešek nechal udělat nové,během chvilky demontoval i ty a okousal plastové čočky.To byl vrchol,pohár pánečkovy trpělivosti přetekl a mládě bylo potrestáno okamžitě tedy „ an Ort und Stelle und  gleich  „  jak jsem podotknul svoji druhou mateřštinou a když si Arís stěžoval,že dostal na kožich,odvětil jsem  „ Ordnung muss sein „  aby se též naučil další řeč a na vysvětlenou.Dnes stačí  říci mláděti brýle a hned se přikrčí a ví,která bije.Mě tedy jeho ničitelské vlohy začínají vadit,protože nyní se smíme dívat na televizi jen v přítomnosti pánečků a já mám úkol nepouštět ovladače z očí,tedy z drápů a máme k dispozici jen satelit a na video či CD přehravač nesmíme ani pomyslet.A já mám na kazetách tolik krásných filmů,třeba „ Lassie se vrací,Bílý tesák,Černý zabiják,Gorro bílý pes „ a tak musím vždy páneška poprosit,aby mi to pustil.To je tak,panička Alenka má neomylnou ruku a vždy vybere ze smečky štěňat toho největšího ďáblíčka,konečně bylo tomu tak i v mém případě.Nezbývá jen doufat,že se mládě poučí,zklidní,nebo si s ním začnu povídat o psích slečnách a on napře svou energii tímto směrem.V každém případě jdu do trafiky a koupím mu takový ten časopis pro pány,kde jsou vnadné psí holky,snad to zabere.

 

 

Kapitola dvacátá první   Zamyšlení

Je pátek,takový podzimní večer,padá mlha a já jsem se zamyslel nad termínem „ bojový pes „ Tedy pokud vím,tak alespoň u nás se psi používají v několika policejních útvarech na specielní práce typu vyčuchat drogy,zbloudilé dítě či turistu,k obraně či hledat dvounožce ve sněhu či  v domech po zemětřesení,což lze nazvat činností bohulibou.Ale jsou prý psi bojoví,kam prý spadá i rottweiler a to že jsou psi nesnášenliví,agresivní,kteří útočí na lidi a také na zvířata.V  novinách se v poslední době objevilo mnoho zpráv,že někdo z nás zaútočil a ublížil.Tak jsem si sedl k internetu a začal jsem česky řečeno gůglit neboli hledat.Nyní bude chvíli psát pánešek,než něco najdu.

Mě též zarazil tento termín,ač je mi znám a vím,že se bohužel stále konají psí zápasy,které  jsou zakázány a lidi,co je pořádají bych definitivně vyloučil,lépe eliminoval z lidského společenství na velice pustý ostrov. Ale staly se případy,kdy pes zaútočil a já se ptám proč ? My máme doma třetího mazlíka tohoto nebezpečného plemene a nikdy se nestalo,že by bez povelu na dítě či dospělého zaútočil a byli to psi velice sebevědomí,beze strachu  a s trochou nadsázky lze říci,že pro ně nebyl problém zastavit rozjetý vlak,nikdy se ničeho a nikoho nebáli.Vždy si hráli s dětmi,nechali si líbit velice drsné zacházení,tahání za uši o ocas,děti na nich jezdili jak na oslících.Pokud ke mně přišla maminka s kočárkem a pes byl venku,automaticky si lehl k kočárku a hlídal a často se stalo,že maminku k dítěti nepustil,než poznal,že maminka voní stejně jako miminko a patří k sobě.Ruka  cizích dětí v tlamě našich psů  běžná záležitost,nemluvě o tahání jazyka nikdy náznak vrčení,jen trpělivé čekání až bude ruka venku.Největší odměnou mých dětských pacientů je možnost hrát si s našimi psy a mohu zcela zodpovědně říci,chcete-li mít děti v bezpečí,dejte k nim právě rottweilera a nikdo cizí se nepřiblíží,tenhle pes bere ochranu dětí velmi vážně,zodpovědně a hlavně důsledně.Je jasné,že pes nemající s dětmi zkušenosti může reagovat neadekvátně,prostě situaci vyhodnotí jinak,ale stačí malé seznámení s lidskou drobotinou a psu je jasné,že se jedná o mláďata,která on musí chránit a nechat si vše líbit.Naše návštěvy se smějí,tohle má být černý zabiják,když si jim malé a hravé 50 kg štěňátko vleze do klína a chce se mazlit,to není pes hlídací ale vítací.Jakákoli čivava či jezevčík je ve srovnání s Ronniem trhač a piják krve.Také u druhé maminky našeho synáčka Jitky to fungovalo stejně a to jsme tam byli poprvé a šli se podívat na psí miminka,kdy jejich máma po krátkém seznámení s námi jasně vyhodnotila,tady nebezpečí nehrozí,nechala se hladit a mazlit a dovolila nám hrát si s jejími potomky a Gába, ( moje psí láska )  mě pozná,vždy a ač je to temperamentní ženská a o její síle a schopnosti nelze pochybovat,vždy se chovala mile a to platí o všech Jitčiných psech a platí to i jiných rottweilerech co  znám. Nemluvě o tom,že v každém psím atlase a že jich je spousta se dočtete  naprosto stejné,pes jednoho pána,vhodný do rodiny s dětmi.

Takže ptám se,kde je chyba ? Odpověď je jasná,chyba je v nás lidech.Z každého psa jedno jaké je rasy lze udělat nenávistného agresora,je to o přístupu,výchově,výcviku.Lidé zapomínají,že pořídit si psa je závazek po celý psí život,stejně jako když se rozhodneme mít dítě.A nejen sloni mají paměť,psi též a navíc ta pamět je doprovázena stopou čichovou,takže identifikace je pro psa hračkou,stačí nasát pach a hned se mu vybaví vzpomínky či zkušenosti spojené s tímto pachem.A říkám zcela otevřeně,jsou mezi námi tací,kterým by mělo být zakázáno vlastnit cokoli živé,protože oni se staví do pozice „ pánů tvorstva „ a napravit tzv. „ zkaženého psa „ je běh na dlouhou trať a ne každý to umí a dokáže.Jistě namítnete,že je těžké zvířatům porozumět,neumí mluvit.Ale to je omyl,stačí se jim dívat do očí,pozorovat řeč těla a  pak netřeba verbální komunikace.Stačí jeden pohled a hned je jasné,zda Vašemu mazlíkovi něco chybí nebo není ve své kůži,opravdu se stačí jen dívat.A platí to u všech zvířat,nejen u psů a také platí,že pokud ze svého zvířátka,lhostejno,zda je to pes,kůň nebo kočka či křeček uděláte kamaráda,přítele a průvodce Vaším životem,je vše snadné a získáte přítele.A jak kdysi někdo moudrý řekl „ máš-li dobrého přítele,máš víc než on „ A jak jsem již jednou napsal,dvě zvířata změnila tuto planetu a byl to pes a pak kůň.A opravdu nemusíte býti vnímavým psychotronikem aby jste poznali pohnutí psí duše,dokáže to každý,kdo jen trochu chce porozumět.A i psi umějí plakat,i když jim slzy netečou,jako nám lidem a navíc,znají jen přátelství,lásku a oddanost.

Tak si beru slovo zase  já a musím říci jen jediné,chovejte se k nám jako k přátelům,vychovávejte nás jako Vaše vlastní mláďata,pozorujte nás,jako my pozorujeme Vás,dejte nám svou lásku a důvěru a my psi Vás nikdy nezklameme,opravdu nikdy.Nebudu zde vypočítávat,kolik psů zachránilo Vám dvounožcům děti,život a kolik lidí jsme vrátili zpět do života.Stačí jen trocha pozornosti z Vaší strany a ten zavádějící termín „ bojový pes „ se stane jen hloupým nesmyslem.Je to na Vás,milí dvounožci.

 

Kapitola dvacátá druhá   Asi bez názvu,ale může se jmenovat lože Záhořovo

Je  neděle a tento den bývá věnován lenošení nebo návštěvám a my jsme jeli k mamince Jitce podívat se na štěňátka.Já tam jet nechtěl,protože vidět to boží požehnání a nesmět si něco malého,učůraného a chlupatého odvézt domů mi trhá srdce,leč rozum velí obrnit se  proti všem útokům na city a zůstat  chladným.Je to u nás věčné téma,zda ještě jeden rottweiler nechybí našemu rodinnému štěstí  a Alenka má vždy argument „ to bys musel začít chodit na cvičák „ To chození a pravidelné by až tak nevadilo,ale je tam jedna paní s vlčákem,nějak mi vadí,protože na psa jen řve,opravdu řve,trhá mu obojkem a chce po něm chování naprogramovaného stroje a to já nesnáším a ona mi svým chováním kazí příjemné chvíle s ostatními psy a já bych ji nejraději vyhnal a psa dal někomu jinému.Tak naše smečka zůstane ve stejném počtu a já se vracím k tématu.U Jitky jsme se potkali s páníčky od Katty,mazlili psí drobotinu a povídali,jak jinak než o psech,domácím pořádku,tom novém,který byl nastolen našimi mazlíky a došlo i na otázku psích ložnic.S pánečkem Katty jsme shodně konstatovali,že my muži jsme byli nevybíravým a zavržení hodným způsobem vyhnáni ze společné ložnice z důvodu naprosto nicotného,malicherného a ten důvod je prý náš „ poněkud hlasitý spánek „ Každý žák  školy základní ví,že hrdlo muže v určitém věku jeví jisté odlišnosti  anatomické od  hrdla ženy,leč naše dámy se s tím nějak nemohou srovnat,stejně jako s faktem,že s přibývajícím věkem dochází k posunu svalové hmoty směrem kaudálním,tedy dolů do krajiny abdominální,krásně česky pojmenované pupík.A tak dojde nevyhnutelně ke zřízení oddělených ložnic,kdy psi dostanou postel naši,na kterou jsme byli léta zvyklí a my jsme odsunuti do komůrek a lože,jemuž přináleží výše uvedené pojmenování.Já jsem byl vypuzen z lože manželského nejdříve naším synem,který nechtěl koukat na svět  „ mřížemi „ své postýlky a chtěl máminu „ ruku,ručičku „  na dobrou noc a bez ní neusnul ( právě tehdy začalo rozmazlování )  ač měl pokoj vlastní a ony „ mříže „ dětské postýlky byly vyměněny za pohodlný gauč,kde by bylo možné zaparkovat Fiat 500.Já jsem doufal,že se vrátím do své postýlky,ale zasáhl osud a my jsme domů přinesli malé štěňátko,byl to náš první rottweiler jménem Achilleus.Ač měl přichystán krásný pelíšek vedle Alenčiny postele a bylo vysloveno varování  „ jednou v posteli,už tam zůstane „ nemohlo to dopadnout jinak,než že sladce spinkal mezi námi do té doby,než zmohutněl a přišel na to,že když se zády opře o stěnu a napne nohy,z postele mě vystrčí.Proč to nikdy neudělal Alence je věc tajemná,vždy vyhodil jen mě.Léta plynula a přišel americký kokr jménem Samuel,který ač měl být pejskem našeho syna  ( moc ho chtěl,já se o něj budu starat,chodit s ním na procházky,jistě to všichni znáte,venku byl s Vojtou 2x ) naprosto nekompromisně zaujal místo v loži po boku Achillově,stejně jako jeho bájný druh Patroklos ve stanu při obléhání Tróje.Nebylo možné žíti životem manželským,pouhé přiblížení k mé choti v lůžku,když on ležel vedle,znamenalo ohrnutí pysků,temné vrčení jenž naznačovalo „ vypadni,jsi přebytečný a ona je jen moje „ Když Achilleus odešel k předkům a jeho místo zaujala stejná černá potvora jménem Sigurd se situace opakovala do nejmenších podrobností.Ač jsme si to jako chlapi rozdali a já ho přepral a potvrdil svou dominanci ve smečce s nadějí,že tomu psovi dojde,že já jediný jsem alfa samec s právem na alfa samičku,opak byl pravdou,do lože manželského jsem se nevrátil,neb má zákonitá prohlásila „ to mu nemůžeš udělat,on je tak zvyklý a když nebude mít svoji postýlku,bude jistě večer blinkat „ Tak jsem si zařídil ložnici v malé místnosti ( na plánu domu z roku 1932 označena jako veranda nebo pokoj pro služku,bez vytápění a do koupelny či na WC ukrutně daleko ) a tam se nalézalo ono lože,absolutně nepohodlné,vrzalo při každém obratu mého těla a hlavně s minimální nosností.Jakákoli činnost mimo „ lehnout,ležet jako kámen,nehýbat se „ byla vyloučena,mnohokrát jsem při obratu posunul prkénka,na nichž ležela matrace a skončil jsem na zemi.Ale zasáhl osud.Jak jsem již několikrát napsal,pokud je doma Alenka,na mě,hlavu smečky,padrina a velkého šéfa naši mazlíci okázale  promiňte ten výraz ale nic výstižnějšího neznám tedy prdí a pokud panička není doma,teprve pak věnují svou náklonnost mé maličkosti a chtějí se nastěhovat všichni do mé postele.Tak nastalo,co se státi muselo a když spočítám váhu aktérů oné události,nelze se divit.Čistě matematicky Ronnie 50 kg,Samuel 13 stejně jako Arísek a k tomu má maličkost o váze nejméně 98 kg a postýlka se rozložila na prvočinitele jako kdysi při výrobě bez možnosti zpětné montáže a byla určena jako palivo pro domácí krb.Chlapci měli spoustu prkének a hned začali s výrobou třísek do domácího topidla a já se po dlouhých létech odstěhoval do ložnice,jiné postele nemaje avšak jen po dobu nepřítomnosti své paní,která zachraňujíce životy svých pacientů nemohla jevit zájem o spánek manžela,takže po jejím příchodu spal pánešek na zemi,na pouhé matraci.Jakékoli projevy mé nelibosti nad stavem současným komentovala slovy „ to máš špatný,ale chlapci jsou zvyklí spát se mnou,to jim nemůžeš udělat „ Co nemůžu,můžu,ale nesmím.

Tak se stalo,že jsem byl donucen poohlédnout se po novém lůžku,poučen o tom,jakou by mělo mít nosnost a co by mělo vydržet.Prodejnu jsem našel a mladému prodavači jsem se svěřil s problémem,který však on pochopil tak,že na loži mém budoucím se budou odehrávat orgie milostné,nejméně se třemi partnerkami a svojí intenzitou připomínající výbuch Vesuvu a proto vybral postýlku z pravého dřeva,klíženou a šroubovanou,bez nožiček s pevnou základnou,k tomu odpovídající lamelový rošt o vysoké nosnosti a pružnosti a dvojnásobně pevnou matraci.  Ani moje šediny a pokročilý můj věk ho neodradily od řešení problému erotického a já jsem se zamyslel a v přítomnosti velice půvabné jeho asistentky jsem ho nechal pracovat,zatím co já  se hřál v obdivných pohledech mladé dívky,což nám starcům činí neskonale dobře a abych dokázal svoji mužnost,sám jsem odstěhoval postýlku do přívěsu.Výraz očí té dívky mě provázel cestou na parkoviště a já pod jejím vlivem zakoupil též několik sad povlečení, velice smyslného a jemného jako ona sama.Kdyby to děvče vědělo,čí tělo spočine na onom povlečení,jistě by její slova zněla „ starý blázen „ a její pohledy obdivné změnily by se na pohledy plné opovržení.Ale já tvrdím „ pro mé miláčky jen to nejlepší ( Alenka a psi ) a dále dotrhávám povlečení staré,seprané a v saténu si hoví moje láska a ti čoklové zatracení.Není však nic,co bych neudělal pro svou lásku,neb k jejímu srdci vede jen jedna cesta a tu střeží jak Kerberos bránu do podsvětí naši tři mazlíci. Lůžko se osvědčilo,unese nás všechny a to je celá ta postelová historie.

P.S.  Naše Terezka,zákonitá choť syna Vojtěcha se po spatření ložního prádla rozplývala nad jeho kvalitou,vzorem,barvami a jemností a moje paní,žena života znalá poznala dle smyslného chvění chřípí mladé ženy,že může učinit jediné a nové povlečení jí darovala.Tak se naplnily představy té mladé dámy z prodejny,povlečení slouží svému pravému účelu a my  staříci  spíme dál na tom starém,sepraném,opotřebovaném,naši mazlíci chlupatí neprotestují a vládne jak by řekl pan děkan „ běh věcí přirozených „  a já jak správný feudál říkám  „ prádlo to hebké,nechť rodu našemu dopomůže k dalšímu pokračování  a v kolébce zazní křik vnoučete „

P.P.S.  Zda to tak dopadlo,musíte čekat, my prarodiče jsme připraveni a kolébka stará,jenž generace kolébala je připravena,spal v ní praděd,děd,otec,syn a nyní na vnuka čeká,konec konců naši mazlíci si budou mít s kým hrát,koho ochraňovat a vychovávat a není na světě lepší chůva,než ta krvelačná,po mase a krvi dychtící bestie černá,rottweiler.Mého syna vychoval a ochraňoval pes,ten první byl boxer Arian a jeho štafetu převzal Achillleus a tak tomu bude i  v případě vnoučete,Ronnie se již těší,děti miluje.

 

Kapitola dvacátá třetí   Operace

Tak se Vám musím svěřit se svým novým zážitkem.Je to pobyt ve psí nemocnici,operace spojená s následnou rekonvalescencí a rehabilitací.Nejedná se však o potíže velkých pejsků,což jsou klouby,natržené vazy ale taková řekněme reprodukčně- instalatérská patálie,která se jmenuje latinsky „ retentio testis „ neboli jedna část mých reprodukčních orgánů nesestoupila kam měla a zůstala u mě v břichu.No a já mám tu smůlu,že moji pánečkové jsou doktoři a maminka Jitka to odhalila ještě když jsem byl malý kluk a nabídla tehdy výměnu za jiného kluka,co to má v pořádku.Ale na to moji milí nepřistoupili,neboť jsem jim vlezl do srdíček a zcela je zaplnil láskou synovskou,stejně jako oni zaplnili mé srdíčko láskou rodičovskou a tak to také bude,pokud bude slunce svítit,vitr  foukat a tráva růst,jak řekl jednou jeden indiánský náčelník.Ale zpět k meritu věci,já mám svojí osobní lékařku,jmenuje se Soňa a je moc hodná a nám pejskům rozumí a při jedné z preventivních prohlídek ( nezanedbávat u psů,lidí,aut,prevence je důležitá ) bylo rozhodnuto,že to musí pryč.Absolvoval jsem několik vyšetření,byl stanoven termín a mé maličkosti bylo vysvětleno,proč se to musí a tak jsem vyslechl řadu latinských názvů,názorů lékařů na danou problematiku,možnosti operace a vůbec  vlastní provedení zákroku,při kterém budu spát,nic neucítím,nebude to bolet a pánešek mi to ukázal v anatomickém atlasu.Panička Alenka totiž řekla,že je to ryze pánská záležitost,o které mluví jen otec se synem a tak jsme to jako chlapi probrali,ostatně je to věc intimní a muž muži lépe rozumí.Oba jsme se odebrali do pánského pokoje,kde má pánešek dýmky a portské,já dostal kost s kusem masíčka a tam jsme vše probrali do detailu,neb není nic lepšího, než býti erudovaně informován.

Na operaci mě odvezla panička a čekala u mě,než jsem spočinul v náruči boha spánku,byť toto spočinutí bylo způsobeno anestetikem,tedy já byl v limbu,spal jsem jak medvěd v zimě a když jsem se probudil,byli oba rodičové u mě a já v jejich náručí a tak jsem odjel domů.Musím přiznat,nohy mi moc nesloužily,byl jsem jako po kouření opia,pánešek podotkl,že má chůze mu připomíná námořníka,co po půl roce plavby na moři vyleze na suchou zem a klátí se k nejbližší krčmě.Asi se zeptáte,proč u mě na začátku nebyl pánešek ale jen Alenka,je to tak,že pánešek to velice těžce nesl,moc mě má rád a co se týče nás pejsku je prostě „ měkosrcatej „ moc se o mě bojí,prostě by to nerozdýchal a nerozchodil.Doma jsem měl uchystán krásný pelíšek,měl jsem celou pánečkovu postýlku jen pro sebe,půjčil mi své mišánky  a polštářek Macíček.Také otvíral okna,aby mi nebylo moc teplo,hladil mě a byl stále se mnou.Když se mé tělo zbavilo drogy anestetické a mé nohy zesílily,pánešek říkal,že mám pěknou opičku ( nevím co to je,opice znám z filmů ) tak mě podepřel a došli jsme do kuchyně,kde jsem dostal kousek masíčka a jeden piškot,jen malinko a pak zase  poleženíčko a pánešek mi četl pohádky a já jsem usnul jak Šípková Růženka.Ráno bylo trudné,ponuré a šedivé,jako bývají rána opilcova,leč mě čekala miska plná masíčka,žádné granule a začala má rekonvalescence,tedy rozmazlování.

Tedy musím konstatovat,že já jsem po malé srdeční operaci byl též zahrnut láskyplnou péčí Alenčinou,ale tato péče o mojí maličkost ve srovnání s péčí o synáčka chlupatého byla několika zrnky písku oproti dunám saharským.Uvedu několik citátů mé lásky na mojí adresu  „ Jizva na těle,ozdoba bojovníka „ Tělo zesílí strádáním a ranami „  dále pak „ Tak nehekej,jsi přeci chlap „ nebo „ Přirozeným výběrem přežijí jen silní jedinci „  což je motto Darwinovy knihy „  Boj o život „ též „ Lev si líže rány sám a nekňučí „ a  nesmím zapomenout na „ Nemocný chlap je jenom na zlobení „ takže tři dni po oné operaci jsem tahal  kmeny na Šumavě. Ano,Ronnie byl středobodem vesmíru,křižovatkou všech galaktických cest a ta potvora černá si to náramně užívala.Oba bráškové pochopili situaci,poznali,že se něco děje a ač jindy zahrnuti Alenčinou péči a láskou,nyní strádali a útěchu hledali v mém náručí,neb panička tu byla jen pro rekonvalescenta.Druhý den po operaci jsem neordinoval,byl jsem s Ronniem a plnil všechna jeho přání.Libové masíčko 2x  za den,piškot kdykoli o něj zavolá,vrátit ovladače od CD a videa,nacpat tam jeho oblíbené filmy,na druhé televizi sledovat,zda není něco nového na Animal Planet a hned ho zavolat,dále pravidelně měnit pooperační pyžámka,hladit a šimrat,když si chce zdřímnout,popřípadě otočit na druhý bok.Stal jsem se jeho otrokem,ani císař Nero neměl kdy oddanějšího služebníka.A též ráčí synáček jíti na malou či velkou,neprší tam náhodou,je tam vítr,dej mi můj obleček,zebe mě od země,zahřej mi tlapky,je to masíčko s omáčkou,co mám rád a neustálé půjčování mobilu,aby si poštěkal s paničkou nebo se svými,no řekněme přítelkyněmi. 

Ale na adresu své paní a vládkyně musím říci,že stejně něžně a starostlivě se stará o své lidské pacienty a já trochu přeháním,vím,že v jejím srdci mám svoje místo,jen nevím,jak je velké a někdy se cítím utiskován jejími zvířecími miláčky.Leč žárlit jest výsadou manželů ale pro dokreslení situace použiji její citát „ Ano,jsi můj manžel ale tohle je PES „ Je Vám jasné,proč,je to slovo napsáno velkými písmeny,je to láska k našim mazlíkům chlupatým a já si musím zvyknout na běh věcí v naší rodině,protože ty rozmazlené potvory máme oba moc rádi a já starý šedivý,unavený a životem zkoušený manžel ji v tom ještě podporuji.Tak jsem si postěžoval a jak zpívá Lucie „ Láska je láska „ a láska je prý hybnou silou naší planety.Po dvou lahvích lahodného uherského jsem ochoten to připustit.

 

Dnes je Ronnie týden po operaci a já musím říci,že je to statečný,rozumný pes,nikdy si nestěžoval,nekňučel,jen se chopil příležitosti býti rozmazlován o to více,než je u nás normální.Také mi sdělil,že k vánocům si přeje tu psí čtyřkolku,když nemůže běhat za svými slečnami tak intenzivně,jak byl zvyklý a také potřebuje svůj telefon,aby si mohl domluvit rande nebo pokec s kamarády a také by potřeboval nový oblek,když má  jeden,navíc jen pracovní.Též nový obojek by nebyl špatný,prostě něco do společnosti.Též už napsal psaníčko Ježíškovi.A na další kapitolu vánoční si musíte počkat,náš princ je unaven a musí si odpočinout.Nedivte se,je přeci po operaci.

P.S. Máte ho vidět,když z lednice vyndám kus masa,stehy sem stehy tam,vyskočil by do výše metru.Je to pravý rottweiler,černý ďábel.A ještě jedna věc se stala,ač je má paní nástupkyní Elišky Junkové a ovládání vozu ve vysokých rychlostech a mezních situacích ji nečiní obtíže ( její nedávná slova po návratu z Plzně „ Musíš to nechat poladit,nějak to nejede,vytáhla jsem  jen  180 km „ ) přeci jen parkování zdá se býti malou pihou na jejích šoférských dovednostech,zvláště pak couvání.I když je její vůz vybaven indikátorem vzdálenosti při couvání tedy „ Čidlem zadního nárazu „ jak sama říká.I stalo se,že má láska drcla svojí Červenou Karkulkou do jiného,též červeného vozu na parkovišti před psí klinikou a hádejte,komu ten vůz patřil.Paní doktorce Soně,co operovala Ronnieho.Alenka to samozřejmě šla nahlásit a sestřička,které sdělila tu radostnou událost pravila „ Nyní jí to říkat nebudu,má v ruce skalpel „ Asi čekáte,že napíši,že na celém parkovišti byla jen ta dvě auta,ale to bych lhal,nebyl jsem tam.Jak se později obě dámy dohodly nevím,myslím že došlo ke konsensu napříč lékařským spektrem,popřípadě nějaký bartrový obchod.Ale pro jistotu vyhlížím psaní,kde bude účet za opravu.


 

Kapitola dvacátá čtvrtá    Operace  pokračování

Všichni víme,že operace je jedním z kroků,jak navrátit zdraví,ale každého nemocného čekají kroky další,zvané pooperační péče,rekonvalescence.Musím říci,že náš princ si tuto dobu neskutečně oblíbil a vychutnal a využil každé chvíle,která se hodila, aby byl opečováván,hýčkán a rozmazlován.Uvedu několik momentů.Leží v křesle,na které sám vylezl ale po chvíli chce dolů,rozhlédne se a udělá na mě oči,nejsou to oči,co žadoní o pamlsek,jsou to oči právě umírajícího tvora,vzdychne a to znamená – „sundej mě dollů „.Po chvíli se to opakuje v gardu opačném – „ dej mě nahoru „  ano jako v pohádce  „ O hloupém Honzovi „  kdy stará unavená máma musela syna obracet a v modernějším pojetí pohádky dokonce bylo nutno draka dotáhnout do sednice,aby ho mohl Honza praštit a nemusel slézat z teplé pece.Dále jsou tu pohledy jeho očí,když přistrčím misku s jídlem,jsou to pohledy tázavé typu „ Tak po tomhle jídle se určitě neuzdravím,určitě budu blinkat „ jakmile odstraním pár,opravdu jen několik granulí a nahradím je kompletně masem jeho oči říkají „ Tak já to zkusím,snad mi to neublíží „  Za několik málo minut,když si pánešek dělá baštu a princ zjistí,že se jedná o slaninu,uzené,sýr nebo plechovku s jeho milovaným obsahem značky „ Bonduell „ začne skákat do výše metru a místo bolestného knučení vydává veselý štěkot znamenající  „ Ano,to je moje bašta,to mi dej a hned „

Každý den se mění operační pyžámko a rouška kryjící stehy a to je opět malá operace,které předchází velké mazlení,přemlouvání doprovázené milovanými piškoty Opavia ( ty z Makra odmítá dlouhodobě již od narození ) a ač jsme již s Alenkou sehráni a výměna trvá několik minut i s desinfekcí operační rány a toto je doprovázeno vzdechy,nad nimiž by se i kámen ustrnul.Přišel totiž na fakt,čím víc heká,tím více piškotů.Když prince pouštím ven,dívá se,zda je sledován.Když mě nevidí na schodech,lítá jak blázen s Arísem,stojím-li na schodech a pozoruji ho,pouze chodí a každý krok rozvažuje a musí být hlasitě chválen za vykonání potřeby.Pokud po chodníku právě prochází fenka,lhostejno,které rasy,on to pozná a skáče na plot,zná totiž psí holky v naší čtvrti určitě všechny.Je-li pokárán za tuto činnost neslučující se se statutem pacienta po těžké operaci,udělá oči říkající „ To se mýlíš,na plot skákal Arís,je také černý jako já „ a odchází uražen a někdy to doprovodí hraným kulháním,neboť pánešek je hlupák,který neví,jak bolí jizva v třísle.Leč na páneška si nepřijde,má stejnou jizvu a taky v tříslech.Také je nutné omluvit se každé ráno pacientovi,že nemohu být s ním a věnovat se mu 24 hodin,že musím do práce a náležitě ocenit jeho trpělivost několika piškoty,takže Alenka při každém nákupu potravin automaticky hází do nákupního košíku několik balení ( velkých ) piškotů.

Takže se dostáváme k zakončení operace na těle našeho prince a tímto je odstranění stehů.Je jasné,že této další  operaci (tak to vidí Ronnie )  předchází nejen příprava  pacienta na výkon samotný ale i vytvoření sterilních podmínek v naší kuchyni,kterou Ronnie zvolil,ač mu bylo nabídnuto měkké lože dle výběru,ale on ví,že v ložnici se piškoty nenacházejí.Podlaha byla několikrát vytřena desinfekcí,operující tým byl vykoupán,navlékl sterilní operační prádlo,rukavice,roušky.Pacient byl seznámen s faktem,že anesteziolog tentokrát nebude přítomen,operační pole bylo desinfikováno.Ronnie zaujal polohu ležícího střelce v mém náručí a Alenka se chopila nástrojů a zručně stehy odstraňovala.Každý steh byl doprovázen jedním piškotem a si čekáte,že Ronnieho vzdechem,ale to bych lhal.Ani nepípl,neb byl soustředěn na piškoty,které jsem ládoval do jeho tlamy jak náboje do karabiny Winchester.Po skončení náročného operačního výkonu tu byl opět pohled jeho očí.Asi si myslíte,že jsem blázen,co stále mluví o psích očích,ale je to to okno do psí duše a těla.A ten pohled byl jasný,nekompromisní,přesný  „ Kde je ta slíbená bašta a bez granulí,prosím „ Alenka zručně a rychle svlékla prádlo operační,navlékla prádlo kuchyňské a jala se servírovat slíbený pokrm a Arís se Samuelem se dočkali též,vždyť byli plní soucitu a poskytli duševní oporu bráškovi,který tak nevýslovně trpěl.

Takže závěr,Ronnie je zdravý ostatně to byl i před operací,paní doktorka Soňa má opravené auto,piškoty jsou již jen na příděl,nikoli na požádání,pacient lítá jak blázen,neustále se rve s Arískem o botu ( další kterou mi ukradli a zničili ) a jediné,co ještě nesmí je skok do výšky a dálky ( Sicher ist Sicher,jak se říká v Rottweilu ) Zažívání i vyměšování funguje a kdyby jste viděli tu hromadu,co z něj vypadla po jednodením půstu,nevěřili by jste vlastním očím.

 Tedy nevěřte pánečkovi ani slovo,přehání,já si to četl.My rottweileři jsme tvrdí,nejtvrdší,jak kalená ocel,piškoty nejíme,jen syrové maso,pijeme teplou krev a čím více jizev na našem těle,tím tvrdší a nebezpečnější jsme.A chceme se mazlit a chovat a děti si nás namažou na piškoty,které nám nechutnají.


 

Kapitola dvacátá pátá   A máme vánoce

Jak jsem se dočetl,tak vánoce jsou svátky,kdy jsou všichni členové smeček  ( správněji lidských společenství )  pohromadě a věnují se starým zvykům.V knize první jste se dočetli,jak jsme zdobili stromeček a vše se opakovalo,jen Arísek byl vykulený jako já tehdy,opět hra s ozdobami,zase jsme jich pár rozbili,Arískovi nechutnají svíčky.ale předbíhám.Příprava byla velká,od našeho oblečení po dárky,dále tu máme důležitou součást každé cesty a tím je proviant a dostatek tekutin,vše bylo zkontrolováno 3x,neboť jsem navrhl kontrolu každým z nás a toto bylo provedeno s náležitou pečlivostí.Pánešek měl zamotanou hlavu,jak to vše naloží do auta a tak jsme zvolili to největší,naše zimní auto zvané „ Černý medvěd „ protože je velké,černé a bručí jako medvěd.My jsme odnesli vše k autu a začali nakládat brzy ráno,neb se počítalo s problémy typu „ Kam s tím „ a nesmíme na nic zapomenout a též dárky pro koníčky v podobě pytlů sušeného chleba a mrkve nejsou zrovna skladné a nesmíme zapomenout na zimní výbavu vozu pro případ uvíznutí v závějích,kdy pánešek trval na řetězech,lopatě,termosce s grogem,placaté lahvi se slivovicí a motorové pile.Dále další oblečení pro nás a pánečky,protože suché a teplé oblečení je základ.My jsme si s páneškem představovali,jak pojedeme vánicí,budeme bojovat se závějemi a sněhovými jazyky,pilou se prořezávat přes stromy popadané na silnici a dělat všechno jako správní chlapi,co se ničeho nezaleknou a nástrahy zimního počasí berou jako výzvu.Těsně před odjezdem jsem provedl kontrolu vozu,tlaku vzduchu v pneumatikách,dostatek tekutin od těch chladících přes olejové náplně,náplň ostřikovačů a hmoty pohoné.To je totiž nutné provést před každou jízdou,jak praví příručka pro prof, řidiče,našel jsem ji v pánečkově knihovně a je to docela tlustá kniha,pochází z Anglie a je od firmy Rolls Royce,neboť tam se školí profesionální řidiči a na konci studia a po složení zkoušky dostanou krásnou čepici a právě tu já chci spolu s černými brýlemi a kravatou.V té knize je vše,co může šoféra potkat a pamatuje na vše,vždyť  poslední kapitola končí slovy „ Objeví-li se královna,smekněte „ Až dokončím své vzdělání,tak mě tam pánešek pošle.

Ale zpět k vánočním svátkům,asi jste čekali,jak se doslova a do písmene prokousáváme cestou plnou nebezpečí a nástrah,ale bohužel,sníh se nekonal,jeli jsme jak po másle a to tak,že já jsem měl pro množství nákladu místo vzadu,Arís ležel na hoře nákladu a Samuel jako obvykle v náručí Alenky a po několika kilometrech oba usnuli a probudili se před chaloupkou.První,co jsme my psi udělali,byla kontrola hranic pozemkových,zjištění,zda nějaký jiný,cizí pes neudělal značku a pokud ano,tuto značku okamžitě nahradit naší,aby bylo jasné,komu to patří.My prostě nesnášíme,když se nám někdo cizí courá kolem chalupy,bez ohledu,zda má nohy dvě nebo čtyři.U nás to je tak,že Samuel je záloha a my s Arískem varujeme vetřelce,štěká Arís,já jen vrčím a pokud je překročena hranice,následuje útok.nedivte se,právo bránit  majetek je zakotvena v ústavě a navíc jsou tam cedule typu „ Tady hlídám já „ spolu s našimi fotkami.A pokud to někdo nehodlá respektovat,má smůlu,tedy kromě dětí,ty pozdravíme a olížeme a dovedeme k jejich rodičům,kteří zaujati obvyklými pracemi chalupářskými,ztratili své ratolest z dohledu a to si pište,že víme přesně,které dítě kam patří. Pánešek také značkuje s námi,ale jen na jednom místě,odmítá totiž při značkování chodit jako my.Následuje probuzení chaloupky,nastartování všech systémů elektrických a pak věc důležitá,to je topení a zde my psi opět pomáháme lidem radou a skutkem,neb přinášíme papír,třísky a polínka,jen to škrtnutí sirkou je na dvounožcích,pro naše tlapky je sirka poněkud titěrná a Alenka miluje polínka smolnatá,co krásně praskají v kamnech a ty já vybírám a nosím,vždyť jezdím  s páneškem na dříví a pomáhám štípat,to praskací dřevo je borovice.A pak dostaneme baštu a jdeme na procházku,hrabeme v hlíně a lovíme myši,pak se vyválíme v nádherné vůni,co zanechala na louce jiná zvířátka a Alenka má velkou radost a mluví o něčem,co se jmenuje tak vznešeně,nazývá to „ exkrementy „ Určitě to bude podobné,jako nápisy na jejích lahvičkách v koupelně,prostě vůně.A na vůně jsme my psi odborníci,nedávno jsme jednu „ vůni „ kupovali s páneškem pro paničku a já také čuchal a vybíral.

A je tu den,na který se čeká celý rok a říká se mu štědrý,protože v ten den všichni dostávají dárky a je dobrá bašta a jsou všichni spolu a Ježíšek  vždy pak přinese dárky k nám na chaloupku,ale on nosí dárky nejen nám,ale všem,co znám.Nejdříve dostanou dárky koníci a večer my.Rodičové dopoledne jezdili,my jsme topili a už tu byl večer a slavnostní tabule,plné mističky naší oblíbené bašty a pak čekání na zvoneček,který ohlásí přítomnost Ježíška a pak se otevřou dveře a tam svítí stromeček a pod ním dárky.Ježíšek na nikoho nezapoměl,všichni jsme rozbalovali a my jsme se radovali z nových hraček tak nutných pro harmonický rozvoj a vývoj psího intelektu.Pánešek dostal nové gatě,ale byly mu drobet těsné,“ fest „  jak říkal a je tu výzva pro opravdového muže,musí do nich zhubnout a to znamená ještě více procházek a  blbnutí s námi ( podezírám paničku ze starosti o jeho figuru a dala Ježíškovi číslo menší,než to skutečné )  Také jsme zpívali koledy,bylo to prý moc krásné,ale dlouhé,jak podotkli rodičové a tak zazněla nakonec ona stará píseň,co se zpívá staletí na celém světě „ Tichá noc,svatá noc „  a my šli spát,no jasně že s Alenkou do postýlky a pánešek se smál,že je jak obložený chlebíček,ze všech stran pes.A ráno jsme ho probudili skákáním po břiše,ukradli jsme mu oblečení a ponožky a pánešek láteřil a honil nás po chalupě a ukopl si palec a hnul si se zády a Alenka ho musela masírovat a my po něm skákali,aby jeho obratle zase přišly na správné místo a on říkal,že nejsme maséři,ale katovi holomci a že to není terapie ale mučení a nakonec se slovy „ Potvory černý,já vám dělám vánoce a vy mě tohle „ a zase mumlal o něco o starém,šedivém,unaveném a nemocném tátovi,který potřebuje nutně lékařskou péči a tu přispěchal lékař – panička se stopečkou slivovice  na bolavou nohu,ale pánešek má nohy dvě a když jsem donesl dýmku a tabák nastal zázrak a pánešek pravil „ matko,tvé ruce jsou zázračné  „ a šli jsme tahat strom,co spadl sousedovi do rybníčka,kam já chodím v létě plavat.Tak nevím,jaké ruce byly zázračné,ty co masírovaly nebo ty,co přinesli slivovici.Je tu ještě jedno vysvětlení,do tabáku,co přinesl Ježíšek bylo zamícháno nějaké koření,co léčí neduhy tělesné,viděl jsem to v televizi pod názvem  „ Není na světě bylina,aby na něco nebyla „ Až mě bude něco bolet,tak si koupím dýmku ( pánešek mi jí nepůjčí ) a zakouřím si a pak vám poreferuji,jak to funguje.Tak u nás vypadají svátky vánoční a pánešek dodává ano „ dny klidu, míru a pokoje „ a mne si naražený palec.

 

Kapitola dvacátá šestá    Zamyšlení

Je neděle a nikam nechvátám  jak zpívá ve své písni Karel Gott, a tak jsme se s páneškem zamysleli nad původem brášky Aríska.A aby to zamyšlení mělo správnou atmosféru,zapálili jsme krb,který je díky nám opatřen dostatkem třísek a též pánečkova postýlka námi rozložená na prkénka je připravena naposledy posloužit ve formě tepla.Krb vydává teplo,my ležíme na kůži před ním,v zubech máme lahodný kousek masíčka s kostí,co tak dobře čistí zuby od zubního kamene ( opět se projevila pánečkova profesní deformace,psí kartáček se zatím nedá sehnat ) a náš starý,šedivý,unavený tatík má svou dýmku a červené,tentokrát Casillero del Diablo,což je nápoj,který pil prý Miguel de Servantes Saavedra,autor knihy „ Don Quijote de la Mancha „ tedy tekutina inspiraci přinášející,též zápal při hledání faktů.Této idyle však předcházelo ráno,které idylické nebylo,neboť usilovné vyzvánění telefonu přerušilo naše sladké poleženíčko v postýlce,také proč vstávat,když je neděle a do práce se nemusí.Přinesl jsem pánečkovi mobil a on rozespalý a tudíž velice nepříjemný do něj zařval hlasem strašlivým  „ prosím „ v domnění,že některý z jeho pacientů si dovoluje ho otravovat když je všeobecně známo,že vstává kolem desáté a kolem jedenácté je dokončena jeho exhumace.Na konci imaginárního drátu však byla panička Alenka,která hláskem tenkým jak Jezinka,škemrala cosi,ale nebylo to známé „ jen dva prstíčky ohřejeme,hned zase půjdeme „ Ono cosi byl fakt,že její Červená Karkulka odmítla po třeskuté zimě nastartovat  a tenký hlásek signalizoval mráz o síle -15 stupňů.Pánešek se zmohl jen na své obvyklé „ co jsi s tím zase prováděla „  a pak  „ jedu „

Tedy  já jsem měl jasno hned,mráz,krátké jízdy,motor se nestačí ohřát a baterie nabít.Pánešek byl stejného názoru a Černý medvěd nezklamal,nastartoval a jelo se zachraňovat.Vše potřebné vozíme sebou i lahvičku první pomoci s dobrou slivovicí.Paničku zmrzlou jak „ sobolí tentononc „ jsme s placaticí usadili do vyhřátého auta,kde navíc sedačka zahřívala její zadeček a záda a my muži jsme se věnovali svému údělu,tj. uvádění aut našich žen do provozu.Leč marné byly naše snahy,ani přes startovací kabely se nepodařilo oživit ocelové srdce Karkulčino a tak jsme se rozhodli o chirurgickém vynětí orgánu jménem baterie a další léčba elektrošoky proběhne doma.Vše se zdařilo,ocelové srdce začalo tepat a panička mohla odjet na nákup a nás oba odměnila tím,co máme rádi,prostě jsme jí opět zachránili život.Nebudeme zde hovořit o naší šikovnosti,pánešek se cvaknul kleštěmi do palce,já mám opálené fousy od jiskření z kabelů,když jsem koukal do motorového prostoru a na páneška volal „ kontakt,startovat „Tímto se tedy dostáváme k meritu věci,což je původ Aríse a na to je nutná jedna kniha  „ O původu druhů „ co napsal pan Darwin.Leč zmapovat rodokmen juniora je převelice těžké,neb záznamy písemné chybí a jediná relevantní informace je,že jeho maminka je francouzký buldoček a otec jest zahalen tajemstvím.Dle vzhledu,konstituce,srsti,tlapek,vousaté tlamičky by bylo možné typovat knírače,českého fouska,možná i jezevčíka,vše v tzv. hrubosrstém provedení.Tohle je ale vše o psech,my jsme  přesvědčení,že v rodokmenu se vyskytovali i kočky.Třeba u koní je to jasné,plemená kniha a vše se dohledá,třeba u anglických plnokrevníků dojdete až k posvátným sedmi kobylám Prorokovým,jenž oplodněny byly bohem větru a daly základ dnešním dostihovým koním.

Je zde totiž jedna markanta,psi obvykle neskákají po nábytku,nešplhají po záclonách a hlavně,nehýbou se svými drápy,což Arís dělá.ale poučeni panem Darwinem víme,že je zde gepard,což je šelma kočkovitá,ale drápy nehýbe jako kočka,nýbrž má tzv. nezatažitelný podvozek,na rozdíl od koček,pardálů,tygrů a lvů.Arís totiž dokáže tlapku rozevřít a sevřít a i když drápy nezatáhne,funguje to stejně jako u kočky,navíc má kočičí obratnost,když ho vyhodíte do výšky,vždy dopadne měkce na tlapky a jeho tělo péruje jak nejlepší tlumič,což já nedokáži ani náhodou a vysoké skoky jsou mi zapovězeny,protože kdybych dopadl,byla by díra v zemi a pánešek by mě musel vykopat.Dále je tu jeho hlasový projev,psi jak známo štěkají,ale prcek umí mňoukat,vždy,když se po ránu protahuje nebo leží někomu v náručí a je mazlen a drbán,tak mňouká.Zatím nepřede jako kočka,ale drápy zatíná do koberce stejně jako kočičí rod a když ho zaženu do rohu,tak po mě seká packou jako kočka.Bobíše dělá jako kočka a mrská při tom ocáskem,čůrá jako pes a zdvihá nožičku jako správný psí kluk.Ty drápy tak fakt fungují,když mi vyskočí na záda a chce se vozit.Také začíná lézt po stromech.Usilovným studiem jsme se dozvěděli,že již byl zkřížen lev s tygrem a údajně bájní psi,kteří dali základ plemenům velkých,těžkých psů byli výsledkem vztahu psa a lva,tedy molossoidní psi.Ale je tu problém,Arísek je prcek,vždyť má jen 13 kg váhy.Navíc bráška nemá nic ze své maminky,je to typický příslušník rodu „ von der Strasse  „ sakra kde jen najdeme tu kočku,někde musí být.Jak známo,určité vlastnosti jsou dědičné a to recesivně nebo dominantně,ostatně to již dokázal pan Mendel.Výsledek bádání je tento,Arískova maminka je buldoček a má rodokmen,tedy tudy cesta nevede.Arískův tajemný neznámý otec,určitě pes ale v jeho rodokmenu musela být kočka,to znamená,že nějaká pra,pra,pra babička tohoto tajemného cizince kdysi podlehla svodům a námluvám kocoura.A musel to být pořádný kocour,pěkný macek,kterému se zřejmě znelíbily ukňourané kočičí slečny a svou pozornost obrátil jinam a jeho genofond byl natolik silný,že se projevil i po letech u Aríse.A protože jsou věci mezi nebem a zemí a láska je láska tak uzavíráme naše  bádání  a konstatujeme,že Arísek je prima kluk,rošťák,nezkazí žádnou psí ani lidskou legraci,máme ho moc rádi,protože bez lásky je i ten nejlepší rodokmen jen cárem papíru a navíc můžeme říkat „ jeho původ jest zahalem tajemstvím „ což mu  propůjčí jistou auru záhadna a bude něco jako hrabě Monte  Christo ( který nebyl hrabě ale správný chlap a námořník ) a psí slečny z toho budou na mrtvici,neb je známo,že cokoli záhadné přitahuje pozornost.Navíc má dobré vychování,studuje,je sportovně založen,umí řídit auto,ovládá počítač a internet a má oporu ve své rodině,prostě nejlepší partie pro každou psí slečnu.Navíc ovládá i sekačku na trávu a je vzdělán v oboru zemědělství,umí lovit,plavat,aportovat.Ale psí slečny ho ještě nezajímají a pod vlivem rodiny se chová jako aristokrat,tedy studium,pak zábava a po získání všech správných chlapích dovedností teprve může pomýšlet na trvalý vztah.Kluk tedy musí sbírat zkušenosti,v čemž ho podporuji já i pánešek.A psí slečny,to je dnes jen nezávazný flirt ( samozřejmě nikdy bez ochrany ) a muž musí sbírat zkušenosti aby byl jednou dobrým manželem a já budu bráškovi rádcem a když nebudeme vědět,rodiče nám vše vysvětlí,ale nejdřív půjdu za páneškem,je to přeci jenom chlap jako já.

 

Kapitola dvacátá sedmá   Taktéž zamyšlení

Tentokrát se zamyslel ten,co si bláhově myslí,že je velký šéf,alfa samec,padrino,vůdce smečky,skála ve vlnobití času,manžel a otec.Léta plynou a prý s věkem se dostavuje moudrost a náhled,což jest mladým právě pro jejich věk odepřeno.Mé zamyšlení jde cestou,kterou jsme se s Alenkou ubírali od prvního setkání až po dnešek.Jak šel čas,změnila se i oslovení mé maličkosti,kdysi dávno jsem byl její tajemný milenec,kterého sice rodiče a sousedi tušili,ale nikdo nikdy neviděl,neb Alenčini rodiče tehdy nepřáli naší lásce a sousedi by moji přítomnost hned zahlásili.Byl jsem mazlíkem,kocourkem,kočíkem,miláčkem a rytířem,který ji vysvobodí ze zamčené věže a odvede ji k oltáři a pak na svůj hrad.Stalo se,nejeli jsme na bílém koni ale ve škodovce,nebyla bílá ale kanárkově žlutá a nebyl to hrad,jen dům.Tak jsem se stal manželem a později i otcem.Tehdy již došlo k jisté změně oslovení,začala o mě mluvit jako o manželovi,běžné oslovení bylo Láďa,když jsem byl obzvláště hodný,nebo dostala něco na nové módní hadříky byl jsem Ládík a když jsem zlobil,byl jsem ošklivý Laduna.Pak se narodil syn,dostal jméno po mém dědečkovi a všechny ty krásné zdrobněliny jeho jména Vojta a další jako pupíček,Jezulátko,prdelka byly určeny jen jemu a já jsem byl pouhým otcem,tátou a vše se točilo kolem našeho prvorozeného a zde jsem byl odsunut na kolej číslo 2.Já hlupák si myslel,že s přibývajícím věkem syna se vrátím na výsluní citů a pozornosti mé milované,leč má kolej číslo dvě se změnila na kolej číslo 3,neboť do naší rodiny přibyl další synek,chlupatý a černý rottweiler jménem Achilleus a to miláčkování a mišánkování se přeneslo opět mimo moji maličkost.O tom,že jsem byl vypuzen z lože manželského právě tímto mazlíkem jsem se již zmínil.Rodina se rozrostla a já jsem se cítil být povolán dáti řád všemu neuspořádanému v naší rodině a chtěl jsem býti „ cappo di tutti  cappi „ neboli padrino,ke kterému všichni v rodině s úctou vzhlížejí, syn mě však vyvedl z omylu oslovením „ stará strukturo „ neb jsem byl „ mimo mísu „ a později se slovy „ hoď mi na to jiskru starý  sokole „ a „ dáme řeč „  jsme si objasnili priority našeho vztahu.Podobně jsme si to vyříkali s Achillem,pak Sigurdem,když jsem  vkročil do ložnice a následovalo vrčení,ohrnutí pysků,předvedení zářivě bílého chrupu a celá mimika naznačila jediné „  koukej vypadnout,panička je jen moje,překážíš,zmiz „  A tak odcházím do své studené komůrky,já manžel dychtivý nějakých něžností,ty jsou však určeny jiným,stejně jako výsada spáti po boku milované.

A tak i dnes,právě když píši tyto řádky a  má láska modrooká přichází domů,komu myslíte patří první pohlazení,přivítání či políbení,no já to nejsem,je to smečka,která se dožaduje jejích něžností a mě k ní nepustí a ona stejně jde nejdříve k těm potvorám chlupatým a teprve pak,možná přijdu na řadu já,ale stejně musím počkat,neb se  podávají  piškoty a že bych nějaký dostal i já,třeba za umyté nádobí,to tedy nehrozí. Ano,tak jsem dopadl já,který své lásce mládí obětoval,syna zaopatřil,k její mamince se vždy choval uctivě jako pravý syn,přání veškerá,i  ta nevyslovená plnil,dům jejích předků opravil,auta a koně nakoupil a ji samou v hedvábí a kožešinách choval. Jak jsem napsal na začátku kapitoly,s léty přichází moudrost a zkušenost,tedy slyšte tu moji a já volám „ běda manželům,jejichž ženy oblíbí si plemeno psí  „ stejně silně,jako kdysi Chrudoš a Šťáhlav u posvátné lípy na Vyšehradě.Mé srdce je velké a široké,vejde se tam Alenka,psi,Vojta,koně a všichni mě milí lidé a všichni tam mají dost místa ale kde se nalézám já v srdci Alenčině ? Že tam mám své místo jsem nikdy nepochyboval,ale jak je velké,nekrčím se někde v koutku utlačován těmi,které já sám miluji.

Tak jsem si postěžoval,neberte mě prosím vážně.Inspiraci  ke psaní této kapitoly mi dodala sama Alenka a její oslovení té bestie černé „ Roníček,milášek,srdíčko „ Ale zbývá mi naděje,že někdy,možná,budu osloven stejně něžně jako náš černý princ,synáček.Ano, naděje umírá poslední a já se dnes loučím posledními řádky A.Dumase z knihy  Hrabě Monte Christo 

a ta zní  „ čekat a doufat „

P.S. Alenčinu maminku chovám jak svou vlastní,má úcta k ní je nesmírná a dodnes ji vykám.


 

Kapitola dvacátá osmá  Rodina se rozrůstá

Již jsem čtenářům vylíčil,jaký osud čeká manžela a vůdce smečky ( byť obojí je pouze imaginární,iluse ).Byl jsem vypuzen z lože manželského,odsunut na kolej číslo xy,avšak hlasy mých synů chlupatých doléhají ke mně s intenzitou nebývalou a dnes i oni,jenž se hřáli na výsluní citů mé paní,strádají a musím konstatovat,že dny tyto nepatří mě,nepatří synáčkům čtyřnohým ale veškerá péče a láska patří dnes někomu jinému.Ten někdo je kobylka Bonnie,jenž čeká miminko,ano,budeme mít miminko a já budu hrdým řekněme dědečkem ( vzhledem k věku ) a má láska napřela veškerou péči o tu potvoru mlsnou,co jen kouká,co jí přineseme.Chápu,že se jedná o primi gravidu a budoucí primi paru,tedy poprvé gravidní a poprvé má porodit,ale gravidita není nemoc ani u koní ani u lidí.Opak je pravdou,my to chápeme jinak a tak krom sledování data početí a následného výpočtu data porodu ověřeného na několika kalkulačkách a posléze vyšší inteligencí počítače poslední generace se chováme jak blázni.Ano,trpí psi,trpí manžel,ale  koho to zajímá.Do stáje byla nainstalována kamera,speciální,s nočním viděním,dva mobilní telefony jsou ńeustále na na nabíjecím systému,aby se vyloučila možnost výpadku baterie a nemožnost komunikace,nemluvím o faktu,kdy kůň,jehož sedlám,byl vyhozen ze své stáje a musel ustoupit a vzít za vděk prostorem mnohem menším,jen aby nastávající matka měla pohodlí.Má láska si vzala dovolenou,já byl donucen naložit auto vším možným,suchý chleba,mrkev, vitaminy a snad jen bůh ví,co ještě,já jen vím,že auto bylo naložené po střechu a z teréního vozu se stal obyčejný náklaďák a já pouhým dodavatelem pokrmů,mlsků.Naši chlapci též nelibě nesli tuto situaci,zvyklí na prostor a poleženíčko se museli uskrovnit a místo měkké,vyhřívané sedačky museli vzít za vděk pouhým vymezeným prostorem.Ano,prostorem,který je určen pro náklad,nikoli pro psy.Obvyklé procházky jsou nyní kratší a já obklopen synáčky těžko vysvětluji,že maminka je má pořád stejně ráda,svoji baštu dostanou též,jen to mazlení bude víc od páneška,neb panička visí na internetu nebo na telefonu.

Tedy,kdyby bylo vše podle mé paní,stáj by nebyla stájí,ale porodním sálem s naprostou sterilitou,týmem maximálně erudovaných odborníků,co celé dny čekají na její zavolání,nemluvě o  lůžkovinách,záclonkách na okně,polštářku pod hlavu,strava dle přání a chuti,o možnosti sledovat koňské programy přes satelit a mobilní telefon,neb pes si umí přepnout program,ale kůň mající kopyta to nedokáže a tak potřebuje obsluhu.Jak rád bych slyšel slova své milované „ vzala jsem si dovolenou,abychom mohli být jen spolu „Mě by stačilo jen „ Uděláme si hezký víkend,synáčky obstará syn Vojta „ Já bych odvětil „ ano lásko „ sedli bychom do auta,za 6 hodin bychom byli v Benátkách ( ne nad  Jizerou )  gondola,růže.večeře s italskými specialitami,káva na náměstí Sv. Marka,hudba typu „ Amore mio „ noc plná příslibů a splněných přání a jednou,jedinkrát postel jen pro nás dva ( bez těch potvor chlupatých,co vstávají v 7.00 a  nekompromisně žádají venčení ) a  ranní probuzení s výhledem na Canal Grande,s kávou do postele a krásným lenošením.Ano,budu dřít jako mezek,jen abych na to měl,pro těch pár krásných chvil,ano,nekoupím tlumiče do svého milovaného mercedesu,vše položím na oltář lásky.Ne,nemožné,je to jen sen.Moje Alenka je totiž ta nejlepší máma na světě a nenechá svou milovanou bez pomoci.A tak starý,šedivý,unavený a životem zkroucený manžel bude plnit přání své milované  (  doma plotna studená,lednice prázdná ),bude sám ,opuštěn,bez ženy,teplé večeře,jak Prométheus na skále.Naštěstí nepřilétá orel,aby mi trhal zobákem játra.Mám jinou zábavu a to práce domovnické a též funguji jako pradlenka Madlenka,to víte,udržet chlapce v čistotě dá práci,též koberec v ložnici by se mohl vyčistit a zahrada po zimě pohrabat,dlažba umýt. A s čistým prádlem vyrazit za svojí rodinou,ne nedoufám,že tento přírůstek do rodiny bude poslední,chci dalšího synáčka,anglického buldoka,aby smečka byla kompletní po stránce velikosti i charakteru a snad syn Vojta mě udělá tím pravým,lidským dědečkem.bože,jak já se těším,jak  budu kazit,rozmazlovat a vnoučátko bude říkat „ ale tatínku,to u dědečka a babičky smím „  nebo  „ maminko,dědeček to vidí jinak „ Vždy jsem chtěl velkou rodinu a tak ji budu mít,vnoučata,koně,psy,vše v jednom chumlu a vzájemné harmonii.Je to  běh věcí přirozených a plnit přání své paní jest mým údělem a činí mi to radost.

A  tak sedám do auta po hektickém pracovním týdnu a spěchám za rodinou,týdení odloučení je snesitelné ale delší ne,to bych byl smutný  a když kolem neskáká 12 tlapiček se 6ti kouzelnýma očima cítím se sám,o něco ochuzen,dům je prázdný,jako by bez života.Ale díky panu Bellovi a jeho následníkům máme vynález mobilní telefon a tak si se synáčky mohu kdykoli poštěkat a i oni mohou zavolat,vždyť stačí drápkem ťuknout na t jako táta. Ta  kobyla zatracená si dává na čas,jen se  mazlit a baštit,také si vymyslela jarní pasení,musíme zjistit,kde vyrašila travička,jemná a chutná a tam jí vodíme.Také jsou nutné zdravotní procházky po jídle,aby trávení a vyměšování pěkně navazovalo,prostě dokonalá péče o prvorodičku.Tak si často povzdechnu,tolik péče a občas ve svých snech se převtěluji a jsem tu psem,tu koněm své paní.Bože,to je život,jen neutuchající péče podle hesla „ pro mé miláčky není nic dost dobré „ Žádná studená komůrka ke spaní,jen měkká postýlka a náruč  mé milované se spoustou mazlení.A baštu si nemusím dělat sám,dostanu ji pod nos.A také se nemusím pravidelně převlékat,koupat a holit a též nemusím chodit do práce.Tak nějak to vypadá v ráji,určitě.

Pánešek si odskočil nacpat dýmku a vybírá ve sklepě víno.Tak si sedám k počítači já a sdělím vám své dojmy.Ano,je to přesně tak,jak výše popsáno.Zase jsme bez paničky,ta je u té kozy mlsné se zásobou všeho,co má ráda,pak bude mazlení,dále drbání srsti a čištění ( i přes břicho velké jak vzducholoď Hindenburg ) se stále válí v prachu nebo si dojde na bahení zábal a samozřejmě pasení.A musím se přiznat,nemám rád kočky.V pátek večer se u nás objevila mourovatá číča,no kotě.Evidentně ji někdo vyhnal a ona hned k mým pánečkům,mňoukala a předla a to já nestrpím,pánečkové jsou jen moji.Tak jsem na ni vystartoval a ač mě pánešek držel,vytrhl jsem se,neposlouchal jsem „ nesmíš „ a zahnal ji na strom.Dostalo se mi pohlavku a pokárání a Alenka ji hned začala obskakovat a krmit.Myslel jsem,že jsem ji vyděsil,že se nabaští a ráno ji neuvidíme.Ale zůstala u nás ve stodole,ráno dostala snídani,my psi nic ( to mě tedy dost naštvalo a zatvrdilo vůči kočičímu rodu ) pak se šlo na procházku a během procházky proběhlo několik telefonátů mezi páneškem a paničkou.Výsledek ten,že moji milovaní přece neopustí živého tvora v nouzi a tak se žhavil imaginární mobilní drát a volalo se všude možně a první věta zněla „ nechcete koťátko ? „ Panička už projížděla internet,pak číča dostala oběd,jasně že kus masíčka z mého přídělu,další minus pro kočky,nakonec pánešek jel pro nabroušené řetězy na mot. pilu a dostal nápad,že se tam optá.A protože v tom domě bydlí hodní lidé,maminka,tři dcery,babička a tatínek,rozhodli se hned a číča má nový domov.To je dobře,já bych se s ní neskamarádil a jak se znám,nedopadlo by to dobře.Tak já už zase běžím,venku je krásně a Arís dostane další lekci ve hře jménem „ kopaná „ a pak jdeme do sklepa okouknout,zda ta žabí princezna přežila zimu nebo už ji někdo nevysvobodil ze zakletí.

P.S. Je tam stále,čeká na vysvobození,ale i když jsem černý princ,já ji nepolíbím.Já tedy dávám polibky jen paničce nebo svým psím láskám.Asi ji budu muset vyčuchat a donést pěkného žabáka,aby nebyla sama.A jak se vlastně pozná žabák ? Takže večer bude s páneškem kurs biologie.

 


 

Kapitola dvacátá devátá   Zkoušky

Dnes se pomyslného pera ujímám já,nejmladší ze smečky.Jak bylo napsáno,chodíme s bráškou Ronniem do školy.On se učí a já koukám,jak to ve škole chodí,koukám po psích holkách a blbnu s ostatními,které výcvik teprve čeká.Náš pánešek totiž tvrdí,že bez řádného vzdělání není budoucnost a co se pes jednou naučí,to mu nikdo nevezme,nemluvě o oslňování slečen vlastním intelektem a získanými vědomostmi.Vzhledem k počtu slečen staršího brášky tomu věřím.A my psi se u nás doma učíme stále,třeba počítač s internetem skýtá obrovské možnosti ve všech sférách psí činnosti,dokonce jsou tu i specielní stránky pro dospělé psy (tam já ještě nesmím ) s vnadnými,nezadanými psími slečnami všech ras,obrovská nabídka psích potřeb,hraček a pedagogických pomůcek ( tam nesmíme oba,protože bychom stále objednávali něco nového a Ronnie zná PIN páneškovy karty,když platí u pumpy benzín ) dále je tu výuka dobrých mravů.když přijde návštěva,zásady psího stolování a vlastně společenského chování.Dále se učíme řídit auta a studujeme pravidla dopravního provozu ( stále nechápeme omezení rychlosti mimo město ),pak je tu výuka jízdy v terénu a přinášení vyprošťovacích prostředků,když auto uvízne třeba v bahně.Na chaloupce s paničkou máme lekce o zvěři lesní,rozeznávání stop a pachů,pravidelně je cvičena stopa a nalézání ukrytých předmětů.Povím Vám je to pěkná šichta,nikdy jsem netušil,co pes musí vědět a ovládat.Tím se dostávám k meritu věci a tím je bráškova zkouška.

Termín zkoušek byl stanoven a panička se jala pilovat všechny dovednosti,které se musí předvést před přísným zrakem zkušebního komisaře.Cvičí se několikrát týdně,bez ohledu na počasí a náladu cvičence.Nesmíme zapomenout ani na gymnastické prvky,jako je skok přes překážky a chůze po kladině,šplhání po žebříku,dále máme nácvik kroku a pomalého běhu na výstavy s napínáním  a předváděním svalových skupin.Tohle u nás cvičí s námi bráška Vojta,jenž jako kulturista získal několik medailí a neskonalý obdiv slečen,tedy předvést vytrénované tělo je také důležité nejen na výstavě,ale i v běžném životě,zvlášť,když je víc psích holek pohromadě a dívají se na nás a samozřejmě  nás posuzují a hodnotí ( tedy pokud zrovna nehysterčí a neperou se mezi sebou,znáte ženské ).Šéfová cvičáku Jaruška trvá na přísné disciplíně a naprosto přesném provádění cviků,kdy rozhoduje i několik cm,tedy jak pes následuje cvičitele,jak dělá obraty,prostě je to jako na vojně.Pánešek si vzpoměl na svá léta vojenská,říká,že nebyl na vojně ale „ u vojáků „ a s grácií sobě vlastní nám předvedl pochodové cvičení s obraty ( umí i v pravo a v levo příč ) dále cviky se zbraní ( tu nahradilo koště ) a za zvuků ryčného marše z doby monarchie nám předvedl přehlídkový pochod.S Ronniem jsme nacpali do videa pár filmů z USA, kde psí jednotka „ K 9 „ předvádí neskutečné věci,nejvíc se bráškovi líbí zadržení pachatele,popřípadě eliminace potenciálního teroristy,já jsem spíše na drobnou práci v terénu.To je identifikace osob,vyhledávání potenciálních problémů,nalezení předmětů doličných a organizace pohybu osob v střežené lokalitě s okamžitým předáváním zpráv šéfovi ochranky.

Bráška dostává zabrat,někdy si povzdechne,že rodinu,co trvá na kompletním vzdělání mu byl čert dlužen,ale protože paničku Alenku miluje láskou nesmírnou a skočí pro ní kamkoli,vše udělá.Já ho podezírám,že je jako pánešek,tedy dělá to proto,aby byl hodně moc chválen a pak dostal za odměnu dobrou baštu,za pochvalu a teplou večeři udělá každý chlap neskutečné věci.Jen Samuel kroutí hlavou a říká,proč takové nasazení,když bašta bude tak jako tak a že on by se něčeho podobného nezůčastnil a že to nemá zapotřebí jako hlava smečky,což je fakt,který je respektován oběma rodiči a my dva máme pocit,že cvičíme i za něj.Samuel je pravý aristokrat a jisté věci mu zakazuje původ a pro řadu činností nemá ve své hlavě pojmenování a tak je ignoruje a některé striktně odmítá a je známo „ starého psa novým kouskům nenaučíš „ a on tráví své dny jako pravý gentleman a věnuje se jen svým zálibám,bez ohledu na vše kolem něj.Ano,starého pána ctíme a milujeme,neb jeho rady jsou pro nás mladší studnou informací.

A tak se chodí do školy,pilují se detaily,korigují chyby,vše s nátáčením na video a večerním hodnocením dosažených výsledků a den po dni se posunuje bráška ke dni zkoušky.Někdy toho má plné zuby a libuje si,když panička má službu v nemocnici a tedy se necvičí a s páneškem se věnuje nácviku řízených smyků a projíždění zatáček a následné údržbě našich vozů.Pokud by měl Ronnie dělat řidičský průkaz,má to v kapse,neb o motorech ví vše a na silnici ho již nic nepřekvapí a péči o stroj má v levé tlapce.Také identifikace psích holek z naší ulice je věcí mžiku,jen zavětří a říká „ Žaneta se včera koupala a má jiný šampon „ nebo „ Barunka byla v psím salonu a má nové šaty „ dále „ Bobina je v tom,s kým to asi má „ též  „ co je to za psa,toho neznám,hned mu ukážu,kdo tady velí „ a poznání auta paničky je okamžité a všem nám sděluje „ pánové do řady,bude bašta,čuchám maso a kostičky jako desert „ a napůl slepý a hluchý Samuel,jehož čich je nezměněn dodává „ veze nám také buřtíky a kus sýra „ a pánešek jako správný domovník jde otevřít bránu,protože mu stačí jeden pohled na nás a ví,co bude následovat.Ano,tomu my psi říkáme dokonalé soužití šelmy psovité a člověka.Trochu jsem odběhl od tématu,ta malá Viktorka od sousedů se mi moc líbí a asi budeme mít rande,povídali jsme si přes plot a mám číslo jejího mobilu,navíc pánečkové se znají,tedy nic nebrání našemu vztahu,ale to nejdůležitější jsem Vám neřekl.Bráška uspěl na zkouškách,ze 100 bodů získal 88,tedy výsledek je „ chvalitebně „ to vše za  vysokých teplot,kdy se chce jen ležet a sledovat Animal Planet.Byla velká sláva,byla slavnostní bašta ale pánešek to bráškovi pokazil slovy „ synáčku,to je jen začátek,další zkoušky tě čekají,muž musí čelit všem výzvám „ a pronesl slova stará,moudrá, v jazyce latinském „ Per aspera ad  astra  „ ale Alenka mi slíbila,že mu dá malou dovolenou a pak to začne na novo,pro brášku i pro mě a my oba doufáme,že přijde dovolená našich rodičů,my nebudeme muset na cvičák,nebudou se dělat domácí úkoly,jen užívat si,koupele v rybníčku,blbnutí na louce,honění srnek,jízda v terénu,kostičky,masíčko na grilu,salátky a hlavně,budeme všichni spolu stále a stále a na vše bude čas a nic nebudeme muset.

 

Kapitola třicátá  A zase jedeme na chaloupku

Tento týden bude několik volných dní a tak rodičové rozhodli,že si vezmou volno a pojedeme na chaloupku,kde se nám mohou nepřetržitě věnovat,ostatně to je úkolem rodičů,když si nás pořídili.My mysleli,že bude jen blbnutí na trávníku,okopávaná,dlouhé procházky spojené s honěním všeho,co se vyskytne.Ale rodičové nás překvapili s kompletním seznamem činností,kterým se budeme věnovat.Jen práce,s vousáčem do lesa pro vyvrácené stromy,uklízení větví a panička si přichystala atlas lesní zvěře,tedy poznávání,žádné honění,dále výcvik na stopě ráno a večer a též po dešti,dále bezchybné aportování,cvičení obratů,chození u nohy bez vodítka.To nebude volno,to bude nářez,šichta,dřina,galeje.A ke všemu nám vyschl rybníček,je tam málo vody,ale za to bahno.Pánešek šel pozdravit sousedy,jak je jeho zvykem se zapovídal na téma chalupářských prací a my toho využili a když se nedíval vllítli jsme tam,tedy já a Arís.Starý pán Samuel přihlížel,řekl,že by se umazal,pak by byl koupán a on když nemá svoji lazebnici a vizážistku,tak to není ono a navíc mu to bahýnko nevoní.On snad není ani pes,taková lahoda,krásné,černé bahno prohřáté odpoledním sluníčkem,ekologicky nezávadné.Naše tlapky přeoraly celý rybníček,bože takový požitek,už se nedivíme prasátkům,že si tak spokojeněn rochní v bahně a mohou to dělat každý den.Po chvíli pánešek zjistil,že neležíme pod stolem a  nás našel po zvuku, neboť černí psi v černém bahně nejsou příliš viditelní a jeho nadšení nad naší činností bylo obrovské a bylo doprovázeno hlasitými výkřiky obdivu,tedy alespoň my to tak chápali.A  tak povzbuzeni radostí,kterou vousáč projevoval,jsme se začali honit a tahat z bahna klacky.Jak jistě víte,na bahně to klouže a ač máme pohon čtyřech tlapek,tedy 4x4 permanentně,občas došlo ke smyku při vybírání zatáček a my sebou praštili do té černé hmoty a každý náš pád byl provázen hlasitými výkřiky a i sousedé se přišli podívat.

Bylo to neskutečně krásné a kdyby nebyl čas večeře,zůstali bychom do noci a za svitu měsíce a hvězd pokračovali v této ušlechtilé zábavě,smyky se prostě musí trénovat a tohle byl ideální terén,nesrovnatelný s mokrou trávou.Cestou domů z nás bahýnko ukapávalo,odpadávalo a my se hned hrnuli do kuchyně.Ale pánešek nedovolil,jen připomenul,že teréní stroje je nutné po návratu z tréningu umýt a tak nás uvázal k oku,kam dědeček Alenky vázal býka při úklidu stáje,natáhl hadici a začal nás sprchovat.Původně chtěl na nás použít tlakovou stříkačku ale po vyzkoušení její funkce,kdy ze dveří stodoly prýskala pod tlakem barva usoudil,že tlak vyvinutý čerpadlem bude stačit.Bohužel jsme nemohli utéct a tak očista byla důkladná,pánešek nevynechal jediný chloupek.Pak nastalo drbání a sušení.Vše bylo komentováno slovy „ tedy pánové,máte štěstí,vlastně máme,že nás Alenka nevidí,ta by nám všem udělala nohy „Panička totiž vyjela po nás a stavila u své maminky,které léčila záda.Ukázalo se totiž,ža naše babička Marie zvaná „ Železná Mary „  to při intensivním úklidu sklepa poněkud přehnala a ani její příslovečně železná konstituce nevydržela a léčit záda,to je úděl Alenky,léčí je nám i páneškovi,který při léčbě vyje jak smečka afrických psů hyenovitých,zatím co my spokojeně funíme a plně si vychutnáváme příjemnou masáž.Také jsme smazali stopy naší zábavy před chaloupkou a pánešek pro jistotu posekal trávník,který nebyl jen zelený ale tak nějak špinavý.Po té přišla paní Bouřka a její kamarád Déšť a nic není vidět,panička nic nepozná,tedy pokud to na nás neprozradíte.My máme dobrou baštu,pánešek drží dietu,protože dnes moc nepracoval a tak my s plnými bříšky,on s dýmkou a lahví Chardonnay čekáme na paničku,kerá se spolu se svou Červenou Karkulkou neohroženě probíjí tmou a lijákem.

 

Kapitola třicátá první  A máme zase dovolenou aneb trable motoristické

Tak se naši páneškové dočkali a mají dovolenou a my s nimi,protože o dovolené se na cvičiště nechodí.A začalo to známé „ a máme všechno „ a též „ bože,kam to naložit a jak „ Protože Alenka měla o víkendu službu a pánešek byl domluven s přáteli,odjeli jsme na chalouku již v sobotu a pro tento účel bylo nutné vzíti Černého medvěda,nikoli cestovní stroj jménem Modrý  blesk,protože do něj by se všechny naše krámy nevešly.Pánešek předjel takové špinavé černé auto,které se ploužilo rychlostí 80 km a bránilo nám v přízemním letu krajinou.Ale to nebylo obyčejné auto,to bylo auto policejní,které nás pak předjelo a začalo blikat a hrát všemi barvami jak kolotoče o Matějské pouti.Z něj vylezly placatý čepice aneb Pomahači a Chrániči.Pánešek musel dýchat do nějakého přístroje,pak po něm chtěli nějaké papíry,těch jsme měli plné auto ( noviny na zátop v kamnech ) a začal známý rituál silniční kontroly a čepice oblézaly auto,což se mi vůbec nelíbilo a tak jsme jim s Arískem dali najevo,že povolená vzdálenost je nejméně 3 metry.A přišla otázka „ kam jededete,co vezete „ na což pánešek odmítl odpovídat a jen procedil přes rty „ jedu se synáčky na dovolenou „ To zřejmě nebyla správná odpověď a tak nastala reakce pánů Pomahačů.A nastala kontrola povinné výbavy,ale pánešek se smál a hbitě vše předložil,problém nastal jen s lékárničkou,neboť Pomahači očekávali klasickou lékárničku a pánešek předvedl tašku praktického lékaře s kompletním vybavením,včetně setu na infuse a kyslíkové bomby a vaku na rozdýchávání,což placaté čepice neznaly a trvaly na klasické lékárničce,kde je štítek s datem nákupu a expirace.Pánešek jejich rozpaky uzavřel slovy „ o tom se bavit nebudeme,jsem lékař „ Toto tvrzení a páneškův odmítavý postoj k právě probíhající kontrole dodal Pomahačům síly a vítr do plachet a tak začali studovat auto zevrubně a výsledek se dostavil,pánešek měl propadlou technickou kontrolu.Věc se má takto,auto bylo na kontrole v servisu a to STK se mělo udělat,jak pánešek požadoval,ale kluci servizáci na to zapoměli a pánešek si to nezkontroloval,no je to jeho chyba.

Výsledek je tento,dostali jsme pokutu za rychlou jízdu,neb jsme je předjeli rychlostí 112 km na silnici,kde je povoleno jen 90 km a bylo to za 1000 Kč a dále oznámení o propadlé kontrole,což se bude řešit jinde a jinak, auto je firemní,nikoli soukromé.Dále nám zakázali  jet dále,tedy to jsou magoři,co s autem plným potravin a psů ? Zamknout,nechat nás usmažit a hledat odtah v sobotu ráno ? A tak na slova Pomahačova „ zakazuji vám další jízdu „ pánešek odvětil „ beru na vědomí,ale projevím občanskou neposlušnost a nebudu to respektovat „ Následovalo dlouhé řečnění,že pak to bude trestný čin,dojde-li k nehodě a zabrousili jsme i k „ Listině práv a svobod občana „ protože se však nejednalo o stanné právo,epidemii,válečný stav či ohrožení terorizmem,byly čepice na konci s argumenty.Tedy já Vám povím,ti mladíci se chovali jak pánové z „ Kobry 11 „ auto plné elektroniky,oni nabité pistole v pouzdrech.Takže pánešek odešel zaplatit pokutu k jejich dálniční stíhačce ( jet Modrým bleskem,tak jsme jim ujeli,oni můžou do 260 km,ale my přes 300 km ) a jak jeden z těch frajírků lezl do auta,vypadla mu pistole z pouzdra na silnici. Pánešek se smál,až si musel povolit řemen na kalhotách.Oni totiž měli podpažní pouzdra jako známý James Bond 007 s povolením zabíjet.Ale měli je oblečené opačně a nezapnuté a to byla voda na páneškův mlýn a hned předvedl,jak se to má oblékat a nosit.Pro tento druh služby policejní,když se sedí v autě je totiž lepší posuvné pouzdro na opasku než to podpažní.A to nemluvím o rychlosti tasení zbraně.Tak jsme dostali jeden kupón o zaplacené pokutě,páneškovi přibyly dva body na jeho dosud čistém štítě řidičském a já jsem navrhl,že budu řídit já,mě nemají co sebrat a jsem právně nepostižitelný a pokud bych řídil od začátku já,věc by se měla jinak,protože bych čepicím nerozuměl a oni mě a tak by se hledal tlumočník,který neexistuje,což čepice neví.Psí řeči totiž rozumí jen mí rodičové nebo jiní,co mají pejsky,jinak nikdo a vše by skončilo patem,ale pomahači asi šachy hrát neumí.

Tak jsme v klidu a šíleně pomalu dojeli na chaloupku,pánešek jel po dlouhé době striktně dle předpisů,auto je na STK a vše bude v pořádku.A přijela panička s kufrem plným dobrot,jezdit můžeme její Karkulkou nebo lesním autem a máme tu vytouženou dovolenou.Jen máme strach,aby Jaruška,naše šéfová cvičáku náhodou nepřijela nás i pánešky zkontrolovat,zda opakujeme cviky a zda příprava na další zkoušky není ohrožena naším dovolenkovým lenošením.

 


 

Kapitola třicátá druhá  Snad další,možná poslední

Možná poslední proto , že světem koluje jedno z posledních proroctví,už ani nevím,kdo ho vyslovil,že 20.12.2012 nastane konec světa.Jsem trochu skeptický,neboť proroků a mesiášů zažila naše planeta celou řadu a pokud mě pamět nešálí tak ten poslední boj se silami zla má být vybojován v zemi dnes i původně izraelské,v údolí dvou řek jenž nese několik názvů,ten nejznámější je Armagedon.To je pravda od líbezné kotliny české dosti daleko ale dnes je možná i globální válka,navíc nevíme,jaké zbraně zvolí temná síla zla.Tak jsme doma uspořádali velký chural ( v řeči mongolské sněm ) a padlo rozhodnutí přečkat tyto nejisté dny v lůně přírody a uchýlíme se do hvozdů šumavských a zároveň oslavíme svátky vánoční,pokud…………………………Ale štěstí přeje odvážným a připraveným a tak již dnes malujeme rozvržení nákladu v autě,podobně jako v každém letadle,připravuje se výzbroj zimní.V autě bude krabička poslední záchrany,placatice se slivovicí,deky,teplé oblečení pro pánešky i synáčky,lopata a sněhové řetězy,nabitý mobilní telefon,pila,sekyra,lano.Ano,musíme býti soběstační,třeba vypadne mobilní síť v podobě elektromagnetické bouře,auta s elektronikou budou vyřazena ale motor v našem autě je prost těchto vymožeností a starý osvědčený diesel nic nezastaví.Je pravdou,že synáčkové mají celou řadu dotazů směřujících hlavně k otázce zajištění proviantu a též,zda budeme mít energii elektrickou,protože bez počítače a televize se nehodlají obejít a vynechat jen jediný díl Animal Planet je věc zcela nemožná,nemluvě o možnosti chatu s kamarády a psími slečnami.A je tu též studium,sbírání informací,příprava na zkoušky,jak správně podotkl Arís.A Ronnie dodává „ to bude pěkný mazec,já mám své holky v počítači,domluvené randění s datem a hodinou,bez počítače jsem nahraný,odepsaný „ A vyčítavě se dívá na mě jako na lakomce,který synáčkovi nekoupil právě pro tyto potřeby mobilní aparát a on chudák je nucen užívat rodiný počítač.Když jsem mu navrhl klasickou psí komunikaci v podobě vytí,které je slyšet na kilometry daleko,měl jsem řeč o indiánských a černoškých bubnech,podíval se na mě svým hloubavým pohledem a pravil „ jo,jasně,ty taky paničce posíláš kouřové signály  a poštovní holuby „Co na to říci,ano,žijeme v 21.století a tak zajistit klidný průběh pobytu na chaloupce znamená najít v autě místo pro elektrocentrálu.

Alenka se těšila,jak to bude romantické,jen světlo z krbu,svit voskovic ( dřevěné louče jsem zamítl ),koupat se budem v neckách,vodu ohřívat na kamnech,toaleta bude probíhat v roští za stodolou,vodu získáme ze sněhu nebo z potoka,ledničku nepotřebujeme,venku je mráz,tak jen zavěsit potraviny dostatečně vysoko na strom,protože kuny bydlící v naší stodole jsou schopny sundat pokličku na hrnci,odstranit obaly či rozvázat provázek a prokoušou se vším.A chlapci se již těší,že až dojdou potraviny,budeme chodit do lesa lovit a konečně si vyřídí účty s drzými zajíci a srnci,nevím,zda si troufnou na divočáka,v každém případě je řeč o tom „ jak jim to natřou „ a Ronnie pravil „ není větší potěšení než pít horkou krev „ nevím,zda se v něm ozvala krev předků nebo to není následek shlédnutí filmu o upírech.A až dojde benzín,zapřáhneme koně,budeme sedlačit a Alence se splní její sen o slepičkách,kozách a všem tom selském živobytí,já budu orat a sít,dělat sena,nebudou zvonit telefony.Občas vezmu do ruky kleště,ulevím od bolesti,budou naturálie,tabák si vypěstuji a usuším,jen to víno mi bude chybět,na zakládání vinice jsem starý a Šumava vínu nepřeje,tož budu pálit kořaličku.A tak se bude konat „ návrat ke kořenům „  stejně po tom volá řada filosofů a politiků,každý se bude muset starat o sebe a lidé si začnou pomáhat navzájem a budou platit slova jako čest a slib a lidé budou mít k sobě blíž.Kovář bude kovat železo a nebude vyplňovat dotazník EU o drobném podnikání,truhlář bude dělat poctivý nábytek ze dřeva bez starostí o ekologickou likvidaci pilin,my sedláci budem hnojit chlévskou mrvou jako naši pradědové a zavládne běh věcí přirozených.

Ronnie mi žužlá palec,nějak jsem se zasnil a snad to byla touha utéci od konsumního způsobu života plného stresu,starostí a účtů,jenž se s železnou pravidelností objevují každý měsíc,snad touha po klidu,snad volání krve předků.Blíží se čas vánoční,svátky klidu a míru,pohody,čas zamyšlení,čas setkávání se s přáteli.Vám všem a Vašim přátelům chlupatým přejeme krásné vánoce,ty krásné české,s koledou,mší  půlnoční,vánoce klidné plné pohody a prosím, věnujte vzpomínku těm,kteří nás provázeli životem a dnes jsou za duhovým mostem,kde je dost patníků k čůrání,dost kostiček na žužlání a okusování.A věřím,že až  dohoří moje svíce,všechny je tam potkám a obejmu  a budeme navždy spolu svázáni poutem přátelství a lásky.

 

Kapitola třicátá třetí   Vánoce

Jak je již zvykem,trávíme vánoce v lůně přírody,stranou od shonu města na chaloupce.Letos je to rozvrženo tak,že my synáčkové a rodičové pojedeme a Vojta dorazí po práci za námi.Terezka  bohužel slouží,pomáhá na svět lidským miminkům.A je to tu zas,bude sníh nebo ne,kolik ho napadne,nacpeme vše do Černého medvěda nebo bude nutno vzít Červenou Karkulku naší paničky,kdo s kým pojede,prostě dilema.Panička Alenka pilně balí dárky,pánešek jí dal k dispozici dva pr:ádelní koše,je tu krmení pro koníky,suchý chleba,mrkev,jablíčka,dárky pro nás,pro všechny nám milé.krmení pro „ ptactvo nebeské „ dále pánečkovo sedlo na koně,po 10ti letech první údržba,také jeho chaps,ty se též podrobily mírné úpravě a kožený řemínek byl nahražen přezkou pro snažší oblékání a svlékání.Rodičové též vyměnili starou knihovnu,tedy spíše nevzhlednou krabici za něco lepšího,panička získala na Aukru komodu,co bude k nábytku v pokoji pasovat jak prdelka na hrníček,pánešek tím získá něco do stodoly,kam se odebéře ona krabice zbitá z překližky a pár prken a bude místo na věci motoristické,tedy náhradní díly pro náš lesní speciál a já to nebudu muset hledat po stodole.Panička vyjela dříve,dovezla dárečky babičce a tetě,obě dámy nakrmila,uklidila a zahrnula je svou péčí.My s páneškem a těžce naloženým Černým medvědem a vozíkem s komodou jsme ji následovali.Pánešek měl meteorologickou předpověď pro cestu,leč paní Zima se rozhodla pro sněhovou nadílku a tak během jediného dne napadlo na Šumavě mezi 30 až 50ti cm nového sněhu,s tímto faktem nebylo počítáno a tak se žhavil drát telefoní,kolik sněhu je opravdu.Vzhledem k teréním schopnostem Karkulky bylo nutné cestu k chaloupce nechat prohrnout.To se stalo,ale sněžilo stále,krásný čerstvý prašan,ve kterém tak rád běhám a dělám cestičku Arískovi a Samovi a pánešek říká,že dostanu nové jméno „ Krasin „ jako ledoborec,co zachránil výpravu pana Nobileho.Panička Alenka bojovala se sněhem,dojela až k poslední zatáčce před chaloukou a tam uvázla,já jí to říkal,její Honda CRV není off-road,jen pouhé SUV a to je na Šumavu málo.Takže Karkule zůstala v zatáčce,panička ale zatopila v chaloupce,uvařila nám baštu a čekala.Jak jsem již jednou napsal,řešení problémů je na nás mužích,my jsme dorazili o několik hodin později,obhlédli situaci,dali jsme baštu,pánešek kafé.Nastartovali jsme náš lesní speciál s tím,že Karkuli vytáhneme jako špunt z láhve.Ale nedařilo se,lesní auto nemělo zátěž na korbě,trakce minimální a bohužel nebyl strom,na který bychom dali kladku.Patrol i s vozíkem také nemohl pomoci,stál pod zatáčkou a tak jsme zavolali pomoc v podobě osvědčeného traktoru značky Zetor.Pánešek navrhnul napíchnout Karkuli na bodce,co slouží k přemísťování balíků slámy,leč panička měla názor jiný a tak se jen tahalo.Ale řetěz praskl a přišlo na řadu tažné lano z remorkéru,co mám na hraní,pánešek řídil,my ostatní tlačili a vysvobodili jsme auto ze sněhové závěje.Dvounožci si potřásli rukama,dali si slivovici,traktor odjel,sníh padal stále a nám zbývalo dostat druhé auto s vlekem k chaloupce.Protažená cesta ráno již byla zase plná sněhu a pro nás se stala výzvou,my muži nesmíme kapitulovat,budeme se rvát a zvítězíme.Samuel pravil,že je mu lépe na kůži beraní vedle kamen,tak jsme s Arísem dostali oblečení zimní a šli jsme prověřit terén,pánešek vzal beranici a pravil,že má něco v záloze.To něco byly řetězy na kola,ale on je nenasazoval víc jak 4 roky,nějak nám to nešlo a obuli jsme jen jedno kolo.Ale i tak jsme vyjeli bez problému,Arís navigoval,běžel před autem a já dělal zátěž na zadní nápravě a zvítězili jsme,auto jelo jak tank.Panička nás pochválila,dostali jsme piškoty a kousek sýra,pánešek večeři. Alenka věnovala svému manželovi krásný pohled svých modrých očí něco jako „ Zase jsi zvítězil můj drahý „  a on se hřál na výsluní slávy a uznání,neb za pochvalu a teplou večeři my muži uděláme kdykoli cokoli.

Ráno jsme vzbudili páneška,roztopili přes noc vyhaslá kamna a ze stodoly přinesli Alence lyže.To jsou takové dlouhé věci,co si dvounožci připínají na tlapky,tedy u nich jsou to nohy a mohou běhat ve sněhu.Také bych lyže chtěl,ale my psi máme tlapky čtyři a asi  bych si zapletl nohy na uzel.Nastínil jsem problém páneškovi jsa plně opojen vidinou rychlého sjíždění svahů šumavských rychlostí závratnou,kdy vítr hvízdá mezi ušima a zatáčky řežu jako v autě.Ale můj vousáč hned věděl,která bije a pravil,že má pro mě něco jiného ne však sáně či plastový pekáč ale snowboard,což v překladu z jazyka anglického znamená sněžné prkno.Je dostatečně široké,mohu na něm stát všemi tlapkami,nepotřebuji hůlky.A já si vzpomněl,že jsem viděl na Animal Planet psa na podobné věci,nebylo to však na sněhu ale na vodě,tedy na prkně vodním.Je však nutný krátký trénink,který mi poskytne bráška Vojta,pánešek „ prknit „ neumí a Vojta mi slíbil dát svoje staré prkno,co má doma.Začali jsme trénovat stabilitu,která je díky čtyřem tlapkám perfektní,na rozdíl od dvojnožců.K výcviku bylo použito staré žehlicí prkno ze stodoly,zkrácené na patřičnou délku,vpředu opatřené plechem na prorážení sněhu či krtin.Arískovi se to také zalíbilo a volal,že má praxi,neboť když je unaven procházkou,vleze na lyže za Alenku.Prkno má ale jednu nevýhodu,musí se na svah vytáhnout a je mi jasné,že potáhnu prkno a Aríse na něm a vlek za chalupou nemáme.Ale máme přeci auta,ta budou tahat nahoru a my zase jezdit dolů,hned jsem obeznámil vousáče se svým nápadem,který neměl chybu,ale byl nerealizovatelný,protože sněhu na stráni bylo mnoho a auta by neprojela,to zvládne jen traktor,který ale nemáme. A tak pěkně jsem to měl vymyšleno,dvě kladky na dva stromy,lano a auto jako závaží dolů sjede samo a nás vytáhne,pak zase nahoru vyjede s motorem,dolů bez motoru,ještě by se ušetřilo.Nebo tam dáme elektromotor z cirkulárky a hned máme vlek.Tak jsem udělal tázavé oči a ty říkaly „ pánešku,proč nemáme traktor,vždyť ho tolik potřebujeme „ a vousáč pochopil a pravil „ napiš Ježíškovi,ale pospěš,máš na to jen jeden den „. Psaníčko,tedy mail jsem Ježíškovi poslal hned odpoledne,snad dojde.

A je tu Štědrý den,já nemohl dospat a tak jsem pomáhal v kuchyni Alence s přípravou pokrmů,nosil dřevo do kamen,pak jsme nasypali ptáčkům,jeli  do stáje,koně dostali své mlsoty,na hřbitově jsme zapálili svíčky a vzpomínali na ty,co již s námi nejsou ale čekají na nás tam vysoko,za duhovým mostem.Rodičové pak chvíli rajtovali na koních,my udržovali teplo krbu rodiného a pak přišel večer,byla dobrá bašta a po ní zazvonil zvoneček,znamení,že Ježíšek u nás byl a přivezl dárky.Všichni se hnali ke stromečku,jen já vyběhl za stodolu.Ptáte se proč? No to je jasné,traktor se pod stromeček nevejde,no nebyl tam a já se vrátil zklamán.Ale byly i dárky jiné,Ježíšek na nikoho nezapoměl.Tak letošní zimu budu chodit s prknem do kopce ale dopis Ježíškovi napíšu v předstihu a pošlu ho poštou „ RRR ,RRRRRRRRRRRRRRRR  jo Rekomando „  a také zadám GPS souřadnice chaloupky,pro jistotu.My jsme pak zpívali koledy a ozvali se nám i jiní psi,co také umí zpívat a Alenka říkala,že to bylo moc krásné a myslím,že z našeho zpěvu měli radost všichni obyvatelé vesnice.

 

Kapitola třicátá čtvrtá  Nevím,jak ji nazvat

Nemohu spát,snad je to stářím a tak bloumám po domě a napadlo mě vytáhnout stará alba,podívat se na fotografie zašlé,staré více jak 100 let a také ty novější.Nevím,v dnešním světě,kdy vše je v počítači je fotografie vzácností,jako stará kniha v kožené vazbě.Tak se probírám fotografickým materiálem a vidím všechny naše psy,zavírám oči a v mé mysli běží film,vlastně život,který jsme s nimi sdíleli a prožili,pes mého dětství kolie jménem Lux,boxer Arian,první rottweiler jménem Achilleus,zázračný pes,který mě mnoho naučil,vychoval našeho syna a nám všem dal spoustu lásky.Bohužel zlá,nevyléčitelná nemoc nám ho vzala a odešel příslušník rodiny ale já za ním chodím,spí svůj sen pod ořechem na zahradě,který pravidelně očůrával a zhůry se dívá na hemžení psů na zahradě.Pak přišel Sigurd,druhý stejné rasy,jméno dostal po velice zarputilém,svérázném a silném Vikingovi a to jméno plně vystihovalo jeho povahu.Byl to naprosto dominantní pes,tvrdý a neohrožený,ale zároveň milý,vlídný a chápající.Když by někdo jen zvýšil hlas,nedej bože zdvihl ruku na Alenku v jeho přítomnosti,byl by film „  Texaský masakr motorovou pilou „ pouhou pohádkou pro děti.V jedné vteřině chladnokrevný zabiják a ochránce,ve vteřině druhé hračka pro děti,které láskyplně olizoval a nechal si vše líbit.Také odešel do psího nebe,také spí pod ořechem na zahradě,od něj jsem se naučil,co je charakter,co je oddanost a co je rozvážnost.Náš třetí je Ronnie,zase jiný pes,byť stejné rasy.Ronnie je hloubavý,přemýšlivý pes,na povely reaguje jinak,vždy udělá takové tázavé oči „ Opravdu to chceš „ nebo „ To nemyslíš vážně „ Na cvičáku je to jiné,tam povel stíhá jeho reakce,opravdu pracuje a evidentně ho to baví.Leč stejně jako Sigurd vypozoroval,že šéf cvičiště je Jaruška,tu musí poslouchat všichni dvojnožci a on,protože je tam s ní,bude zcela hierarchicky šéfovat ostatním psům.Ale není tak dominantní jako byl Sigurd,nechává prostor jiným psům,je tolerantní a to se já,starý šedivec zase učím od něj.Stále se učím,již něco vím a znám,stačí mi pohled do psích očí,ale mezi námi,chtěl bych umět psí řeč.Něco jako Mauglí,co znal řeči zvířat džungle,chtěl bych lépe porozumět nejen psům,ale i koním,rozumět tomu,co si povídají ptáci v hnízdě i ti na obloze.Tak mě napadá,kde se to přerušilo,vždyť máme stejný základ,naši předci,tedy pra,pra předci tomu rozuměli,sice ne dokonale,ale přece.Ano,měli jsme holé zadky a běhali jsme všichni po savaně,snad to bylo tím,že ten holý zadek vyrobil první zbraň a začal lovit a během let se vypracoval v největšího predátora planety.Opravdu bych si chtěl s klukama po psím pěkně „ pokecat „  třeba by mi Arís vysvětlil,proč žárlí na Ronnieho,proč stále očůrává dveře do kuchyně a jiných si nevšimne,proč nechce plavat a proč kouše Ronnieho do zadních nohou,kdykoli si  hraje s míčem.A také bych chtěl vědět,proč na mě kašlou,když přijede panička.Musím konstatovat,že víc jsem se naučil od zvířat,jak od lidí,bohužel jsou to vlastnosti v době dnešní nějak opomíjené,zastaralé a pro řadu lidí zcela zbytečné.Já však tvrdím „ Oko,do duše okno „ jak říkávala teta kovářka,co léčila lidi i zvířata  a pohled do psích očí,tam se dá číst jak v knize.Ronnieho mám tak nějak přečteného,ale oči Aríska,to je neznámá.Stále je tam něco,co neznám,někdy tam vidím smutek a bázeň,nevím proč,co zažil,nepronásleduje ho něco ? Nebo se mi to jen zdá ?Ale jedno vím zcela přesně,určitě a nezvratně,můj život bez psích kamarádů by byl mnohem chudší,když to byla štěňátka,učil jsem je já,dnes učí oni mě,je v nich kus přírody,kterou já městský člověk nemám a postrádám.Jejich mysl je čistá,neznají závist,faleš,nelžou.Chtěl jsem napsat nepodvádějí,ale to umí,vždy,když něco vyvedou,jejich oči říkají „ Já to nebyl,to ten druhý „  a to se jich ptám každého zvlášť.Je to jen takové malé zamyšlení,odbíjí čtvrtá,půjdu spát,zítra jedeme s chlapci na chaloupku a čeká nás spousta práce.Možná něco naspím i při jízdě,kluci se hádají,kdo bude řídit,tak jsem to vymyslel,půl cesty jeden,pak druhý a my se Samem si dáme šlofíka.

No chlapci se pěkně zhádali,Ronnie přišel s argumentem,že Arís má ještě slabé tlapičky a i přes posilovač řízení nemůže řezat zatáčky,což on uznal a tak na rovných hladkých silnicích řídil  a zbytek odšoféroval Ronnie.Minuli jsme několik kontrol,placaté čepice měli v drápech nějakého nebožáka,nás si nevšimli a tak jsme dojeli na chaloupku.A i když ti dva se někdy mezi sebou perou až je musím okřiknout,přeci jenom je tu vlastnost,že dovedou být i ohleduplní a plní porozumění k Samovi,který je hluchý a hodně špatně vidí.Nedělají to vždy,ale když se na procházce Sam nějak zamotal a nešel za námi,všimli si toho a doběhli za ním,Ronnie do něj strčil čumákem,Arís ho olízl a všichni tři se vrátili společně na stopu a dávali na něj pozor,u strouhy,kterou je nutno přeskočit ( Sam by do ní spadl ) si něco řekli a Sam skočil těsně za Arísem,který se otočil a čekal na něj.Ronnie vlétl do rybníčka jak dělová koule,Arís zarazil Sama,aby tam nespadl a sedli si spolu a já bych odpřísáhl,že Arísek popisuje Samovi vše,co Ronnie dělá v rybníce.Není to vždy,ale dnes jsem si toho všiml a překvapilo mě to.A také je fakt,že stále berou Sama za hlavu smečky,je to prostě patriarcha a ač by z něj Ronnie jediným kousnutím uděla dva,nikdy si nedovolí na něj vrčet,nebo lézt mu do misky,pokud on sám s jídlem neskončil.A fakt nelžu,Arís někde ulovil žábu a přinesl ji Samovi,což je gurmán milující franc. kuchyni,ten jí olízl a hotovil se ke konzumaci,ano zasáhl jsem a žabičku zachránil.Ale Arís ji mohl zbaštit sám,proč jí přinesl Samovi ? Nevím ale chtěl bych vědět.A také,jak je možné,že chlapci přesně znají hranice našeho pozemku ? Do katastrálních map pokud vím se nikdy nedívali,když jde někdo po cestě,jsou v klidu,jde sousedovi po louce,jsou v klidu ale jak někdo vleze na „ naše  „ okamžitě zasahují,štěkají a varují.Nevím,já jim hranice pozemků neukazoval,snad Alenka při pravidelných procházkách ukázala,nebo si to našli na internetu ?Bůh ví,co dělají,když jsme v práci,třeba surfují na internetu nebo prohlížejí šuplíky s dokumenty.Oba se neustále vzdělávají,Ronnie nedávno přečetl mé časopisy o autech,Arís louskal Chalupáře a chataře a soudě podle množství natrhaného papíru,oba četli důkladně.